21. 2. 2012 - Objevil se z ničeho nic a poměrně dlouho unikal větší pozornosti. Až s postupem času mu lidé začali pomalu přicházet na chuť, přičemž v posledních měsících způsobil na české alternativní scéně doslova nečekaný poprask.
Kittchen: Jsem drsňák napovrch a citlivej chlapík uvnitř, který dělá věci, na něž není pyšnej
Řeč je o Kittchenovi, tajemstvími zahalené a částečně fiktivní hudební postavě, která je postapokalyptickým poslem z naší neveselé budoucnosti.
Kittchenova komplexní debutová nahrávka MENU přináší netradiční avantgardní kuchyňský freak-folk a společně s komiksově-literárními přesahy, které člověk nalezne na „kuchařově“ oficiálním webu, vytváří truchlivý příběh plný mrazivých proroctví, životních pravd a strastí lásky.
Netradičnost a provokativnost celé této hudební (ne)mystifikace způsobila, že se Kittchen uchází o jednu z cen zbrusu nové Vinyly a chystá se na své první turné.
Neboť lidé si přejí toho tajemného maníka poznat naživo. Je proto logické, že jsme se Kittchena rozhodli oslovit a požádat o rozhovor. A jsme moc rádi, že jsme to stihli ještě před úderem neúprosného apokalyptického kyvadla.
Jak se zrodil nápad vytvořit tajuplného Kittchena?
Kittchen se objevil tak nějak sám. Na jaře 2011 jsem se konečně pustil do nahrávání kuchyňských zvuků, což jsem měl dlouho v plánu. Napřed jsem z nich dělal rytmický smyčky a pak většinou přišla nějaká melodie a kousek textu. Celý to vznikalo najednou a v podobný náladě, a postupně se mi v textech začala objevovat postava, který jsem pak podle snu začal říkat KITTCHEN.
Kdo je vůbec Kittchen?
Kittchen je mý špatný dvojče. Napůl jsem to pořád já, napůl komiksová postava z budoucnosti, ve který se svět zrovna otřepal z popela atomový katastrofy. Je to kuchař v malý komunitě, která žije někde u Máchova jezera v osadě DOK5Y. Je to na povrchu drsňák a vevnitř citlivej chlapík, kterej dělá věci, na něž není pyšnej. Hlavně to maso, z kterýho vaří, není úplně košer. Ale má pocit, že to tak holt musí bejt. A má v podstatě pravdu. Aby měl nějakej ventil pro tu svoji křehkou duši, sbírá starý zlomky nahrávek a sestavuje z nich písničky. To je jedna půlka.
A zároveň jsem to teda pořád trochu i já. Chlápek, co si ze zvuků ukuchtil desku, kterou poslal mezi lidi, a teď se nestačí divit.
Kittchen je fascinován a zároveň vyděšen hrozbou jaderné války. Hrozí světu i ve skutečnosti?
To nevím, ale i já jsem fascinovanej a vyděšenej hrozbou jaderný války. Od malička nás tím strašili a občas mě dodnes v noci probudí nějakej zvuk, načež sedím na posteli a koukám do tmy a jsem si jistej, že už to začalo. Osobně se docela bojím, že je tahle možnost pořád aktuální. Atomových zbraní je po světě spousta. O většině se ví, ale já jsem nervózní především z těch, o kterejch se neví. Možná proto mě vždycky filmy a knížky s bombou tak zajímaly. Do budoucna bych si chtěl určitě pořídit protiatomovej kryt. Ale nejspíš je moc drahý.
Odráží tvou vizi postapokalyptického světa příběh, který rozepisuješ na svých webovkách?
Spíš odráží nějakou literární představu. Mám rád postkatastrofický filmy a knížky, tohle je taková variace. Baví mě občas připojit kousek a pomaličku doplňovat. Je to trochu jako puzzle. Ale ve skutečnosti by to všechno bylo asi daleko horší, obyčejnější, studenější a mnohem míň komiks.
Máš strach z neustále omílaného konce světa?
Když tolik přemejšlíte o atomovejch bombách, stane se z vás tak trochu fatalista. Všichni umřem a s největší pravděpodobností to nebude nic extra příjemnýho. Bude to takovej náš soukromej konec světa. V případě nějaký hromadný katastrofy se to akorát časově tak nějak pěkně sesynchronizuje. Vesmír si toho ale ani nevšimne, což mě nakonec celkem uklidňuje.
Když už jsme u těch tajemných témat, jaký máš názor na Motýlí efekt? Z příběhů ve tvém deníku je zřejmé, že mnohdy s tvým osudem zamával, jako například ve vztahu s Annou na pozadí událostí 11. září…
Tak zrovna 11. září je den, kterej si hodně lidí pamatuje. Nějak zasáhl do života skoro každýmu. Dozvuky toho mávnutí křídel cejtíme doteď. A pokud jde o motýlí efekt, věřím, že drobný příčiny můžou mít obrovský následky. To mi vlastně nepřijde nijak tajemný.
Přejděme k tvé desce Menu. Můžeš popsat, jak a v jakých podmínkách vznikala?
Většinou na jaře, většinou doma v kuchyni, většinou jsem měl vedle počítače horkej čaj se zázvorem. Byl jsem nemocnej a když jsem si nečetl v posteli, nahrával jsem nabalenej v kuchyni. Bylo to hodně klidný a hezký natáčení a rád na něj vzpomínám. Příště bych akorát nemusel bejt nemocnej.
Proč sis vybral pro natáčení právě kuchyň?
Protože se tam cítím v bezpečí a hezky. Mám rád svou kuchyň. A mám tam všechno, co potřebuju.
Co všechno z kuchyňského náčiní jsi využil pro vytváření hudebních aranží?
Co jsem měl zrovna po ruce. Nejčastějc je tam asi pračka, přestože to neni klasický kuchyňský náčiní. Ale když jsem nemocnej, většinou dám prát prádlo, abych ho mohl pak nosit. Takže pračka hrála často. Ale jinak je tam spousta různejch jídelních hůlek, palička na maso, maso, letadla za oknem a třeba i igeliťák. Spousta věcí. Každej si vybere.
Spojuje Menu nějaký ústřední motiv?
Maso a láska.
Chtěl jsi už od počátků dát desku ke stažení zdarma, nebo ses prvně pokoušel o oslovení nějakého labelu?
Chtěl jsem ji dát už od začátku zdarma a s tím jsem zároveň oslovil pár labelů. Buď mě slušně a vkusně odmítli, anebo neodepsali. Což mne v tom prvotním rozhodnutí utvrdilo.
Co tě vedlo k vydání Menu na vinylu?
Měl jsem z té desky radost a říkal jsem si, že bych ji mohl dát kamarádům k Vánocům. Sám bych na to nesehnal peníze, ale pomohl mi jeden dobrý muž a kamarád František založil vydavatelství Červený kůň, kde desku vydal.
Často hovoříš o fascinaci zvuky. Proč to?
Baví mě je poslouchat. To si schválně zkuste na nějakým hezkým místě sednout třeba na dvacet minut a jenom poslouchat zvuky. Mně to přijde jako dobrodružství představovat si nebo sledovat děje, který ty zvuky způsobujou. Myslim, že by to mohlo bavit hodně lidí. Ale možná jsem jen normální umanutej sběratel. Někdo sbírá brouky, někdo vdolky, já zvuky. Mám je roztříděný.
Kittchen se postupně stále více dostává do povědomí lidí. Jsi s tímto vývojem spokojen?
Jasná věc. Je to báječný překvápko.
Neminuly tě dokonce ani nominace na novou hudební cenu Vinyla…
To jsem nečekal. Doufal jsem v ten vinyl. Vinyla mě nenapadla.
Na jaře tě čeká i první menší turné. Jak se na něj těšíš?
Strašně moc. Na konci února jedu na pár dní do Kopřivnice za Tomášem Neuwerthem, se kterým budeme připravovat a cvičit verze pro živé hraní. A hodně se těším i na tuhle přípravu. Dělat hudbu je fakt super.
Objevují se názory, že tvá hudba je kvůli množství samplů naživo neproveditelná. Půjdeš spíše do akustičtějších poloh, nebo si vypomůžeš hraním z počítače?
Určitě bychom chtěli pracovat i s počítačem. Tomáš Neuwerth, na rozdíl ode mne, má s hraním s podklady spoustu zkušeností, například ze své kapely Nierika. Už jsme si to nanečisto zkoušeli na jednom vystoupení v horském hotelu Portáš a i nahrubo to fungovalo moc pěkně. Některé skladby ale budeme hrát jenom naživo a už jsem si vyzkoušel i čistě akustickou jednočlennou verzi. Možností je spousta, tak bych je rád zkombinoval, abychom si koncerty užili jak my, tak diváci a posluchači.
Ponechá si Kittchen i na koncertech svou tajuplnost a bude hrát zahalen v kuchařské masce?
Masku mám připravenou, ale zatím nevím, jestli v ní půjde koncert odehrát. Jde hlavně o to, zdali se mi zamlží brýle, nebo ne. Myslím, že to bude opravdu vzrušující zážitek. Zvláštní, že ve věci mlžení brýlí pod maskou jsou komiksy podivně skoupé.
Co bys vzkázal lidem, kteří se stále snaží vypátrat tvou pravou tvář?
Zjistit, co jsem ve skutečnosti zač, je docela jednoduché. Stejně jako najít před Vánocemi dárky poschovávané po skříních. Otázkou zůstává, jestli takové odhalení někomu přinese nějakou velkou radost. Spíš bych řekl, že ne. Ale to už holt není na mně.
Má už Kittchen představu o své budoucnosti a pokračování ve svém tajuplném hudebním životě?
Rád bych dodělal a natočil písničky, které vznikly po dokončení MENU. Moc rád bych si zahrál v Doksech, v Japonsku, na Islandu a v USA. A vydělal tam peníze na ten bunkr.
Foto: Michael Kratochvíl, Kresby: Toy Box
