Kapela Limbo vznikla v roce 2004 jako trio, dnes je schizofrenní formací ve dvou verzích – v akustické a elektroakustické. S letošní novou deskou Out Of Body, křtěnou v polovině listopadu, se diskografie Limba rozrostla na počet tří.
Limbo: Davisova schizofrenie v Čechách
24. 2. 2010 - Kapelníkem a iniciátorem celé formace je saxofonista Pavel Hrubý, který si mezi svými dvěma turné udělal chvíli na pár slov.
Máte za sebou turné po České republice s novým albem
Out Of Body. Jaký máš z něho pocit, vydařilo se vám vše, co jste měli naplánováno, změnil bys něco?
Pocit z turné mám dobrý, my jsme si to užili a já jsem spokojen. Vrátili jsme se ve zdraví a auta taky vydržela. (smích) Obecně projekty toho typu, jakým jsme my, nemají mediální podporu natolik, abychom měli narvané sály, ale posluchači jsou vstřícní a podporují nás koupí alba. Navíc během turné se kapela sehrála, takže slova už jdou stranou. A co bych změnil? To by vydalo na knihu.
Nové album je odlišné od předchozí desky Kalimbo. Hudebně teď zabíháte do elektroniky a free jazzu. Jaký ohlas má v Čechách vaše tvorba, přeci jen tyto žánry nejsou příliš v centru zájmu české posluchačské veřejnosti?
Potřeboval jsem změnu, vývoj. Ale neřekl bych, že jsme příliš freejazzoví. Elektroniku jsem chtěl vědomě, ale ne jako primární efekt, je to smysluplná součást celku. Album Out Of Body je pestré, najdeš tam minimalismus, psychedelii, romantiku i čarování ve stylu Milese Davise.
Vaše předchozí album Kalimbo bylo nominováno na Anděla v kategorii Jazz a Blues. Do jaké škatulky si myslíš, že by patřila další potencionální nominace za album nové?
My jsme na hraně, ale ne z nějakého rebelství. Jsme něco mezi jazzem a alternativou, pokud mám škatulkovat. S tím mají problém dramaturgové festivalů, rádia a novináři, neví, kam nás zařadit. Pro jazzmany jsme příliš alternativní a pro alternativce příliš jazzoví.
Nové album křtil Petr Dorůžka a pochvalnou recenzi na vaši desku napsal Lubomír Dorůžka, jeho otec. Čekali jste takovou náklonnost od těchto dvou uznávaných hudebních publicistů? Co pro vás znamená?
Upřímně, nečekal jsem to. Pana Petra Dorůžku jsem si jako křtitele přál a to se mi splnilo. Na křtu řekl, že mu při poslechu naší desky připadalo, jako kdyby se spoluhráči Milese Davise při natáčení přelomové desky Bitches Brew přenesli v čase a emigrovali do Čech – velký kompliment! A recenze od Lubomíra Dorůžky, to byla třešnička na dortu, která nevznikla mým zapříčiněním. Pan Dorůžka recenzi napsal z vlastní vůle a o to je to cennější! Velmi si toho vážím od obou! Je to pocta. Oba jsou otevření novým tvůrčím záměrům, a to je skvělé.
Pocit z turné mám dobrý, my jsme si to užili a já jsem spokojen. Vrátili jsme se ve zdraví a auta taky vydržela. (smích) Obecně projekty toho typu, jakým jsme my, nemají mediální podporu natolik, abychom měli narvané sály, ale posluchači jsou vstřícní a podporují nás koupí alba. Navíc během turné se kapela sehrála, takže slova už jdou stranou. A co bych změnil? To by vydalo na knihu.
Nové album je odlišné od předchozí desky Kalimbo. Hudebně teď zabíháte do elektroniky a free jazzu. Jaký ohlas má v Čechách vaše tvorba, přeci jen tyto žánry nejsou příliš v centru zájmu české posluchačské veřejnosti?
Potřeboval jsem změnu, vývoj. Ale neřekl bych, že jsme příliš freejazzoví. Elektroniku jsem chtěl vědomě, ale ne jako primární efekt, je to smysluplná součást celku. Album Out Of Body je pestré, najdeš tam minimalismus, psychedelii, romantiku i čarování ve stylu Milese Davise.
Vaše předchozí album Kalimbo bylo nominováno na Anděla v kategorii Jazz a Blues. Do jaké škatulky si myslíš, že by patřila další potencionální nominace za album nové?
My jsme na hraně, ale ne z nějakého rebelství. Jsme něco mezi jazzem a alternativou, pokud mám škatulkovat. S tím mají problém dramaturgové festivalů, rádia a novináři, neví, kam nás zařadit. Pro jazzmany jsme příliš alternativní a pro alternativce příliš jazzoví.
Nové album křtil Petr Dorůžka a pochvalnou recenzi na vaši desku napsal Lubomír Dorůžka, jeho otec. Čekali jste takovou náklonnost od těchto dvou uznávaných hudebních publicistů? Co pro vás znamená?Upřímně, nečekal jsem to. Pana Petra Dorůžku jsem si jako křtitele přál a to se mi splnilo. Na křtu řekl, že mu při poslechu naší desky připadalo, jako kdyby se spoluhráči Milese Davise při natáčení přelomové desky Bitches Brew přenesli v čase a emigrovali do Čech – velký kompliment! A recenze od Lubomíra Dorůžky, to byla třešnička na dortu, která nevznikla mým zapříčiněním. Pan Dorůžka recenzi napsal z vlastní vůle a o to je to cennější! Velmi si toho vážím od obou! Je to pocta. Oba jsou otevření novým tvůrčím záměrům, a to je skvělé.
