Marilyn Manson - Počátky novodobé obscénnosti

Praotci sadomasochistických show Alice Cooper nebo Ozzy Osbourne jsou ve srovnání s Mansonem přežitkem 20. století a trapné pojídání netopýřích hlav se dnes jeví jako naivní a dětinské v porovnání se zpěvákem, který na vrcholu svých sil finguje na pódiu anální sex s dívkou zamčenou v kleci, a tu ještě následně seřeže a chystá se ji rozřezat motorovou pilou. Na rozdíl od zmiňovaných velikánů je osobnost Marilyna Mansona obestřena závojem tajemství. Málokdy dává rozhovory, a pokud ano, volí skandální tón v takové míře, že ho ještě více proslaví. Oproti kabaretnímu divadlu, co předvádí jeho rocková a metalová konkurence (Kiss, Slipknot), se Manson naopak vzhlédl v šarmantním Davidu Bowiem, celému cirkusu vdechnul status umění a proti kritikám se obrnil láskou k avantgardě a Nietzscheho filosofii. Rukopis Marilyna Mansona je nenapodobitelný a originální, přestože se mu vytýká inspirace Trentem Reznorem a Nine Inch Nails, a alba Antichrist Superstar, Mechanical Animals jsou logickou tečkou za industriální érou Ministry nebo White Zombie. Jaká je ale pravdivá osobnost Marilyna Mansona? Na český trh se dostala se zpožděním jeho skandální autobiografie Dlouhá trnitá cesta z pekla, která sice odhaluje zpěvákovo nitro, nicméně mezi řádky se dá jasně vyčíst, že skutečný život Briana Warnera (jeho skutečné jméno) je jiný. Těžko uvěřit sebedestruktivnímu životu, obscénnímu odhalování umělcovy rodiny, nebo popisování zrůdných ohavností, které páchal na groupies. Přestože se to možná stalo přesně tak, jak Manson & Neil Strauss píšou, Dlouhá trnitá cesta z pekla je napsána s rozvahou a vytříbeným vkusem, s jasným cílem ukázat okolnímu světu, že Manson není jen bubák z Elm Street, ale hlavně anestetické umění, o čemž svědčí i to, že se formou autobiografie inspiruje Božskou komedií od Danteho Alighieriho. Od hudebníka nemůžeme očekávat, že by se jen drobet přibližoval k jednomu z největších děl světové literatury. Spíše se jedná o vtipnou travestii a dokument o rockové scéně druhé půle devadesátých let.

Zrání a dospívání
„Byl jsem naprosto zděšený myšlenkou na konec světa a na Antikrista. Sledoval jsem filmy jako Vymítač ďábla a Přichází Satan a četl jsem prorocké knihy jako Staletí od Nostradama, 1984 od George Orwella a románovou verzi filmu A Thief In The Night, kde se barvitě popisuje, jak jsou lidé stínáni, protože nepřijali tetování 666 na čele. V kombinaci s pravidelným kázáním v křesťanské škole to vyústilo v pocit, že apokalypsa je hmatatelná, neustále mě provázela hrůza a strach, co by se stalo, kdybych zjistil, kdo je Antikrist. A tehdy jsem začal mít noční můry – noční můry, které mívám dodnes.“
Rodiče Briana Warnera byli silně věřící, duchovně založení lidé. Otec katolík, matka členka episkopální církve, čili logicky se dostalo jejich ratolesti křesťanské výchovy. Ačkoli o svých rodičích vypovídá Manson zdrženlivě, o prarodičích se vyjadřuje s ironií a zlobou podpořenou obscénním vyprávěním: „Děda zuřivě kroužícím vláčkům nevěnoval žádnou pozornost. Kalhoty měl spuštěné ke kolenům, v klíně měl položený otevřený časopis a pravou rukou rychle pohyboval sem a tam. Přitom si levačkou otíral hlen z okolí tracheostomie kapesníkem upatlaným žlutými zaschlými chrchly.“ Vzpomíná na svoje dětství se silným odporem a pasivně „obviňuje“ církev z toho, že si může za to sama, že ji tak nenávidí. Nesmyslný školní dril malý Brian prostě nedokázal skousnout, proto se rozhodnul, že udělá maximum pro to, aby byl z episkopální školy vyloučen - ve školním časopise nechal otisknout malůvky Mexičanů, skatologie, ale především s reklamou na fiktivní sadu erotických pomůcek pod názvem Kuwatch Sex Aid Adventure Kid, sestávající z důtek, dvou obřích slaňovacích brzd zvaných „drtiče koulí“, rybářského prutu, střapců na bradavky, ochranných brýlí, síťových punčoch a okovaného psího obojku s ostny. Provokativní malůvku odnesl výpraskem od samotné ředitelky, ze školy ale odešel sám, když na něj rodiče neměli takový vliv. Přesto mu křesťanská škola pomohla daleko víc, než si sám připouští – na vybraných seminářích byl nucen poslouchat poučování o skrytém Satanovi v písních Led Zeppelin, AC/DC a Black Sabbath, které pochopitelně začal obdivovat a vyhledávat. Problémy se sexuální úchylkou začaly již v pubertě, kdy do školy tahal robertky, různé čuňačiny, obscénní nahrávky heavymetalových skupin. V dospívání se ale s něčím takovým potýká leckdo…

Dvounohá příšera
„Jako dvounohé zvíře člověk od přírody (ať to nazýváte pudem, nebo prvotním hříchem) inklinuje spíše ke zlé stránce, což může být jeden z důvodů, proč se mě lidé pořád ptají na temnější polovinu mého jména, ale nikdy ne na Marilyn Monroe. Přestože zůstává symbolem krásy a slávy, i ona má svoji temnou stránku, stejně jako Charles Manson má svoji dobrou, inteligentní stránku. Rovnováha mezi dobrem a zlem a to, co mezi nimi volíme, jsou pravděpodobně jediné důležité aspekty, které utvářejí naši osobnost a lidství.“
Začátky kapely Marilyn Manson & Spooky Kids, pojmenované po sériovém vrahovi Charlesu Mansonovi, byly amatérsky neurvalé. Od začátku si členové tvořili image zlé, sexuálně perverzní, drogově závislé a démonické kapely. Nedílnou součástí každé show bylo po dlouhá léta týrání děvy v kleci, kdy se předvádělo sado maso a perverze přímo na podiu. „S Nancy jsme začínali experimentovat se sexualitou, bolestí a dominancí. Líbal jsem se s ní, cucal jí kozy a ona si klekala a laskala cokoli, co tam u mě dole našla. (…) Pak jsme ji nacpali do klece, roztúroval jsem motorovou pilu a pokoušel se prořezat kovovými mřížemi. Jenomže řetěz se smekl z lišty, seknul mě přes oči a udělal mi obrovskou tržnou ránu na čele a začala ze mě stříkat krev. Stěží jsem dokončil zbytek vystoupení.“ Těžko říct, zda si nechutné kousky Manson sám nevymyslel, stejně jako historku s Axlem, kterého prý náhodou potkal s Trentem Reznorem (NIN) na koncertu U2. Začal mu prý podlézat a poučovat o albu Lie od regulérního vraha Charlese Mansona, z jehož tvorby si GN’R vypůjčili skandální song Look At Your Game, Girl. Každopádně o slávě nemohla být zatím ani řeč, ta přišla až s Antichrist Superstar a během turné s Nine Inch Nails, kdy se z podivně úchylného souboru stala profesionální kapela. Turné je proslavené i svými excesy, kdy prý týrali vybrané jedince za volný vstup na koncert. „Když jsem vešel dovnitř, byl už chlapec uvázaný s rukama za zády v zařízení, jež ho nutilo roztáhnout nohy v úhlu devadesáti stupňů. Zařízení bylo primárně určeno pro ženy, ale o to víc bylo znepokojivé vidět tam nahého chlapce s roztaženýma nohama. Jakmile pohnul kteroukoli končetinou, provaz, který měl kolem krku, se utáhl a začal ho škrtit. Aby se neoběsil, musel se snažit v této podivné, nepohodlné pozici vydržet.“ V jiném případě zase vypráví o jedné fanynce, která za kapelou jezdila od města k městu a snažila se s kapelou seznámit. „Byla to taková baculka, ale roztomilá, něco jako medvídek koala s gotickejma vemenama, řek bych. Nějak se jednou večer nechala přemluvit, že se svlíkne a nahá se ohne, a ostatní se jí postupně pokoušeli flusnout do řiti, což i mně připadalo nevkusný a nechtěl jsem se toho zúčastnit.“ Marilyn Manson se tak věru může srovnávat s takovými Mayhem, jejichž koncerty jsou proslavené všemožnými nechutnostmi, jako házením prasečí hlavy a masa do publika. Nicméně u nich bylo myšleno vše vážně, včetně sebevraždy frontmana Deada.

NIN & Twiggy
„Všichni z NIN tvrděj, že Trent vybral Hole na turné jako takovou trošku nezvyklou novinku. Vypadalo to, že ji dost nesnáší, a já myslím, že ji chtěl na turné jen proto, aby si z ní mohl dělat blázny, nebo aby ji studoval. Ale v průběhu tý šňůry jsem si všimnul, že se Trent s Courtney držej hodně spolu. (…) Jednou zavolala Courtney po Twiggym, že prej šílí, vrátil se kolem sedmý ráno. Ptal jsem se, co se stalo, a on si vyhrnul triko a měl na zádech obří rudý šrámy. Trochu ostýchavě přiznal, že provozoval jistý velmi grafický a obscénní sexuální praktiky. A tak ten vztah drželi v tajnosti, zřejmě proto, že Twiggy tehdy nebyl ještě slavnej, aby Courtney přiznala, že spolu spěj.“
Kdyby nebylo Trenta Reznora & Nine Inch Nails, kapela Marilyn Manson by zřejmě nedosáhla takové slávy. Nine Inch Nails mají podobný model jako Marilyn Manson – vše stojí na charismatickém projevu frontmana, zbytek kapely tvoří jen okrasu. Trent Reznor byl na vrcholu své slávy, když se setkal s Marilyn Manson a pomohl jim dostat se na výsluní, navíc inspiroval začínající kapely novým industriálním zvukem, který byl tehdy naprostou novinkou, a líbil se jak trendařům, tak ortodoxním rockerům. Ohromnou posilou bylo angažování Twiggyho Ramireze, baskytaristy a spoluautora mnoha zásadních hitů. Twiggy je nakonec stejnou záhadou, jako samotný Manson. Mlčí ohledně vztahu s Courtney Love, bývalou ženou Kurta Cobaina, kterou navíc přebral samotnému Trentovi během turné. Dlouhá léta působil v Reznorově kapele, kde je otázkou, jak velkou měrou se podílel na komponování. S Reznorem si výborně rozuměli i během nahrávání Antichrist Superstar, kde se dá spekulovat, jestli za úspěchem tohoto počinu nestojí právě tento basák v pozadí. Ve studiu se konzumovaly drogy, nahrávání se protahovalo, nebyly nápady. Vše se komplikovalo, i nahráváním soundtracku k Lost Highway, filmu Davida Lynche, kterého se účastnili jak NIN, tak nakonec i Marilyn Manson. Zpěvák procházel v té době osobní krizí a potácel se v depresích. Díky drogám, otěhotněním a následným potratům Missi, tehdejší Mansonovy přítelkyně, mu ani teď nechyběl černý humor: „Říkal jsem si, jestli by nemohla promluvit s doktorem o tom, že by si potracený plod nechala.“ Nakonec si Manson uvědomil sám sebe, omezil drogy a popohnal zbytek kapely, aby dokončila pilíř industriálního glam rocku, Antichrist Superstar, který hned po vydání vyvolal ostrou kritiku církve i politiků. Pochopitelně medializování sporů, zatýkání kapely přímo na jevišti, Mansonovy výroky ohledně gayů, náboženství a sexuality přinesly Marilyn Manson jen samá pozitiva. Ačkoli se možná jednalo o marketingový tah, nedá se tomuto souboru upřít to, že vrátil hudebnímu světu proslavenou hlášku sex, drugs & rock‘ n‘ roll.
Twiggy je v kapele zpět, nicméně onen starý duch je pryč, o čemž se každý přesvědčí po poslechu novinky The High End Of Love. Manson ztloustnul, v kapele se vystřídalo mnoho nájemných muzikantů, jeho obscénní vystupování teď vypadá jako přežitek. Dokáže ještě trefit bubeníka mikrofonem, nadávat publiku, řvát svoji zlobu vůči světu, nebo vyhrožovat svoji sebevraždou, jako tomu bylo kvůli krachu manželství s Ditou Von Tees, ale nemá k tomu ve svých čtyřiceti letech jinak zásadní důvod. Každý konec století opakuje návrat dekadence a Baudelairovy temnoty. Počkejme si tedy na nového Antikrista.
 
My Monkey (inspirace tvorbou Charlese Mansona)
Měl jsem malou opičku
poslal jsem ji na venkov a krmil ji perníkem
vláček tam přijel a opičku mi přejel
a teď je opička mrtvá
alespoň to tak vypadá
ale nejsme na tom všichni stejně
co dělám, to jsem, nemůžu tu být na věky.

Manson vs. The Smiths
Démon Manson se často vyjadřuje ohledně homosexuality, přitom v minulosti vtipně útočil na alternativně rockovou kapelu The Smiths. Proto kdo je zastáncem této kapely, ať dál raději nečte. Zde je k nahlédnutí vybrané Mansonovo Desatero:
 „Jestliže splňuješ kteroukoli z níže uvedených podmínek, jsi gay:
1) Pokud jsi někdy vlastnil album The Smiths.
2) Když je s tebou v pokoji Michael Stipe a ty máš sex se ženou, jsi bisexuál.
3) Pokud jsi někdy nosil baret.
4) Pokud si poklepáváš nohou při písničce The Smiths.
5) Je-li jediným smyslem tvého života oplodnit dívky, aby mohly mít další dívky, a ty mohly společně provozovat lesbický sex.
6) Jmenuješ-li se Richard a necháš si říkat Dick.
7) Děláš-li cokoli duchovního.
8) Pokud máš jakýkoli druh sexu – s mužem nebo ženou – při Smiths, jsi gay.
9) Když se bavíš o umění déle než 45 minut.
10) Pokud nejíš maso, protože album Smiths Meat Is Murder ovlivnilo tvůj život.“