KORN - cesta ke kořenům

V posledních letech se z Korn stala kapitola sama o sobě. Nedá se říct, že by točili slabá alba. Spíše by se dalo mluvit o jisté vyčerpanosti a opakování. Už je to nějaký ten pátek, co z kapely odešli kytarista „Head“ a bubeník David Silveria. Právě Brian „Head“ Welch je stále trnem v oku kapely – vydal úspěšnou sólovku, na níž se ukázalo, že dvorním skladatelem  v Korn byl hlavně on. Nová krev v osobě Ray Luziera za bicí soupravou je rozhodně povzbuzující, z odpovědí je ale vidět, že dveře otevřené by měl i David Silveria, kdyby projevil zájem. Volání po staré sestavě je stále slyšet. Korn si s tím ale hlavu zas tak nelámou, jak by si kdekdo mohl myslet. Muzika je stále baví a koncerty zůstávají vyhledávanou příležitostí pro jejich energii. „Očekávejte od nás vždycky stoprocentní nasazení, bude to pořádný mazec. Chystáme se na pražském koncertě (9. června – pozn. aut.) předvést i některé skladby, které často nehrajeme,“ ukončil Davis rozhovor. Zpěvák je poznávacím znamením díky svému charismatickému vokálu, skotské sukni, dlouhému dredatému háru. Ve svých textech se snaží odhalit svoje zmučené nitro, chrlí na nás nasranost, přirovnává náboženství k závislosti na drogách, kdy každému dojde, že za tím vším stojí odchod „Heada“. Vedle muziky se věnuje i filmu (Queen Of The Damned), miluje horory, PC hry, za manželku má pornoherečku Deven Davis. Jonathan prý nehledí na miliony prodaných desek, což je celkem logické, když zjistíme, jaký život ve skutečnosti vede. Aby si zařádil v oblíbené hospodě, nepotřebuje tučné konto. Ale prachy nikdy nevadí.

I pauza může být tvůrčí

Korn teď měli docela dlouhou přestávku. Co toho bylo příčinou?
Potřebovali jsme oddych. Já toho ale využil. Pracoval jsem na přípravě nové sólové desky, což mi zabralo tak šest měsíců, pak jsem odehrál nějaké koncerty v rámci sólového turné Alone I Play. Navíc bylo příjemné se zase věnovat svojí rodině, na kterou nemám tolik času. Nathanovi je už třináct, Piratovi čtyři roky a Zeppelinovi dva. Je super pozorovat, jak pomalu rostou, a chci s nimi trávit ten čas. Hraní mi ale neskutečně schází. Vydržím tak měsíc, aniž bych nebyl na pódiu. Tak třeba v Bakersfieldu jsem na konci února jen tak vystoupil se svou kapelou Simply Fucking Amazings v takové hospodě, kde jsme popíjeli, než se Korn stali slavní. Teď to vlastní moje ségra. A v kapele hraje občas i můj otec. (smích)

Tvůj otec?
No jasně! Na jednom videu za klávesami ho můžete vidět, jak hraje ve skladbě Love On The Rocks. Jemu vděčím vlastně za to, že jsem začal s hudbou už v pěti a mlátil do bicích. Vždycky, když si to rozdal s mojí nevlastní mámou, si ke mně sedl a hráli jsme spolu. (smích) Třeba ho někdy přibereme do Korn.

Z poslední desky Untitled jsem měl spíš pocit, že jste se dostali do mírné stagnace. Korn byli tak trochu škatulkou sami o sobě. Vaše nové album by mělo být návratem ke kořenům, konkrétně k prvním dvěma deskám (Korn, Life Is Peachy), které jste natočili ve spolupráci s Rossem Robinsonem. Co vás k tomu vedlo, že jste ho opět požádali o pomoc, a v jakém stádiu je nová deska?
Točíme ji ve čtveřici Monky, Field, Ray a já. Nejdříve točíme spodky a kytary, nakonec vokály. Požádali jsme Rosse opět o spolupráci, protože je to profík, který dodá nahrávce ten správný feeling. Navíc je to výborný muzikant a skvělý producent. Výborně si rozumíme a důvěřujeme mu. Chceme natočit pořádně ostré album, které bude připomínat naše prvotiny. Untitled bylo album, které signalizovalo, kam až můžeme dojít. Nové album bude pořádný nářez. Nebudeme spekulovat nad tím, jestli je to oldschool či ne. Prostě to teď naráz tak cítíme.

Mezi Untittled a zatím nevydanou novinkou jste byli docela produktivní. Stačili jste vydat pokračování Greatest Hits, vydali jste starý živák (2004), na kterém vystupujete ještě s Brianem Welchem.
Brian mi v kapele hodně chybí. Chtěl bych ho nazpátek. Není na to ale asi správná doba. Brian se bojí, že by mohl zase zabřednout do těch drog, což má zřejmě pravdu.

Jeho sólová deska byla ceněna kritikou i fanoušky. Co na ni říkáte?
Album Save From Myself je dobré. Líbí se mi. Přeju mu hodně úspěchů a doufám, že jestli se s ním bude bavit Brianův bůh, mohl by mu vzkázat, ať se k nám vrátí. (smích)

Sliby chyby, přání zavání

Na net unikly vaše dvě skladby All The Time I Bled a Asylum. Docela tam útočíš na náboženství.
Nové album bude takové varování před náboženstvím. Už mám promyšlený koncept a nakousnu tam i odchod Heada. Náboženství a drogy mají toho hodně společného – lidé zavírají oči před realitou a necítí to, co by měli. Sliby a přání, co se vám vzápětí zhroutí. Dalším faktorem tu jsou prachy. Pro ně jsou lidé schopni udělat cokoli a náboženství je tím načichlé. Já uznávám všechna náboženství, pochopím touhu křesťanů, kteří potřebují věřit tomu, být lepší a mít nějakou naději. Spousta lidí se modlí k bohu, aby za ně vyřešil hromadu věcí. To je blbost. Ježíš Kristus není všemohoucí, aby vyléčil nemoci a pomohl každému. To se dobře neposlouchá. Za tenhle názor jsem si už vyslechl kritiku, což mě pekelně štve a všechno to ze sebe vyřvu. Ať si pak přečtou moje texty!

Prachy ale hrají určitou roli i v Korn, ne?
Když se mě někdo zeptá, jestli jsem bohatý, odpovídám, že mám na účtu o několik nul navíc. Co si za to ale koupím? Něco, co ještě nemám? Jsou tam ty prachy ještě? Počkej, podívám se…

Z nájemníka člen rodiny

Ray Lurnier je nyní stálý člen Korn. Předtím hrál v kapelách odlišného žánru (David Lee Roth, Army Of Anyone). Proč to trvalo tak dlouho, než se stal oficiálním členem Korn?
Abych byl upřímný, máme rádi Rayovu hru, ale základem Korn budeme vždycky já, Munky a Fieldy. Ray je skvělý bubeník, my jsme si ho oblíbili, můžeme to ale srovnat s Metallikou, kde Rob Trujillo byl jen basák, než se stal opravdovým členem. Teď už to není jen takové to oťukávání. Je lepší říct to takhle, než si zase vykládat, že jde o nájemného bubeníka.

Proč vlastně odešel David Silveria, váš předešlý bubeník?
Dave se přestal zajímat o muziku. Prostě to zabalil. Sám jsem s ním ani nemluvil, ale doslechl jsem se, že prý prodal všechny svoje bicí soupravy. Je to smutné, navíc to je zakládající člen. S Rayem to je jiné, ten má chuť do práce a muzikou přímo žije!

Říká se, že pojedete turné s obnovenými Faith No More. Jak to nakonec dopadlo?
Můžu akorát potvrdit, že si s nimi zahrajeme na festivalu Download v Anglii. Víc k tomu fakt nemůžu říct, protože nic víc nevím.

Jaký máš názor na tuhle kapelu?
Mám je hrozně rád, ale teď se spíš odvážu na Meshuggah nebo Canniball Corpse (smích), které obdivuji. Faith No More jsou ale skvělí, to je bez diskuze.

Diskografie:

Korn (1994)
Life Is Peachy (1996)
Follow The Leader (1998)
Issues (1999)
Untouchables (2002)
Take A Look In The Mirror (2003)
See You On The Other Side (2005)
Untitled (2007)



Korn: Nehrajeme nu metal

„Nenávidím termín nu metal,“ tvrdí Fieldy, „jsme jednoduše kapela, která hraje rock. Nemáme zrovna radost, když nás někdo nazývá metalovou skupinou, jsme prostě Korn. Lidi rádi škatulkují, takže když jsme začínali, zrodil se prý nu metal. To bych opravil. Nu metal se zrodil, až když nás začali ostatní napodobovat. Dnes byste těžko označili Red Hot Chili Peppers jako funkovou kapelu, stejně jako Korn numetalovou. Nu metal je termín, který nic neříká.“

Korn se dali dohromady v roce 1993, v čase, kdy grunge byl na vrcholu, doznívala éra Guns N‘ Roses, punk rock vystrkoval rohy, metal se dostával do prazvláštní křeče, aby se vzápětí stmelil do subkultury, kde je jedno, jestli někdo poslouchá death, thrash, black metal, nebo hard core. Korn byli pionýři nového, nepoznaného stylu. Na prvních dvou albech Korn a Life Is Peachy předváděli podladěné funky orgie, kde se kladl důraz na rytmické kytary, slapovou basu a samply. Jonathan Davis se stal najednou novým hrdinou mladší generace, dokázal uhranout publikum svou agresí, charismatickým vokálem, když kombinoval groove s rapem, občas si zaskřehotal a dávil se do mikrofonu, na koncertech předváděl dosud nepoznanou show, přičemž se nebál oblíknout si skotskou sukni a zahrát na dudy. Vzápětí se tady objevily jiné kapely, které se na Korn pěkně svezli. O kom se právě mluví? Zcela jistě o Sevendust, Mudvayne, P.O.D., kteří se po prvních albech vyčerpali a dnes mají hardrockový sound bez nápadů. Z Korn se stává komerčně šlapající značka s nezaměnitelným zvukem, který někdy dominuje nad samotnými kompozicemi. Vývoj k mainstreamu paradoxně Korn umělecky pomohl, stejně tak i produkce, kterou obstaral famózní Brendan O’Brien. Issues je dodnes nejlepším, zároveň ale nepřekonaným albem, kde se dá těžko zapomenout na hity Falling Away From Me nebo Let’s Get The Party Started… Přerod do nového tisíciletí měla obstarat hlavně alba Untouchables a Take A Look In The Mirror, kde bylo vidět, že pro Korn už zlaté časy skončily. Sázelo se na dynamiku bez pořádného základu. Kapelu opouští „Head“ a zdá se, že Korn stojí na rozcestí. Po zralé úvaze vsadili na „jemnější“ výraz. See You On The Other Side je v diskografii „nejpísničkovější“ album, kde se sází na zapamatovatelné refrény. Ačkoli by každý fanoušek měl teoreticky skřípat vzteky zuby, album se stalo hitem a v kontextu se jedná možná o nejprogresivnější počin Davise a spol. Odchod dalšího člena Davida Silveria dostal ale kapelu do zoufalého postavení, kde je s podivem, že Untitled si uchovává pořád svoji tvář, přestože se Korn dostali do spletité situace, nad níž doteď lomí rukama. Se skepsí lze pohlížet na unpluggedové vystoupení nebo vydání zbytečné kompilace. Korn ale nikdy nenatočili špatné album. Pořád je tam ten starý duch, s kterým kdysi začínali, a nemají problém oslovit mladší posluchače, ani kravaťáky z banky. Dokud Jonathan Davis bude skotačit na pódiu, nemusíme se bát, že by nu metal už neměl co říct, přestože se k tomuto termínu nikdo z Korn nehlásí. Oni jsou prostě Korn, bez jakéhokoli přívlastku.

Ross Robinson

Robinson proslul hlavně v devadesátých letech, kdy spolupracoval s thrashmetalovými kapelami Sepultura (výborné album Roots, které je dodnes nepřekonaným milníkem), Machine Head, nebo Fear Factory. Teoreticky se stal nástupcem Flemminga Rasmussena, který spolupracoval v osmdesátkách s Metallikou. Vždycky dokázal kapelu posunout o kousek dál, ať už se jedná o aranže či dravou vitalitu. Nejvíce se ale zapsal do historie tím, že produkoval nejvýznamnější numetalové desky, čímž si vysloužil přezdívku „Kmotr nu metalu“. Vedle Korn a Life Is Peachy má na svědomí album Three Dollar Bill Y‘All od Limp Bizkit, kteří stejně jako Korn hledají svoje kořeny (produkoval i jejich poslední počin The Unquestionable Truth (Part 1)). Stojí za úspěchy Slipknot, kteří prorazili s Iowou, dokonce jeho služby vyhledali The Cure (2004), kde se podepsal pod jejich eponymní album, nebo From First To Last. Vlastní label IAM: Wolfpack, kde vydali Black Light Burns svoje debutové album Cruel Melody.