Lamb - Vyzráli, zklidnili se a jedou dál

23. 1. 2012 - Před třemi lety ohlášený návrat britského dua Lamb s sebou nesl riziko – buď se podaří navázat na velký úspěch, který si od 90. let Andy Barlow a Lou Rhodes právem budovali, nebo je postihne fiasko. Turné a následná deska 5 vyvolali ambivalentní reakce kritiky. Česko si svůj názor může udělat samo, poprvé totiž uslyší jejich poslední desku naživo. A to hned dvakrát – 4. 2. v Praze a o den později v Brně. Podle Lou Rhodes budou skladby znít lépe. „Jsou dobře uleželé a vyzrálé,“ říká.

K oficiálnímu rozpadu Lamb došlo v roce 2004, ale po pěti letech jste se zase s Andym dali hudebně dohromady. Jakými změnami duo prošlo?
Už jen to, že jsme se s Andym rozešli, protože naše přátelství bylo, jak bych to nazvala... složité a že nás pak napadlo to opět spolu zkusit, je velká změna. Bohužel ale oba cítíme, že jako Lamb jsme trochu uhnuli z cesty, po které jsme tolik let šli. Naše poslední deska před rozpadem, tedy Between Darkness And Wonder, byla plná kompromisů a já to tehdy vnímala jako impuls, že potřebuju jít vlastní cestou a dělat akustickou hudbu. Měla jsem pocit, že Lamb ztratili svůj směr a naše původní motivace, proč tenhle projekt vůbec živit, nás naopak dusila.

A jak to vypadá s motivací dnes? Předpokládám, že pětiletá pauza na vás nechala určité následky...
To ano. Lamb byli vždycky hlavně o nápadech, inovaci. Tehdy jsme nevěděli, kudy dál, co vlastně lidem říct, takže jediné řešení bylo to rozpustit. Přišlo mi špatné Lamb za každou cenu udržovat, i když jsme to srdcem necítili. Ale teď na naši pauzu oba nahlížíme jako na velké plus – o to nadšeněji jsme se vrhli do tvorby nového alba. A že jsme na něj opravdu pyšní! Ale nevím, jak se budou Lamb vyvíjet dál. Chceme se vrátit zpět do původních principů, které jsme si zvolili už dřív, tedy spojit moje písně a texty a Andyho produkci. A objevovat další a další experimenty.

Příběh znovuobjeveného jehněte

Jak se vám daří dnes, po vydání vašich tří sólových alb plných melancholického folku a Andyho elektronicky experimentálních projektech, propojit tyto dva už zcela odlišné světy?
Není to vůbec těžké. V Lamb je jiná atmosféra, jiný přístup. Oba přemýšlíme jinak. Ale jakmile se zavřu a přemýšlím o svých sólových věcech, mnohem víc pátrám ve svém nitru. Elektroniku bych tam rozhodně nesnesla.

Co se vám honilo hlavou, když v roce 2009 přišla nabídka dát Lamb opět dohromady?
Naštěstí taková nabídka nepřišla z venku, ale návrat jsme iniciovali sami. S Andym jsme cítili, že je čas to oživit. Ale abych řekla pravdu, stavěla jsem se k tomu zprvu dost rezervovaně. Tehdy jsem pracovala na svém sólovém projektu. Nicméně udělali jsme tehdy pár koncertů a zjistili, že nás to baví. Nakonec jsme si sedli a začali psát nové písně, což podle mě bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Kdybychom jen ze setrvačnosti hráli staré písně a zůstali na místě, nezjistili bychom, co vlastně chceme, jakou hudbu hodláme společně dělat. Všechno ostatní by byl jen úskok stranou. Lamb jsme tak díky tomu znovu našli.

Po rozpadu jste šli oba dva svou cestou, získali nové a odlišné zkušenosti. Jak se to teď v Lamb projevuje?
Náš vztah se pauzou hodně vylepšil. Oba jsme vyrostli a dostali rozum. Už tolik věcí neřešíme. Oba jsme si za tu dobu zažili dost svých věcí, které nás samozřejmě zformovaly. A to je dobře. Odráží se to i na tvorbě.

Považujete album 5 za nový start?
Tak nějak. Ale ve skutečnosti na druhé starty nevěřím. Nejde najednou přijít a říct: Hele, pojďme začít znovu od začátku. Lamb mají svou historii a vždycky se budeme ohlížet za tím, co jsme už vytvořili a co všechno je za námi. Mám na mysli to pozitivní i vše negativní. Ale album 5 se určitě dá považovat za novou etapu. Každopádně ani jeden z nás se nebráníme dalším novým písním, ale v posledním roce jsme opravdu dost vytížení. Během turné nebyl a není čas a klid na psaní. Plánujeme s tím začít na konci léta, až skončíme šňůru k nové desce.

Jak vypadá vaše současná spolupráce s Andym? Stále si držíte „své role“, vy píšete texty a Andy zodpovídá za hudbu?
Ano, ale doba, kdy si každý jel po své linii, nás hodně ovlivnila. Já zastávám vokály a texty a Andy produkci, ale oba společně promýšlíme kompozici skladeb. A samozřejmě že si do svých „rajónů“ mluvíme. Třeba já Andymu říkám, jaká basová linka se mi víc líbí. Nebo naopak, Andy má vlastní návrhy, jak by se měla moje melodická linka změnit... Musím se ale přiznat, že co se týče textů, v tomhle ohledu si pevně držím své teritorium. Takže když mi Andy texty komentuje, občas nastane „horká chvilka“. Neměla bych to možná říkat, ale na tuhle svou vlastnost nejsem úplně hrdá. Snažíme se však být k sobě otevření a ohleduplní. Vlastně na tom všem oceňuju, že se tímto způsobem vzájemně tlačíme dál. A Lamb jsou stále tak organickým stvořením.

Své páté album jste vydali loni v květnu. Jak moc se skladby hrané naživo liší od těch verzí, které jsou na desce?
Myslím, že se nijak zásadně nezměnily. Určitě jsou mnohem vyzrálejší, takže dnes je pro nás neskutečně příjemné je hrát.

Vztahy jsou lepší než kdykoliv předtím

Váš vztah k Andymu jste vždycky charakterizovala jako sourozenecký. Jak byste ho popsala dnes?
V posledních dnech jsme si opět zase blízcí. Trávíme spolu hodně času, pracujeme spolu a baví nás to. Andy se usadil a vyzrál, stal se otcem a to ho hodně ovlivnilo. Vlastně nás oba děti hodně zklidnily. Což je na druhou stranu dost ubíjející. Myslím, že naše vztahy se hodně změnily a určitě dobrým směrem. Je to najednou krásné přátelství, které se prolíná s pracovním vztahem.

Co vaše sólová kariéra, pokračuje nějak?
Ano, už píšu další skladby, ale teď jsem byla hodně zaneprázdněná kvůli turné s Lamb. Ovšem co nevidět se na to zase vrhnu. Kromě toho ve volném čase píšu i knížku pro děti a mým snem je napsat román. Sice ještě nevím, o čem bude, ale to by byla věc, kterou bych tady chtěla po sobě zanechat.  

Kromě toho, že jste vytíženou zpěvačkou, jste i matkou dvou synů. Bylo pro vás snadné propojit hudební kariéru a rodinu?
Vůbec ne. Absolutně je to nemožné zkombinovat třeba v době, když jsem na turné. Můj starší syn už hudbě rozumí a věnuje se jí. Určitě půjde v mých stopách. Ale i tak je to těžké nejen pro ně, ale i pro mě. Mrzí mě, že se jim nemůžu věnovat tak, jak bych chtěla. Jsem teď pořád pryč. Ale mnohem těžší jsou pro mě návraty zpátky domů. Tam mě najednou čeká úplně jiný životní styl. Když jsem na cestách, vstávám pozdě a do postele se dostanu až k ránu. Ale jakmile jsem doma s dětmi, znamená to vstávat s nimi kolem sedmé hodiny ráno a starat se o ně. Takže když jsem doma, jsem paradoxně mnohem unavenější než na cestách.  

Rok 2007 byl ve vašem osobním životě hodně smutný – zemřela vaše sestra a rozpadl se vám vztah s otcem vašich dětí. Co vám pomohlo toto období překonat?
Nevím. Myslím, že hudba a knihy. Hodně dlouhou dobu jsem byla zoufalá a nešťastná a potřebovala únik. V tom mi pomohla hudba a literatura. Ve skutečnosti mě tyhle věci opravdu držely při životě. Také jsem si díky tomu uvědomila, jaká je cena života a co je vlastně v mém životě důležité. Všechny moje předešlé skladby byly pořád o romantické lásce a najednou jsem neměla co říct. Ale i taková zkušenosti byla pro mě přínosná. Myslím, že od té doby píšu trochu jiným způsobem.  

Jak to myslíte? Už vás romantika opustila?
Naopak! Jsem dokonce čerstvě zamilovaná. Znovu svou romantickou duši v sobě objevuju. Jsem teď šťastná a to mi trochu nahání strach. Ale o to mám větší motivaci a inspiraci pro nové album.