26. 8. 2009 - Klaxons jsou adorováni skoro všude po světě. Na Planet festivalu ukázali proč, a ještě si našli chvilku popovídat si v tamním stanu o tom, že jejich další deska bude tou nejlepší v příštím roce a že rozhodně nejsou hochy, co by všechno měli halabala na háku. Jen bych rád pány propříště poprosil, aby si sundali sluneční brýle. Člověk pak netuší, ke komu že to vlastně mluví.
Klaxons - Jsme hodně flexibilní
Už velmi dlouho pracujete na novém albu, zatím bez názvu. Proč to otálení s vydáním?
Protože ještě není hotové. Dělali jsme na něm celý minulý rok, protože dva roky před tím jsme neustále koncertovali. Za takových podmínek pracovat na nové desce neumíme. Nechceme, aby výsledek byl pouhou kompilací dobrých písniček, chceme vydat album, za kterým si budeme skutečně stát. Takové ale momentálně ještě není připravené, protože musí být přinejhorším stejně dobré, jako to předešlé a standard, který jsme si v kapele nastavili, je velmi, velmi vysoko. Takže i když jsme v podstatě mohli druhou desku vydat už v lednu, když jsme si nad ni nakonec sedli, zjistili jsme, že fakt není moc dobrá.
Testovat a infiltrovat
Budete tedy některé písničky předělávat, nebo se na desku dostanou i úplně nové songy?
Momentálně máme slušnou zálohu dobrých písniček a stále píšeme nové. Proto na té desce budou najisto i ty, na kterých právě pracujeme. Některé z nich už i testujeme naživo a je vidět, že lidi baví. Taky proto nám asi říkají, že už bychom to konečně měli vydat. Ale to my neuděláme, dokud jako kapela nebudeme mít pocit, že je to „the best“. Důvod je i ten, že moc dobře vnímáme, jak důležitá právě druhá deska je. Když nebude ta pravá, prostě zmizíte ze scény.
Je fakt, že o budoucnosti právě druhé album často rozhoduje.
Přesně tak. V létě budeme mít jenom pár koncertů, ale na nich už chceme představit písně přímo z alba a budeme sledovat, jak na ně lidé reagují.
Kdy se tedy na další desku můžeme těšit?
Asi ke sklonku tohoto roku. Až si budeme jisti, že to nebude jenom dobré album, ale to nejlepší z příštího roku. Pak ho vydáme.
Kdybys měl srovnat The Myths Of The Future a avizované album, v čem vidíš hlavní rozdíly?
Jsou to pořád Klaxons, mají stejné vokály, stejné zvuky, ale řekl bych, že teď bude deska mnohem víc hudební, víc komplexní. Aspoň pokud hovořím o stavu, v jakém se momentálně nachází. Některé z nových skladeb jsou téměř popové a některé nejsou tak agresivní, jako na první albu. Vůbec se teď snažíme o jakousi rovnováhu mezi agresivními, těžšími písněmi a lehčími, až popovými songy. Prostě dáváme dohromady kousky ode všeho, protože nechceme, aby celé album znělo stejně. A právě teď jsme ve fázi, kdy se všechno snažíme vybalancovat. Aby sis ale nemyslel… nám nejde o to, mít víc popových věcí, spíše se snažíme přijít zase s něčím novým, něčím, co zaujme, bude drzé a s ostrými hranami. I na první desce lidi něco nesnášeli a jiné věci si zamilovali. Přesně tyhle reakce chceme vyvolat i teď.
A když srovnáte způsob práce na první desce?
Všechno se to seběhlo superrychle: založili jsme kapelu, nahráli album a pak odfrčeli na koncertní tour. Teď si necháváme víc času a jak už bylo vidět u první desky, odlišujeme se od ostatních kapel hlavně zvukem. Ten náš musí znít dostatečně divně, jinačeji, hodně specificky. Proto taky používáme speciální vybavení, synťáky, kytarové pedály, a tak podobně.
Na první desce jste spolupracovali s Jamesem Fordem, kdo vám pomáhá tentokrát?
James a Jess nám stále pomáhají. S nimi jsme začali na nové desce pracovat. Ale zvažujeme, že si k jejímu dokončení v příštích týdnech a měsících přizveme i někoho dalšího. Někoho nového.
Když budete teď hrát míň, kde to bude?
Víceméně v Evropě a v Japonsku. V Anglii a pak na místech, kde jsme ještě nebyli. Pořád je to ještě hodně zemí – Turecko, Řecko, Slovensko... Hned od začátku jsme začali jezdit do poměrně vzdálených míst – Ruska, Jižní Ameriky, do zemí, které jsou obrovsky rozlehlé. A ani tam pořád ještě nejsme úplně zakotvení. Třeba v Americe je teď taneční scéna na vrcholu, některé naše songy se tam dají počítat do mainstreamu, ale jinde se vlastně pořád ještě infiltrujeme a posilujeme naši známost a postavení.
Říká se, že na každém kontinentu máte trochu jinou show. V čem jsou ty rozdíly?
Víceméně je to stále tatáž show, ale tím, že na každý světadíl přijíždíme v odlišnou dobu, kdy jsou i hudební scéna a publikum nastavené na něco jiného, do určité míry se přizpůsobujeme. Tu přidáme na tanečnosti, tam zase na new rave… jak se říká správně obchodnicky, jsme flexibilní.
Protože ještě není hotové. Dělali jsme na něm celý minulý rok, protože dva roky před tím jsme neustále koncertovali. Za takových podmínek pracovat na nové desce neumíme. Nechceme, aby výsledek byl pouhou kompilací dobrých písniček, chceme vydat album, za kterým si budeme skutečně stát. Takové ale momentálně ještě není připravené, protože musí být přinejhorším stejně dobré, jako to předešlé a standard, který jsme si v kapele nastavili, je velmi, velmi vysoko. Takže i když jsme v podstatě mohli druhou desku vydat už v lednu, když jsme si nad ni nakonec sedli, zjistili jsme, že fakt není moc dobrá.
Testovat a infiltrovat Budete tedy některé písničky předělávat, nebo se na desku dostanou i úplně nové songy?
Momentálně máme slušnou zálohu dobrých písniček a stále píšeme nové. Proto na té desce budou najisto i ty, na kterých právě pracujeme. Některé z nich už i testujeme naživo a je vidět, že lidi baví. Taky proto nám asi říkají, že už bychom to konečně měli vydat. Ale to my neuděláme, dokud jako kapela nebudeme mít pocit, že je to „the best“. Důvod je i ten, že moc dobře vnímáme, jak důležitá právě druhá deska je. Když nebude ta pravá, prostě zmizíte ze scény.
Je fakt, že o budoucnosti právě druhé album často rozhoduje.
Přesně tak. V létě budeme mít jenom pár koncertů, ale na nich už chceme představit písně přímo z alba a budeme sledovat, jak na ně lidé reagují.
Kdy se tedy na další desku můžeme těšit?
Asi ke sklonku tohoto roku. Až si budeme jisti, že to nebude jenom dobré album, ale to nejlepší z příštího roku. Pak ho vydáme.
Kdybys měl srovnat The Myths Of The Future a avizované album, v čem vidíš hlavní rozdíly?
Jsou to pořád Klaxons, mají stejné vokály, stejné zvuky, ale řekl bych, že teď bude deska mnohem víc hudební, víc komplexní. Aspoň pokud hovořím o stavu, v jakém se momentálně nachází. Některé z nových skladeb jsou téměř popové a některé nejsou tak agresivní, jako na první albu. Vůbec se teď snažíme o jakousi rovnováhu mezi agresivními, těžšími písněmi a lehčími, až popovými songy. Prostě dáváme dohromady kousky ode všeho, protože nechceme, aby celé album znělo stejně. A právě teď jsme ve fázi, kdy se všechno snažíme vybalancovat. Aby sis ale nemyslel… nám nejde o to, mít víc popových věcí, spíše se snažíme přijít zase s něčím novým, něčím, co zaujme, bude drzé a s ostrými hranami. I na první desce lidi něco nesnášeli a jiné věci si zamilovali. Přesně tyhle reakce chceme vyvolat i teď.
A když srovnáte způsob práce na první desce? Všechno se to seběhlo superrychle: založili jsme kapelu, nahráli album a pak odfrčeli na koncertní tour. Teď si necháváme víc času a jak už bylo vidět u první desky, odlišujeme se od ostatních kapel hlavně zvukem. Ten náš musí znít dostatečně divně, jinačeji, hodně specificky. Proto taky používáme speciální vybavení, synťáky, kytarové pedály, a tak podobně.
Na první desce jste spolupracovali s Jamesem Fordem, kdo vám pomáhá tentokrát?
James a Jess nám stále pomáhají. S nimi jsme začali na nové desce pracovat. Ale zvažujeme, že si k jejímu dokončení v příštích týdnech a měsících přizveme i někoho dalšího. Někoho nového.
Když budete teď hrát míň, kde to bude?
Víceméně v Evropě a v Japonsku. V Anglii a pak na místech, kde jsme ještě nebyli. Pořád je to ještě hodně zemí – Turecko, Řecko, Slovensko... Hned od začátku jsme začali jezdit do poměrně vzdálených míst – Ruska, Jižní Ameriky, do zemí, které jsou obrovsky rozlehlé. A ani tam pořád ještě nejsme úplně zakotvení. Třeba v Americe je teď taneční scéna na vrcholu, některé naše songy se tam dají počítat do mainstreamu, ale jinde se vlastně pořád ještě infiltrujeme a posilujeme naši známost a postavení.
Říká se, že na každém kontinentu máte trochu jinou show. V čem jsou ty rozdíly?
Víceméně je to stále tatáž show, ale tím, že na každý světadíl přijíždíme v odlišnou dobu, kdy jsou i hudební scéna a publikum nastavené na něco jiného, do určité míry se přizpůsobujeme. Tu přidáme na tanečnosti, tam zase na new rave… jak se říká správně obchodnicky, jsme flexibilní.
