21. 10. 2008 - Co mají společného Madonna, U2, Jay-Z, Shakira nebo Nickelback? Podobný hudební vkus asi těžko. Kdo čte poslední dobou denní tisk, nebo se pohybuje dostatečně v hudebních kruzích, nemohla mu uniknout informace o hromadném úprku slavných hvězd pod křídla nadnárodní společnosti, koncertní a vydavatelské firmy Live Nation. Co tento fakt zapříčinilo, to je otázka hodná odpovědi.
Live Nation - trafika na prachy
21. století přineslo hudebnímu průmyslu řadu změn. Už na konci devadesátých let bylo jasné, že se vydavatelským firmám mění pohodové klima. Díky „důchodci“ Billu Gatesovi měla každá druhá průměrná domácnost doma počítač a během několika let se rapidně zvýšil počet dat, která mohl takový zázrak v klidu pojmout. Revolučním krokem a zároveň drastickou ránou pro všechny vydavatelské firmy (a zároveň hudební skupiny) bylo volné sdílení dat. Asi není nutné připomínat soukromou válku Larse Ulricha proti Napsteru s jeho hysterickými výroky o krádeži hudby, kdy to celé skončilo trapným soudem a nesouhlasným křikem dříve ortodoxních fanoušků Metalliky. Podle stejného vzoru à la Napster vypukla epidemie peer-to-peer služeb, sdílení hromadných dat bylo na denním pořádku, a to netřeba mluvit o službě RapidShare, kde se data vlastně už ani nesdílí. Vydavatelství začala propouštět zaměstnance, jejich tržby výrazně poklesly, začala nesmyslná štvanice na internetové piráty, ale tato obrana se ukázala spíše jako zpátečnická. Interpreti známých i méně neznámých hudebních uskupení pronášeli zoufalé výroky o konci hudby jako takové, strach o vlastní příjmy hrál tady pochopitelně hlavní roli. Opak je ale nakonec pravda.
S jistou nadsázkou se dá tato situace přirovnat k padesátým létům, kdy se těžilo z pouhého muzicírování, prodej desek nehrál ještě takovou dominantní roli, záleželo hlavně na tom, jestli se píseň uchytí v hitparádách rádia. Dnes internetová rádia rostou jako houby po dešti, na blogu kdejakého serveru visí úplně neznámý hudebník, který doufá, že se na něj usměje štěstí a dostane se do podvědomí široké veřejnosti. Proto můžeme odvážně tvrdit, že výše jmenované megakapely nebudou mít následovníky, co se týče prodejnosti desek, jediné jejich živobytí bude koncertovat a předvést, co v nich skutečně dříme. Na danou situaci reagovali třeba Radiohead, kteří poskytli svoje nové album volně ke stažení během prvních dnů prodeje. Také Nine Inch Nails šli daleko, když rezignovali na prodej desek vůbec a svoje nové album The Split dali volně ke stažení - zvukový nosič je pro ně už pouhá rarita a upomínkový předmět pro fanoušky. Ale to je jen zlomek toho, co můžeme v příštích letech očekávat. CD nosiče budou brzy přežitek, hudba se stává spotřebním zbožím, většina lidí postrádá ve svých iPodech regulérní alba, poslouchají s nepřítomným výrazem vybrané cool songy. Dnes slavné kapely můžou mít jepičí život, kdo ví, jak to třeba dopadne s kdysi nápaditými Franz Ferdinand? Hvězdy showbyznysu hledají cesty, jak budou dál vydělávat. Na danou situaci nalezla komerční recept zatím pouze jediná společnost – Live Nation.
Otočka o 360 stupňů
Během několika měsíců dokázala tato firma to, co jiným vydavatelstvím trvalo několik let. Získala smlouvy na lukrativní skupiny nebo interprety, kteří sami o sobě mají status výdělečných firem. Pokud se v jakékoli zemičce povede zprostředkovat koncert slavné osobnosti, můžeme si být jisti tím, že v pozadí stojí tato obří společnost, která zavedla tento model obchodování teprve před necelými třemi lety. Proč k tomu došlo? Live Nation se prakticky postará o všechno – od pořádání koncertů, vydávání desek, internetových stránek, globálního prodeje reklamních předmětů až po podporu fanklubů. Jinak se tomu též říká třistašedesátistupňový kontrakt, který garantuje jak nahrávání, tak publikování hudby spolu s koncertními aktivitami a reklamními předměty. Jistým způsobem získává na tato práva Live Nation monopol a každá koruna fanouška hudby končí v kapse této společnosti. Základem výdělku jsou hlavně koncerty, které dnes hvězdám dávají hlavní příjem, což je ale kámen úrazu. Kdysi se vydavatelské společnosti snažily zajistit dostatečné promotion pro konání akce, šlo jim hlavně o prodej zvukových nosičů, který dnes na chleba nevydělá. Live Nation půjde jen o to, aby dobře zvládla show svých megahvězd, vydělala na prodeji triček a o inzerci se starat ani nemusí, protože Madonna nebo U2 si svoje diváky vždycky najdou a ceny vstupenek na koncert se od minulých let mnohonásobně zvýšily. V podstatě vysoká cena vstupenky je tady místo kdysi výdělečného alba. Live Nation se snaží získat kontrakt na prodej desek, ale její priorita to není, protože album je jen promo materiál, doplněk k celému pozlátku, který se dnes může přibalit k vydání britského nedělníku, jako to udělal Prince.
Hvězdy na prodej
Už před pár lety se podařilo Live Nation získat do svojí stáje pop divošku Shakiru nebo rappera Jay-Z. Byl to jenom počátek kupování hvězd první velikosti. Vedle toho se stará o prodej lístků a propagaci všemožných akcí – velkých divadel (Brodway), sportovních utkání, pořádání hudebních festivalů typu Ozzfestu a Glastonbury, má akcie v Academy Music Group, různé dceřiné společnosti jsou snad ve všech zemích po celém světě.
První opravdovou globální hvězdou, která se upsala Live Nation, je Madonna. Není sporu o tom, že tato již zralá dáma má s hudebním byznysem dlouholeté zkušenosti. Pokud tento krok učinila právě ona, ostatní kolegové z branže by se měli mít na pozoru, protože Madonna měla vždycky dobrou intuici, jak vydělat co nejvíce peněz. „Pravidla hudebního průmyslu se mění a já jako umělkyně a podnikatelka se musím posouvat s nimi,“ říká zpěvačka, která až dosud byla přes dvacet let u Warner Bros. a prodala víc jak 200 milionů desek. Live Nation nejde ani o to získat kontrakt na alba, ta zůstanou nadále majetkem Warner Bros., stejně tak bude muset dodržet smluvní závazek a natočit v příštím roce pro svého bývalého chlebodárce nové album. Madonna se zařadí do nově založené Artist Nation, inkasovala za to 120 milionů dolarů. Smlouva je uzavřena na deset let, společnost tím získá práva na turné, alba, reklamní předměty, webové stránky, DVD, televizní show a filmy s Madonnou. Spokojenost je určitě na obou stranách, zpěvačka přece jenom stárne a může mít pochyby, jak to s její kariérou bude vypadat za deset let, naproti tomu u Live Nation si s tím hlavu nikdo neláme, věří ji, že si své kouzlo ještě dlouho udrží. To ostatně potvrzuje i Michael Rapino, výkonný ředitel Live Nation: „Madonna je skutečnou ikonou a zázrakem – ať už jako umělkyně, tak obchodnice. Toto partnerství je zlomem ve vývoji hudebního průmyslu.“ Má naprostou pravdu.
Že desky slouží spíše jako propagační nástroj, o tom už vědí i U2. Na rozdíl od Madonny budou vydávat alba pod Universalem, ale komerční uplatnění svojí značky přenechali Live Nation. Práva na koncerty jsou tedy opět v rukách někoho, kdo se postará hlavně o světová turné, z nichž to nejbližší by mělo startovat nejbližší rok po vydání nové desky. Bono k tomu říká po svém: „S lidmi z Live Nation spolupracujeme od roku 1980. Bylo načase náš svazek nějak institucionalizovat, je to skoro jako manželství.“ Irská legenda se vždycky šikovně dokázala postarat o přízeň publika, díky neustálým charitativním akcím typu Live Aid vydělala miliónové částky a přitom si zachovala šablonu humánní a dobrosrdečné kapely. Ani teď členové kapely neprozradí, kolik inkasovali za tuto lukrativní smlouvu, taky proč, když veřejnost zabaví spíš výroky o zoufale hladovějící Africe. O proměnách hudebního průmyslu toho ale vědí také dost. Dvorní kronikář U2 Neil McCormick nejednou napsal na základě rozhovoru se členy kapely: „Mně osobně nebude vadit, když se z hudby znovu stane hobby. Lidé se bojí o budoucnost hudby, jenže de facto se bojí o budoucnost hudebního průmyslu, který sto let profituje pouze na technologiích. Teď máme digitální éru a slyšíme pláč, že hudba prodělává. Není to pravda, prodeje alb klesají, ale nebývalý boom zažívají koncerty. Každopádně jisté je to, že umění a hudba, na kterém záleží nejvíc, tedy umění od lidí, kteří potřebují tvořit, tu bude vždycky.“ O tom ale můžeme jen spekulovat. Taky můžeme tvrdit opak, že slavné hvězdě bude na obtíž přijít s nějakým novým hudebním nápadem, když bude vědět, že profit bude mít vždycky zajištěný nadlouho dopředu.
Posledním přírůstkem Live Nation se stala kanadská post-grungeová kapela Nickelback. Tato nenápadná skupina, o níž se v médiích mnoho nemluví, prodává paradoxně hromady desek, turné má většinou vyprodaná, ačkoli se po hudební stránce během deseti let své existence nikam neposunula. Společně s Creed byli svého času nejprodávanějšími interprety, těžili hlavně z úderných balad, postavených na charismatických riffech a vokálech. V době zmiňovaného stahování dat prodala okolo 26 miliónů desek, před dvaceti lety by to číslo bylo mnohonásobně větší. Není proto divu, že se jim kontrakt s Live Nation vyplatí. Mají podepsanou smlouvu na tři desky, koncerty a propagaci reklamních materiálů. Právě to možná Nickelback vždycky chybělo, s pořádnou reklamou by skupina mohla utržit daleko více peněz. Teď se ale ukáže, jak Live Nation bude dál postupovat. Nickelback se sice derou do první ligy, ale potřebují k tomu rozhodně pomocnou ruku a bez poskytování občasných inzercí a větší promo-kampaně by mohli skončit na smetišti hudebního průmyslu.
Vstupenky místo regulérních alb
Jak to nakonec dopadne? Výsledkem bude předražené vstupné na koncerty megahvězd, společnost získá monopol na distribuci všech komerčních artiklů, nebude mít zájem o spolupráci s jinými organizacemi, hudebními vydavatelstvími, časopisy a médii. Do jisté míry se z toho stane řetězec typu McDonalds nebo KFC, ale místo zlevněného cheesburgeru budeme platit nehorázně vysoké ceny na mamku Madonnu, nebo možná už brzy senilního Paula McCartneyho (své nové album vydal mimochodem v rámci řetězce kaváren Starbucks). Live Nation se rozrůstá čím dál víc, nebude se zajímat jen o hvězdy první kategorie, ale bude se rozpínat do všech stran a snažit se získat do své stáje co možná nejvíc hvězdiček druhé a třeba i třetí kategorie. Jen čas ukáže, jestli se z hudby stane komerční tažení bez ladu a skladu, nebo jestli i tou malou špetkou přispěje k uměleckému vývoji svých favoritů. Nakonec i Rolling Stones odcházejí po třiceti letech od EMI a šušká se, že si i na ně Live Nation brousí zuby. Tím pádem budou mít skoro sedmdesátiletí kmeti možnost na dalších deset let pořádně si zakoncertovat a vydělat balík pro vnoučata.
Výkřik:
„Lidé se bojí o budoucnost hudby, jenže de facto se bojí o budoucnost hudebního průmyslu, který sto let profituje pouze na technologiích.“
S jistou nadsázkou se dá tato situace přirovnat k padesátým létům, kdy se těžilo z pouhého muzicírování, prodej desek nehrál ještě takovou dominantní roli, záleželo hlavně na tom, jestli se píseň uchytí v hitparádách rádia. Dnes internetová rádia rostou jako houby po dešti, na blogu kdejakého serveru visí úplně neznámý hudebník, který doufá, že se na něj usměje štěstí a dostane se do podvědomí široké veřejnosti. Proto můžeme odvážně tvrdit, že výše jmenované megakapely nebudou mít následovníky, co se týče prodejnosti desek, jediné jejich živobytí bude koncertovat a předvést, co v nich skutečně dříme. Na danou situaci reagovali třeba Radiohead, kteří poskytli svoje nové album volně ke stažení během prvních dnů prodeje. Také Nine Inch Nails šli daleko, když rezignovali na prodej desek vůbec a svoje nové album The Split dali volně ke stažení - zvukový nosič je pro ně už pouhá rarita a upomínkový předmět pro fanoušky. Ale to je jen zlomek toho, co můžeme v příštích letech očekávat. CD nosiče budou brzy přežitek, hudba se stává spotřebním zbožím, většina lidí postrádá ve svých iPodech regulérní alba, poslouchají s nepřítomným výrazem vybrané cool songy. Dnes slavné kapely můžou mít jepičí život, kdo ví, jak to třeba dopadne s kdysi nápaditými Franz Ferdinand? Hvězdy showbyznysu hledají cesty, jak budou dál vydělávat. Na danou situaci nalezla komerční recept zatím pouze jediná společnost – Live Nation.
Otočka o 360 stupňů
Během několika měsíců dokázala tato firma to, co jiným vydavatelstvím trvalo několik let. Získala smlouvy na lukrativní skupiny nebo interprety, kteří sami o sobě mají status výdělečných firem. Pokud se v jakékoli zemičce povede zprostředkovat koncert slavné osobnosti, můžeme si být jisti tím, že v pozadí stojí tato obří společnost, která zavedla tento model obchodování teprve před necelými třemi lety. Proč k tomu došlo? Live Nation se prakticky postará o všechno – od pořádání koncertů, vydávání desek, internetových stránek, globálního prodeje reklamních předmětů až po podporu fanklubů. Jinak se tomu též říká třistašedesátistupňový kontrakt, který garantuje jak nahrávání, tak publikování hudby spolu s koncertními aktivitami a reklamními předměty. Jistým způsobem získává na tato práva Live Nation monopol a každá koruna fanouška hudby končí v kapse této společnosti. Základem výdělku jsou hlavně koncerty, které dnes hvězdám dávají hlavní příjem, což je ale kámen úrazu. Kdysi se vydavatelské společnosti snažily zajistit dostatečné promotion pro konání akce, šlo jim hlavně o prodej zvukových nosičů, který dnes na chleba nevydělá. Live Nation půjde jen o to, aby dobře zvládla show svých megahvězd, vydělala na prodeji triček a o inzerci se starat ani nemusí, protože Madonna nebo U2 si svoje diváky vždycky najdou a ceny vstupenek na koncert se od minulých let mnohonásobně zvýšily. V podstatě vysoká cena vstupenky je tady místo kdysi výdělečného alba. Live Nation se snaží získat kontrakt na prodej desek, ale její priorita to není, protože album je jen promo materiál, doplněk k celému pozlátku, který se dnes může přibalit k vydání britského nedělníku, jako to udělal Prince.
Hvězdy na prodej
Už před pár lety se podařilo Live Nation získat do svojí stáje pop divošku Shakiru nebo rappera Jay-Z. Byl to jenom počátek kupování hvězd první velikosti. Vedle toho se stará o prodej lístků a propagaci všemožných akcí – velkých divadel (Brodway), sportovních utkání, pořádání hudebních festivalů typu Ozzfestu a Glastonbury, má akcie v Academy Music Group, různé dceřiné společnosti jsou snad ve všech zemích po celém světě.
První opravdovou globální hvězdou, která se upsala Live Nation, je Madonna. Není sporu o tom, že tato již zralá dáma má s hudebním byznysem dlouholeté zkušenosti. Pokud tento krok učinila právě ona, ostatní kolegové z branže by se měli mít na pozoru, protože Madonna měla vždycky dobrou intuici, jak vydělat co nejvíce peněz. „Pravidla hudebního průmyslu se mění a já jako umělkyně a podnikatelka se musím posouvat s nimi,“ říká zpěvačka, která až dosud byla přes dvacet let u Warner Bros. a prodala víc jak 200 milionů desek. Live Nation nejde ani o to získat kontrakt na alba, ta zůstanou nadále majetkem Warner Bros., stejně tak bude muset dodržet smluvní závazek a natočit v příštím roce pro svého bývalého chlebodárce nové album. Madonna se zařadí do nově založené Artist Nation, inkasovala za to 120 milionů dolarů. Smlouva je uzavřena na deset let, společnost tím získá práva na turné, alba, reklamní předměty, webové stránky, DVD, televizní show a filmy s Madonnou. Spokojenost je určitě na obou stranách, zpěvačka přece jenom stárne a může mít pochyby, jak to s její kariérou bude vypadat za deset let, naproti tomu u Live Nation si s tím hlavu nikdo neláme, věří ji, že si své kouzlo ještě dlouho udrží. To ostatně potvrzuje i Michael Rapino, výkonný ředitel Live Nation: „Madonna je skutečnou ikonou a zázrakem – ať už jako umělkyně, tak obchodnice. Toto partnerství je zlomem ve vývoji hudebního průmyslu.“ Má naprostou pravdu.
Že desky slouží spíše jako propagační nástroj, o tom už vědí i U2. Na rozdíl od Madonny budou vydávat alba pod Universalem, ale komerční uplatnění svojí značky přenechali Live Nation. Práva na koncerty jsou tedy opět v rukách někoho, kdo se postará hlavně o světová turné, z nichž to nejbližší by mělo startovat nejbližší rok po vydání nové desky. Bono k tomu říká po svém: „S lidmi z Live Nation spolupracujeme od roku 1980. Bylo načase náš svazek nějak institucionalizovat, je to skoro jako manželství.“ Irská legenda se vždycky šikovně dokázala postarat o přízeň publika, díky neustálým charitativním akcím typu Live Aid vydělala miliónové částky a přitom si zachovala šablonu humánní a dobrosrdečné kapely. Ani teď členové kapely neprozradí, kolik inkasovali za tuto lukrativní smlouvu, taky proč, když veřejnost zabaví spíš výroky o zoufale hladovějící Africe. O proměnách hudebního průmyslu toho ale vědí také dost. Dvorní kronikář U2 Neil McCormick nejednou napsal na základě rozhovoru se členy kapely: „Mně osobně nebude vadit, když se z hudby znovu stane hobby. Lidé se bojí o budoucnost hudby, jenže de facto se bojí o budoucnost hudebního průmyslu, který sto let profituje pouze na technologiích. Teď máme digitální éru a slyšíme pláč, že hudba prodělává. Není to pravda, prodeje alb klesají, ale nebývalý boom zažívají koncerty. Každopádně jisté je to, že umění a hudba, na kterém záleží nejvíc, tedy umění od lidí, kteří potřebují tvořit, tu bude vždycky.“ O tom ale můžeme jen spekulovat. Taky můžeme tvrdit opak, že slavné hvězdě bude na obtíž přijít s nějakým novým hudebním nápadem, když bude vědět, že profit bude mít vždycky zajištěný nadlouho dopředu.
Posledním přírůstkem Live Nation se stala kanadská post-grungeová kapela Nickelback. Tato nenápadná skupina, o níž se v médiích mnoho nemluví, prodává paradoxně hromady desek, turné má většinou vyprodaná, ačkoli se po hudební stránce během deseti let své existence nikam neposunula. Společně s Creed byli svého času nejprodávanějšími interprety, těžili hlavně z úderných balad, postavených na charismatických riffech a vokálech. V době zmiňovaného stahování dat prodala okolo 26 miliónů desek, před dvaceti lety by to číslo bylo mnohonásobně větší. Není proto divu, že se jim kontrakt s Live Nation vyplatí. Mají podepsanou smlouvu na tři desky, koncerty a propagaci reklamních materiálů. Právě to možná Nickelback vždycky chybělo, s pořádnou reklamou by skupina mohla utržit daleko více peněz. Teď se ale ukáže, jak Live Nation bude dál postupovat. Nickelback se sice derou do první ligy, ale potřebují k tomu rozhodně pomocnou ruku a bez poskytování občasných inzercí a větší promo-kampaně by mohli skončit na smetišti hudebního průmyslu.
Vstupenky místo regulérních alb
Jak to nakonec dopadne? Výsledkem bude předražené vstupné na koncerty megahvězd, společnost získá monopol na distribuci všech komerčních artiklů, nebude mít zájem o spolupráci s jinými organizacemi, hudebními vydavatelstvími, časopisy a médii. Do jisté míry se z toho stane řetězec typu McDonalds nebo KFC, ale místo zlevněného cheesburgeru budeme platit nehorázně vysoké ceny na mamku Madonnu, nebo možná už brzy senilního Paula McCartneyho (své nové album vydal mimochodem v rámci řetězce kaváren Starbucks). Live Nation se rozrůstá čím dál víc, nebude se zajímat jen o hvězdy první kategorie, ale bude se rozpínat do všech stran a snažit se získat do své stáje co možná nejvíc hvězdiček druhé a třeba i třetí kategorie. Jen čas ukáže, jestli se z hudby stane komerční tažení bez ladu a skladu, nebo jestli i tou malou špetkou přispěje k uměleckému vývoji svých favoritů. Nakonec i Rolling Stones odcházejí po třiceti letech od EMI a šušká se, že si i na ně Live Nation brousí zuby. Tím pádem budou mít skoro sedmdesátiletí kmeti možnost na dalších deset let pořádně si zakoncertovat a vydělat balík pro vnoučata.
Výkřik:
„Lidé se bojí o budoucnost hudby, jenže de facto se bojí o budoucnost hudebního průmyslu, který sto let profituje pouze na technologiích.“
