17. 11. 2008 - Frontman slovenské skupiny Elán zpívá v písni Smrtka na pražskom orloji text: „Kašlem na smrť - verím na život“. Jožo Ráž je v tomto songu zřejmě přesvědčen, že dámě s kosou unikne a bude žít věčně. Marná snaha! Americká hororpunková legenda Misfits jde na věc odjinud. Má smrtku na svojí straně, celá její tvorba je protkána monstry, chřestícími kostlivci či zombies. Každému, co jeho jest – Hate The Living, Love The Dead!!!
Misfits - Věř na smrt, kašli na život
Kořeny tohoto podivuhodného souboru sahají až někam do 70. let minulého století. V jeho řadách se vystřídalo relativně dost muzikantů včetně několika pozdějších známých jmen tvrdé scény. Jako vodítko a jistý inspirační zdroj tuhle formaci chápaly kapely jako Metallica, Guns N'Roses, Pantera, Rob Zombie, Slipknot či dokonce i My Chemical Romance. Co je vlastně tak zajímavé na chlapících, kteří vypadají jako postavičky z brakového komiksu, mají podivné účesy (dlouhý pramen vlasů do čela – označovaný někdy výrazem devil look) a hrají hřmotnou a temnou hudbu. Opravdu to chcete vědět? Tak tedy čtěte dál. Opravdu je chcete vidět? Tak se přijďte podívat 1. a 2. srpna na Subculture Fest 2008 na pražský Džbán, kde kromě nich můžete narazit třeba i na 2 tone ska Britů The Hotknives, reprezentanty psychobilly Mad Sin a Astro Zombies či punkery 999 nebo Deadline. Ale to jen tak na okraj.
New Jersey Devils
Misfits se zrodili roku 1977 na východním pobřeží USA, ve městě Lodi, stát New Jersey. Tehdy určitě nikoho nenapadlo, že členové bandu budou jednou figurovat na seznamu nejvýznamnějších persón města společně třeba s Miss New Jersey 2006 Georginou DiMaria. Tehdy stejně jako stovky dalších partiček drhli tři akordy v zaplivaných předměstských garážích a nic nenasvědčovalo, že by je hned tak opustili. Nikterak se nelišili od svých souputníků. Do jednoduchého rockového a později punkového rachotu hulákali obvyklé anarchosociální texty. Dokonce vydali i vlastní nahrávku. Je zajímavá snad jedinou věcí, poprvé a naposled zde najdete jméno Jerry Caiafa. Osud tomu chtěl, aby tento muž posléze dobyl svět pod bojovým jménem Jerry Only.
Tím se dostáváme k personálnímu obsazení kapely. Otcem zakladatelem a hlavním tahounem začátků Misfits byl jistý Glenn Danzig, který už měl zkušenosti z několika projektů a společně s bubeníkem Martínezem hledal baskytaristu. Dělmistr mu dohodil svého přítele Jerryho Caiafu. A právě tady získal onu zmiňovanou přezdívku. Danzig si totiž nebyl schopen zapamatovat, jak se jmenuje, a Caiafa mu vždy odvětil: „Jerry, only Jerry“. Kult byl na světě.
Přicházejí mezi nás
Skupina začala koncertovat, například vystoupila v proslulém klubu CBGB v New Yorku. Dopracovala se i k EP desce Bullet (ideově inspirované vraždou Kennedyho). Ale pořád to nebylo ono. Politických rebelů bylo mnoho. Postupem času však skupina začala lovit v jiných vodách. Vzdávala se pomalu rockového výrazu a tíhla k punku, ovlivněna hudebně Damned nebo Ramones, vizuálně pak Kiss. Opustila jednou provždy i politickou tématiku a začala zpívat o věcech, které ji zajímaly – klasické horory, komiksy nebo braková literatura. Jméno Misfits si zvolili podle stejnojmenného filmu (u nás známého pod názvem Mustangové) – moderního westernu z roku 1961, kde hrála Marilyn Monroe s Clarkem Gablem. A propos, slovo „misfits“ lze přeložit zhruba jako „nepřizpůsobiví“.
Díky své nové, do té doby v punkových kruzích nevídané image na sebe začali Danzigovi boys nabalovat mraky příznivců. Ti se začali organizovat ve fan clubu kapely zvaném The Fiend Club, jenž měl mozkové centrum ve sklepě domu Danzigovy matky. Klub se pojmenoval podle maskota kapely Fiend Skulla (démonická lebka), nebo taky Crimson Ghosta (postavy ze stejnojmenného seriálu z roku 1946). Objevil se poprvé na dnes již zásadním EP Misfits Horror Business z roku 1979 a okamžitě se stal základním poznávacím znakem kapely, plakáty počínaje a dámskými kalhotkami, nabízenými v rámci tradičních „upomínkových předmětů“, konče. Nakonec možná i tento „nehrající kapitán“ Misfits přispěl k faktu, že se jejich muzika dostala také k okruhu milovníků hororových filmů.
To už byla kapela celkem známá, hrála nejen po USA, ale dík navázaným kontaktům s tehdy známějšími The Damned se vnutila i do Anglie, kde odehrála pár povětšinou obskurních akcí. Samozřejmě se jí nevyhnuly mnohé personální rošády, které je tu zbytečné podrobně pitvat. Snad jen dodejme, že na zmiňovaném Horror Business formace fungovala ve složení Danzig – kytara, zpěv, Jerry Only – baskytara, zpěv, Joey Image – bicí, Bobby Steele – kytara, zpěv (ten byl, mimochodem, později odstraněn a nahradil ho Jerryho mladší bratr Doyle.
Opravdové plnohodnotné debutové album Misfits Walk Among Us se na pulty dostalo v březnu 1982. Postupem času se stalo pro příznivce ceněnou relikvií a song Astro Zombies jednou ze zásadních skladeb repertoáru. Stejně tak píseň Vampira, pojednávající o finské herečce Maile Nurmi (prý byla neteří běžce Nurmiho) alias Vampira. Tato „dark princess“ účinkovala v USA v mnoha hororových filmech. A propos – kdo viděl film Ed Wood s Johnnym Deppem, viděl i Vampiru. Byla to ta dáma s bledou tváří, černými vlasy a upnutými šaty (hrála ji Lisa Marie).
Živá vystoupení kapely jsou čím dál divočejší, lahve a plechovky z publika nejsou výjimkou, stejně jako kytara rozbitá o hlavu jednoho z fans. V dezolátním stavu jsou už i interpersonální vztahy mezi muzikanty a ponorková nemoc vyústila v říjnu 1983 v Detritu, když Danzig zničehonic oznámil plnému sálu, že je to jeho poslední koncert s Misfits. Od té doby se už věnoval pouze vlastním projektům (Samhain, Danzig) a o Misfits nechtěl ani slyšet. Proslýchá se dokonce, že se s nimi měl i soudit.
Deset let hibernace
Stejně jako v jejich oblíbených filmech, i v případě Misfits ulehlo „monstrum“ k umělému spánku a čekalo na probuzení. Rozptýlení pro pozůstalé v tomto mezidobí obstarala vzpomínková deska Legacy Of Brutality (1985), zvěčněná mimo jiné rovněž na šestnácti vinylech růžové barvy, která je dnes tolik „trendy“. Mezi třináctkou skladeb může posluchač narazit na dnes již kultovní opusy jako Who Killed Marilyn?, Angel Fuck nebo Halloween. Mimochodem, tento typicky americký svátek vydlabaných dýní má u členů Misfits značnou oblibu. Vždyť také kapela v tento den pravidelně odehrála speciální vystoupení (a v současnosti koncertuje opět).
Zatímco Glenn Danzig sklízel pocty jako v podstatě heavymetalový zpěvák svého projektu (s videoklipem Mother dokonce bodoval na MTV, kolem jeho dříve domovského souboru bylo ticho po pěšině. V devadesátých letech se Jerry s Doylem snažili spící projekt vzkřísit a vypravili se za Danzigem do New Persey, aby s ním po jeho koncertě vyjednávali v hotelovém pokoji. Ochranka je však k němu vůbec nepustila, což si pánové vysvětlili jako jasné a razantní NE z Glennovy strany. Alespoň se jim nakonec podařilo získat svolení pro případné užívání názvu Misfits do budoucna. Tím se tak trochu poodsunulo víko rakve, kde Misfits tou dobou pobývali. Zásadním problémem však zůstávalo angažování odpovídajícího zpěváka. Za mikrofon se nakonec postavil Michael Graves. Tím se výraz kapely znatelně změnil. Jeho vokál je totiž melodičtější a zpěvnější než záhrobní hlas Danzigův.
Znovuzrozenou kapelu čekal nelehký úkol - přesvědčit staromilské fanoušky, že i s novým zpěvákem má kapela smysl. Na rozdíl třeba od Dead Kennedys, kteří se prakticky dodnes potýkají s Biafrovým odkazem, si s nastalou situací poradili přeci jenom lépe. Velkou zásluhu na tom má osobnost Jerry Onlyho (který také zpívá). Ten se stal ústředním symbolem kapely a svým způsobem frontmanem.
Úžasná monstra
S novým line-upem se Misfits představili v roce 1997 na albu American Psycho, které nahráli v sestavě Jerry Only - baskytara, Doyle Wolfgang von Frankenstein - kytara, Dr. Chud - bicí a Michel Graves - vokál. Materiál zde zaznamenaný je chytlavější než dřívější počiny a kromě titulní skladby (inspirované stejnojmenným románem Breda Eastona o masovém vrahovi z Wall Streetu) obsahuje i pozdější hitovku Dig Up Her Bones. V rámci svého světového turné se Misfits toho roku (konkrétně na Den vítězství 8. května) zastavili i v našich končinách. Začínají točit i videoklipy, nejprve s oběma zmiňovanými písněmi.
Díky tomu získávají i nové, mladší fanouškovské zázemí, nezatížené „vzpomínkami na Danziga“, které je bere jako prakticky novou kapelu. Tento vzestup podpořili dalším albem Famous Monsters (1999), které natočili v totožné sestavě, jako předešlou kolekci. Nejvýrazněji z něj vyčnívá pravděpodobně pomalejší, výhružná Scream s tažným, snadno identifikovatelným refrénem. Tady se Graves už jasně prezentuje jako výrazná osobnost u mikrofonu, která plně zapadá do současného konceptu Misfits. Deska posouvá formaci opět dál od minulosti a lze říci, že zde se již kapela definitivně odpoutala od ducha Glenna Danziga. Video ke zmíněné Scream měl pod taktovkou režisér George A. Romero.
Kapela však opět začíná mít problémy sama se sebou a množí se rozpory mezi jednotlivými členy. V roce 2000 tak odchází i „hlas Misfits“ a zakládá svůj projekt, nazvaný (překvapivě) Graves. Jediným „čistokrevným“ členem Misfits tak zůstává opět sám voják v poli Only. Aspoň ho mohlo těšit, že kapela dostala příležitost zahrát si ve filmu - hororu (jak jinak) Bruiser, což lze přeložit jako rváč (u nás známější patrně pod názvem Drtič). A kdo ho točil? Starý známý režisér Romero.
Aby se fanouškům zatím moc nestýskalo, vydali Misfits v roce 2001 jakési sběrné pseudoalbum Cuts From the Crypt. Jedná se vlastně o kolekci pro fajnšmekry či zapálené příznivce souboru. Najdeme na něm rozličné demoverze (kupříkladu The Hunger, Mars Attacks či Scream), nedodělky (lze–li to tak říci), živé, případně nevydané tracky. Je zde například i song Rise Above, pocházející z dílny Black Flag, který zde v live provedení zpívá Dez Cadena, člen této legendární formace. A právě zmíněný kytarista se společně s Jerrym u baskytary a bubeníkem Marky Ramonem (členem The Ramones) dali dohromady a pod hlavičkou Misfits vyráželi do světa (takhle jsme je měli možnost vidět v roce 2005 v pražském Abatonu). O rok později kapela přiživila zájem příznivců vzpomínkovým tour k 25. výročí svého vzniku. A nezapomněla ani na starý známý klub CBGB v New Yorku.
Společně pak zrealizovali zatím poslední počin – album Project 1950. Album sice vyšlo pod vlajkou Misfits, ovšem je otázkou, zda ho budou ortodoxní fans akceptovat. Jedná se totiž o kolekci svérázných punkových coververzí klasických hitů z padesátých let dvacátého století, která má funkci jakési nostalgické vzpomínky na mládí. Slyšet sladkobolnou Dianu od Paula Anky v podání těchto komiksových monster je opravdu zážitek. Obavy z ohlasů se záhy naplnily, spousta příznivců album považovala za nesmysl. Recenzenti navíc hodně kritizovali Jerryho vokální projev. Proto začínají prosakovat zprávy, že skupina angažovala novou posilu za mikrofon. Je-li to pravda, dozvíme se to zřejmě až na Subculture festu.
Odkaz (hudební) brutality
Misfits, jak už bylo naznačeno, měly (a mají) za inspirační vodítko mnohé slovutné kapely. Například v klipu Hotel California jsou v jedné sekvenci muzikanti namaskováni jako Misfits. V diskografiích mnoha souborů se to poctami v podobě coververzí jen hemží. Takže namátkou – Guns N´Roses mají Attitude na Spaghetti Incident, Metallica Die, Die My Darling na Garage inc., The Lemonheads Skulls na Kill Your Baby Today, Therapy? Where Eagles Dare na Violent World (tribut Misfits), Cradle Of Filth Death Comes Ripping na From The Cradle To Enslave.
Jerry Only a spol. zanechali svou nesmazatelnou stopu také v Čechách. Na některých internetových adresách se můžete dočíst, že jejich koncert na Subculture Festu bude teprve druhý u nás. Není to pravda, kapela tady byla víckrát. V roce 1997 (8. května) poctili Misfits pražské Roxy společně se Sub Zero a Sardonica. A hráli mimo jiné repertoár ze svého tehdy aktuálního alba American Psycho. Další hororovou show zažil Abaton 22. září 2004 (spolu s Dreadrot, Flaming Cocks a Phantoms on Fire), a byl to tehdy úžasný koncert, ohromný zážitek. Kapela pálila skladbu za skladbou jako z kulometu. Však ji tvořil „all stars“ team ve složení Only, Cadena, Ramone a došlo i na songy od Ramones).
Palác Akropolis měl zažít další harašení kostmi 2. července 2005 (plus support She-Male Trouble a Esgmeq). Ovšem člověk míní a plánuje si, nicméně politická mašinérie bez pardonu mění. Bubeník kapely měl totiž prošlý pas a bdělá celní správa ho nevpustila do země. Koncert se nekonal!!!
Horror Business
Celou dobu mluvíme o Misfits a jejich posedlosti smrtí. Ale je to skutečně tak? Jerry Only a spol. rozhodně tanatofilií netrpí, v rakvi nespí a obývák vytapetovaný úmrtními oznámeními nemají. Jenom zkrátka vymysleli svébytnou image, plnou makabrózních propriet. Chtěli se prostě odlišit od zástupů anarcho-politických současníků, což se jim povedlo. Vždyť zabývat se na této scéně záhrobní (a tedy nerealistickou) tématikou bylo a je vlastně alternativou v alternativním žánru. Navíc je v tvorbě formace patrná i nadsázka a černý humor.
Na druhou stranu je třeba vidět, že se kapela snaží svou netypickou image vhodně marketingově využít. Sám Jerry v jednom rozhovoru podotkl, že je pro ně tato image velice důležitá. A že chtějí, aby i fans svou vizáží s kapelou korespondovali. Proto můžete sehnat rozličné zboží s logem Misfits, od hodinek přes kalhotky a kravaty až po obligátní trička či mikiny. A ze všech na vás hledí Crimson Ghost. A bude dozajista hledět i na začátku srpna na Džbáně. Pokud si ovšem bubeník nezapomene pas!
New Jersey DevilsMisfits se zrodili roku 1977 na východním pobřeží USA, ve městě Lodi, stát New Jersey. Tehdy určitě nikoho nenapadlo, že členové bandu budou jednou figurovat na seznamu nejvýznamnějších persón města společně třeba s Miss New Jersey 2006 Georginou DiMaria. Tehdy stejně jako stovky dalších partiček drhli tři akordy v zaplivaných předměstských garážích a nic nenasvědčovalo, že by je hned tak opustili. Nikterak se nelišili od svých souputníků. Do jednoduchého rockového a později punkového rachotu hulákali obvyklé anarchosociální texty. Dokonce vydali i vlastní nahrávku. Je zajímavá snad jedinou věcí, poprvé a naposled zde najdete jméno Jerry Caiafa. Osud tomu chtěl, aby tento muž posléze dobyl svět pod bojovým jménem Jerry Only.
Tím se dostáváme k personálnímu obsazení kapely. Otcem zakladatelem a hlavním tahounem začátků Misfits byl jistý Glenn Danzig, který už měl zkušenosti z několika projektů a společně s bubeníkem Martínezem hledal baskytaristu. Dělmistr mu dohodil svého přítele Jerryho Caiafu. A právě tady získal onu zmiňovanou přezdívku. Danzig si totiž nebyl schopen zapamatovat, jak se jmenuje, a Caiafa mu vždy odvětil: „Jerry, only Jerry“. Kult byl na světě.
Přicházejí mezi nás
Skupina začala koncertovat, například vystoupila v proslulém klubu CBGB v New Yorku. Dopracovala se i k EP desce Bullet (ideově inspirované vraždou Kennedyho). Ale pořád to nebylo ono. Politických rebelů bylo mnoho. Postupem času však skupina začala lovit v jiných vodách. Vzdávala se pomalu rockového výrazu a tíhla k punku, ovlivněna hudebně Damned nebo Ramones, vizuálně pak Kiss. Opustila jednou provždy i politickou tématiku a začala zpívat o věcech, které ji zajímaly – klasické horory, komiksy nebo braková literatura. Jméno Misfits si zvolili podle stejnojmenného filmu (u nás známého pod názvem Mustangové) – moderního westernu z roku 1961, kde hrála Marilyn Monroe s Clarkem Gablem. A propos, slovo „misfits“ lze přeložit zhruba jako „nepřizpůsobiví“.
Díky své nové, do té doby v punkových kruzích nevídané image na sebe začali Danzigovi boys nabalovat mraky příznivců. Ti se začali organizovat ve fan clubu kapely zvaném The Fiend Club, jenž měl mozkové centrum ve sklepě domu Danzigovy matky. Klub se pojmenoval podle maskota kapely Fiend Skulla (démonická lebka), nebo taky Crimson Ghosta (postavy ze stejnojmenného seriálu z roku 1946). Objevil se poprvé na dnes již zásadním EP Misfits Horror Business z roku 1979 a okamžitě se stal základním poznávacím znakem kapely, plakáty počínaje a dámskými kalhotkami, nabízenými v rámci tradičních „upomínkových předmětů“, konče. Nakonec možná i tento „nehrající kapitán“ Misfits přispěl k faktu, že se jejich muzika dostala také k okruhu milovníků hororových filmů.
To už byla kapela celkem známá, hrála nejen po USA, ale dík navázaným kontaktům s tehdy známějšími The Damned se vnutila i do Anglie, kde odehrála pár povětšinou obskurních akcí. Samozřejmě se jí nevyhnuly mnohé personální rošády, které je tu zbytečné podrobně pitvat. Snad jen dodejme, že na zmiňovaném Horror Business formace fungovala ve složení Danzig – kytara, zpěv, Jerry Only – baskytara, zpěv, Joey Image – bicí, Bobby Steele – kytara, zpěv (ten byl, mimochodem, později odstraněn a nahradil ho Jerryho mladší bratr Doyle.Opravdové plnohodnotné debutové album Misfits Walk Among Us se na pulty dostalo v březnu 1982. Postupem času se stalo pro příznivce ceněnou relikvií a song Astro Zombies jednou ze zásadních skladeb repertoáru. Stejně tak píseň Vampira, pojednávající o finské herečce Maile Nurmi (prý byla neteří běžce Nurmiho) alias Vampira. Tato „dark princess“ účinkovala v USA v mnoha hororových filmech. A propos – kdo viděl film Ed Wood s Johnnym Deppem, viděl i Vampiru. Byla to ta dáma s bledou tváří, černými vlasy a upnutými šaty (hrála ji Lisa Marie).
Živá vystoupení kapely jsou čím dál divočejší, lahve a plechovky z publika nejsou výjimkou, stejně jako kytara rozbitá o hlavu jednoho z fans. V dezolátním stavu jsou už i interpersonální vztahy mezi muzikanty a ponorková nemoc vyústila v říjnu 1983 v Detritu, když Danzig zničehonic oznámil plnému sálu, že je to jeho poslední koncert s Misfits. Od té doby se už věnoval pouze vlastním projektům (Samhain, Danzig) a o Misfits nechtěl ani slyšet. Proslýchá se dokonce, že se s nimi měl i soudit.
Deset let hibernace
Stejně jako v jejich oblíbených filmech, i v případě Misfits ulehlo „monstrum“ k umělému spánku a čekalo na probuzení. Rozptýlení pro pozůstalé v tomto mezidobí obstarala vzpomínková deska Legacy Of Brutality (1985), zvěčněná mimo jiné rovněž na šestnácti vinylech růžové barvy, která je dnes tolik „trendy“. Mezi třináctkou skladeb může posluchač narazit na dnes již kultovní opusy jako Who Killed Marilyn?, Angel Fuck nebo Halloween. Mimochodem, tento typicky americký svátek vydlabaných dýní má u členů Misfits značnou oblibu. Vždyť také kapela v tento den pravidelně odehrála speciální vystoupení (a v současnosti koncertuje opět).
Zatímco Glenn Danzig sklízel pocty jako v podstatě heavymetalový zpěvák svého projektu (s videoklipem Mother dokonce bodoval na MTV, kolem jeho dříve domovského souboru bylo ticho po pěšině. V devadesátých letech se Jerry s Doylem snažili spící projekt vzkřísit a vypravili se za Danzigem do New Persey, aby s ním po jeho koncertě vyjednávali v hotelovém pokoji. Ochranka je však k němu vůbec nepustila, což si pánové vysvětlili jako jasné a razantní NE z Glennovy strany. Alespoň se jim nakonec podařilo získat svolení pro případné užívání názvu Misfits do budoucna. Tím se tak trochu poodsunulo víko rakve, kde Misfits tou dobou pobývali. Zásadním problémem však zůstávalo angažování odpovídajícího zpěváka. Za mikrofon se nakonec postavil Michael Graves. Tím se výraz kapely znatelně změnil. Jeho vokál je totiž melodičtější a zpěvnější než záhrobní hlas Danzigův.
Znovuzrozenou kapelu čekal nelehký úkol - přesvědčit staromilské fanoušky, že i s novým zpěvákem má kapela smysl. Na rozdíl třeba od Dead Kennedys, kteří se prakticky dodnes potýkají s Biafrovým odkazem, si s nastalou situací poradili přeci jenom lépe. Velkou zásluhu na tom má osobnost Jerry Onlyho (který také zpívá). Ten se stal ústředním symbolem kapely a svým způsobem frontmanem. Úžasná monstra
S novým line-upem se Misfits představili v roce 1997 na albu American Psycho, které nahráli v sestavě Jerry Only - baskytara, Doyle Wolfgang von Frankenstein - kytara, Dr. Chud - bicí a Michel Graves - vokál. Materiál zde zaznamenaný je chytlavější než dřívější počiny a kromě titulní skladby (inspirované stejnojmenným románem Breda Eastona o masovém vrahovi z Wall Streetu) obsahuje i pozdější hitovku Dig Up Her Bones. V rámci svého světového turné se Misfits toho roku (konkrétně na Den vítězství 8. května) zastavili i v našich končinách. Začínají točit i videoklipy, nejprve s oběma zmiňovanými písněmi.
Díky tomu získávají i nové, mladší fanouškovské zázemí, nezatížené „vzpomínkami na Danziga“, které je bere jako prakticky novou kapelu. Tento vzestup podpořili dalším albem Famous Monsters (1999), které natočili v totožné sestavě, jako předešlou kolekci. Nejvýrazněji z něj vyčnívá pravděpodobně pomalejší, výhružná Scream s tažným, snadno identifikovatelným refrénem. Tady se Graves už jasně prezentuje jako výrazná osobnost u mikrofonu, která plně zapadá do současného konceptu Misfits. Deska posouvá formaci opět dál od minulosti a lze říci, že zde se již kapela definitivně odpoutala od ducha Glenna Danziga. Video ke zmíněné Scream měl pod taktovkou režisér George A. Romero. Kapela však opět začíná mít problémy sama se sebou a množí se rozpory mezi jednotlivými členy. V roce 2000 tak odchází i „hlas Misfits“ a zakládá svůj projekt, nazvaný (překvapivě) Graves. Jediným „čistokrevným“ členem Misfits tak zůstává opět sám voják v poli Only. Aspoň ho mohlo těšit, že kapela dostala příležitost zahrát si ve filmu - hororu (jak jinak) Bruiser, což lze přeložit jako rváč (u nás známější patrně pod názvem Drtič). A kdo ho točil? Starý známý režisér Romero.
Aby se fanouškům zatím moc nestýskalo, vydali Misfits v roce 2001 jakési sběrné pseudoalbum Cuts From the Crypt. Jedná se vlastně o kolekci pro fajnšmekry či zapálené příznivce souboru. Najdeme na něm rozličné demoverze (kupříkladu The Hunger, Mars Attacks či Scream), nedodělky (lze–li to tak říci), živé, případně nevydané tracky. Je zde například i song Rise Above, pocházející z dílny Black Flag, který zde v live provedení zpívá Dez Cadena, člen této legendární formace. A právě zmíněný kytarista se společně s Jerrym u baskytary a bubeníkem Marky Ramonem (členem The Ramones) dali dohromady a pod hlavičkou Misfits vyráželi do světa (takhle jsme je měli možnost vidět v roce 2005 v pražském Abatonu). O rok později kapela přiživila zájem příznivců vzpomínkovým tour k 25. výročí svého vzniku. A nezapomněla ani na starý známý klub CBGB v New Yorku.
Společně pak zrealizovali zatím poslední počin – album Project 1950. Album sice vyšlo pod vlajkou Misfits, ovšem je otázkou, zda ho budou ortodoxní fans akceptovat. Jedná se totiž o kolekci svérázných punkových coververzí klasických hitů z padesátých let dvacátého století, která má funkci jakési nostalgické vzpomínky na mládí. Slyšet sladkobolnou Dianu od Paula Anky v podání těchto komiksových monster je opravdu zážitek. Obavy z ohlasů se záhy naplnily, spousta příznivců album považovala za nesmysl. Recenzenti navíc hodně kritizovali Jerryho vokální projev. Proto začínají prosakovat zprávy, že skupina angažovala novou posilu za mikrofon. Je-li to pravda, dozvíme se to zřejmě až na Subculture festu.
Odkaz (hudební) brutality
Misfits, jak už bylo naznačeno, měly (a mají) za inspirační vodítko mnohé slovutné kapely. Například v klipu Hotel California jsou v jedné sekvenci muzikanti namaskováni jako Misfits. V diskografiích mnoha souborů se to poctami v podobě coververzí jen hemží. Takže namátkou – Guns N´Roses mají Attitude na Spaghetti Incident, Metallica Die, Die My Darling na Garage inc., The Lemonheads Skulls na Kill Your Baby Today, Therapy? Where Eagles Dare na Violent World (tribut Misfits), Cradle Of Filth Death Comes Ripping na From The Cradle To Enslave.
Jerry Only a spol. zanechali svou nesmazatelnou stopu také v Čechách. Na některých internetových adresách se můžete dočíst, že jejich koncert na Subculture Festu bude teprve druhý u nás. Není to pravda, kapela tady byla víckrát. V roce 1997 (8. května) poctili Misfits pražské Roxy společně se Sub Zero a Sardonica. A hráli mimo jiné repertoár ze svého tehdy aktuálního alba American Psycho. Další hororovou show zažil Abaton 22. září 2004 (spolu s Dreadrot, Flaming Cocks a Phantoms on Fire), a byl to tehdy úžasný koncert, ohromný zážitek. Kapela pálila skladbu za skladbou jako z kulometu. Však ji tvořil „all stars“ team ve složení Only, Cadena, Ramone a došlo i na songy od Ramones).
Palác Akropolis měl zažít další harašení kostmi 2. července 2005 (plus support She-Male Trouble a Esgmeq). Ovšem člověk míní a plánuje si, nicméně politická mašinérie bez pardonu mění. Bubeník kapely měl totiž prošlý pas a bdělá celní správa ho nevpustila do země. Koncert se nekonal!!!
Horror BusinessCelou dobu mluvíme o Misfits a jejich posedlosti smrtí. Ale je to skutečně tak? Jerry Only a spol. rozhodně tanatofilií netrpí, v rakvi nespí a obývák vytapetovaný úmrtními oznámeními nemají. Jenom zkrátka vymysleli svébytnou image, plnou makabrózních propriet. Chtěli se prostě odlišit od zástupů anarcho-politických současníků, což se jim povedlo. Vždyť zabývat se na této scéně záhrobní (a tedy nerealistickou) tématikou bylo a je vlastně alternativou v alternativním žánru. Navíc je v tvorbě formace patrná i nadsázka a černý humor.
Na druhou stranu je třeba vidět, že se kapela snaží svou netypickou image vhodně marketingově využít. Sám Jerry v jednom rozhovoru podotkl, že je pro ně tato image velice důležitá. A že chtějí, aby i fans svou vizáží s kapelou korespondovali. Proto můžete sehnat rozličné zboží s logem Misfits, od hodinek přes kalhotky a kravaty až po obligátní trička či mikiny. A ze všech na vás hledí Crimson Ghost. A bude dozajista hledět i na začátku srpna na Džbáně. Pokud si ovšem bubeník nezapomene pas!
