To, v co už téměř nikdo ani nedoufal, se stalo skutkem. V pravém slova smyslu kultovní (mimochodem, inflace tohoto slova v souvislosti s muzikou je na pováženou!) pražská posthardcorová skupina MICHAELS UNCLE vydala nové album.
Michaels Uncle: Návrat temné psychedelie
24. 3. 2010 - A po všech čertech znamenité album! Z jejího názvu sice zmizel apostrof, ale naopak se do ní vrátil frontman Amrit Sen, stejně jako původní tolik charakteristický duch. S kytaristou a zpěvákem Petrem Stankem jsme však probírali nejen čerstvý počin Return Of Dark Psychedelia.
JDE TO I S OMEZENÝM PROVOZEM
Když jste se v roce 2004 poprvé po osmileté pauze opět objevili na pódiu, nebyl u toho Amrit Sen a připojil se k vám až daleko později. Byly důvodem pouze jeho vážné zdravotní problémy způsobené dlouholetou drogovou závislostí?
Ano. Chtěli jsme ho už na zmíněnej koncert k mým čtyřicátým narozeninám, ale opravdu to nešlo. Teprve když se vrátil do normálního života, znovu jsme ho oslovili. Máme kvůli jeho stavu – je silnej diabetik – sice různý omezení, ale dá se to zvládnout.
Amritovi se do toho zpočátku nechtělo. Necítil se na to a bál se, že to hudební prostředí je pro něj příliš rizikový. Nicméně postupně si ověřil, že to půjde. Samozřejmě, že občas mu někdo v klubech nutil trávu nebo pivo a on to musel odmítat. A pokud dotyčnej fanoušek příliš prudil, museli jsme zasáhnout všichni. Naučili jsme se respektovat taky to, že potřebuje trošku jinej režim a logicky se mu po koncertě nechce na nás někde čekat do čtyř do rána; vycházíme mu vstříc i jinak – nepijeme na zkouškách, před koncertem apod. Což nám jedině svědčí. (smích)
Rodila se nová deska ve velkých bolestech? Přece jen, od vašeho minulého alba Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev uplynulo už patnáct let a od poslední nahrávky s Amritem dokonce dvacet...
Náročný to bylo a trvalo to celé dost dlouho – od chvíle, co jsme se definitivně rozhodli desku udělat, vlastně další dva roky. A to jsme ještě některý texty dodělávali až ve studiu... Což má spoustu příčin, nemáme už tolik příležitostí zkoušet a každej z nás má řadu běžných, nehudebních starostí.
JAK NAVÁZAT PŘETRŽENOU IDEU
Novinka mi přijde zdaleka nejen svým názvem jako zřetelný návrat až někam do časů alba
The End Of Dark Psychedelia. Jak silný záměr navázat na tuto desku tam byl?
Ono to celé vyplývá z toho, že jsme se opět ocitli ve stejné sestavě jako tehdy a zákonitě se tam zase dostala určitá idea, která se tehdy přetrhla. „Štěstí“ už byla hodně moje deska, kdežto tady se opět projevuje Amritův vliv. Vlastně i v tom, že některé věci jsem psal vyloženě tak, jak by si je Amrit asi představoval.
Je vyjádřením oné kontinuity i to, že jste na album natočili nové verze pradávných písní Červenej Hrádek a President?
To nebylo nic prvoplánového. Tyhle věci ostatně pocházejí z jiného, ještě staršího období než deska The End... Udělali jsme je znovu proto, že nám přišlo, že máme málo materiálu. Jde spíš o návrat k úplným kořenům, až někam do let 1986-87, kdy jsme začínali.
Překvapilo mě také, že na Return Of Dark Psychedelia se vedle nekompromisních nářezovek objevují pro Michaels Uncle až nebývale melodicky vstřícné písničky.
Melodickým věcem jsme se nikdy z principu nebránili. Je fakt, že teď jsem se malinko snažil, aby to bylo přístupnější pro víc lidí. Čili částečně tam ten záměr byl, alespoň z mé strany. Amrit to asi cítí trochu jinak, ale ví, že já to tak mám. Na druhou stranu jsem si ovšem dával pozor, aby ona melodická vstřícnost, jak říkáš, byla pořád ještě únosná a nestalo se z toho vyměklý bláto.
Souvisí to i s tím, že když jsme začali znovu koncertovat, uvědomili jsme si, že pokud hrajeme naše starý věci starým způsobem, mladý lidi, co nás nepamatujou, to v podstatě vůbec nezajímá. Hrnuli jsme na ně tu majkláčskou neurózu a oni koukali dost nechápavě. Nebyly jim až tak cizí samotný písničky, ale naše pojetí, ten způsob přednesu. Z jejich reakcí se člověk zákonitě musel poučit a udělat nějaký změny.
Když jste se v roce 2004 poprvé po osmileté pauze opět objevili na pódiu, nebyl u toho Amrit Sen a připojil se k vám až daleko později. Byly důvodem pouze jeho vážné zdravotní problémy způsobené dlouholetou drogovou závislostí?
Ano. Chtěli jsme ho už na zmíněnej koncert k mým čtyřicátým narozeninám, ale opravdu to nešlo. Teprve když se vrátil do normálního života, znovu jsme ho oslovili. Máme kvůli jeho stavu – je silnej diabetik – sice různý omezení, ale dá se to zvládnout.
Amritovi se do toho zpočátku nechtělo. Necítil se na to a bál se, že to hudební prostředí je pro něj příliš rizikový. Nicméně postupně si ověřil, že to půjde. Samozřejmě, že občas mu někdo v klubech nutil trávu nebo pivo a on to musel odmítat. A pokud dotyčnej fanoušek příliš prudil, museli jsme zasáhnout všichni. Naučili jsme se respektovat taky to, že potřebuje trošku jinej režim a logicky se mu po koncertě nechce na nás někde čekat do čtyř do rána; vycházíme mu vstříc i jinak – nepijeme na zkouškách, před koncertem apod. Což nám jedině svědčí. (smích)
Rodila se nová deska ve velkých bolestech? Přece jen, od vašeho minulého alba Ale my stále hledáme štěstí, ale nikdo z nás ještě není mrtev uplynulo už patnáct let a od poslední nahrávky s Amritem dokonce dvacet...
Náročný to bylo a trvalo to celé dost dlouho – od chvíle, co jsme se definitivně rozhodli desku udělat, vlastně další dva roky. A to jsme ještě některý texty dodělávali až ve studiu... Což má spoustu příčin, nemáme už tolik příležitostí zkoušet a každej z nás má řadu běžných, nehudebních starostí.
JAK NAVÁZAT PŘETRŽENOU IDEU
Novinka mi přijde zdaleka nejen svým názvem jako zřetelný návrat až někam do časů alba
The End Of Dark Psychedelia. Jak silný záměr navázat na tuto desku tam byl?Ono to celé vyplývá z toho, že jsme se opět ocitli ve stejné sestavě jako tehdy a zákonitě se tam zase dostala určitá idea, která se tehdy přetrhla. „Štěstí“ už byla hodně moje deska, kdežto tady se opět projevuje Amritův vliv. Vlastně i v tom, že některé věci jsem psal vyloženě tak, jak by si je Amrit asi představoval.
Je vyjádřením oné kontinuity i to, že jste na album natočili nové verze pradávných písní Červenej Hrádek a President?
To nebylo nic prvoplánového. Tyhle věci ostatně pocházejí z jiného, ještě staršího období než deska The End... Udělali jsme je znovu proto, že nám přišlo, že máme málo materiálu. Jde spíš o návrat k úplným kořenům, až někam do let 1986-87, kdy jsme začínali.
Překvapilo mě také, že na Return Of Dark Psychedelia se vedle nekompromisních nářezovek objevují pro Michaels Uncle až nebývale melodicky vstřícné písničky.
Melodickým věcem jsme se nikdy z principu nebránili. Je fakt, že teď jsem se malinko snažil, aby to bylo přístupnější pro víc lidí. Čili částečně tam ten záměr byl, alespoň z mé strany. Amrit to asi cítí trochu jinak, ale ví, že já to tak mám. Na druhou stranu jsem si ovšem dával pozor, aby ona melodická vstřícnost, jak říkáš, byla pořád ještě únosná a nestalo se z toho vyměklý bláto.
Souvisí to i s tím, že když jsme začali znovu koncertovat, uvědomili jsme si, že pokud hrajeme naše starý věci starým způsobem, mladý lidi, co nás nepamatujou, to v podstatě vůbec nezajímá. Hrnuli jsme na ně tu majkláčskou neurózu a oni koukali dost nechápavě. Nebyly jim až tak cizí samotný písničky, ale naše pojetí, ten způsob přednesu. Z jejich reakcí se člověk zákonitě musel poučit a udělat nějaký změny.
