Gaba Kulka - Designérka bláznivých romantismů

Ostatně, můžete si to vyzkoušet na vlastní bubínky, přichází totiž s deskou Hat, Rabbit. A my s rozhovorem s ní.
 
K Chopinovi měla nejblíž

Pocházíš z hudební rodiny, tvůj otec Konstanty Kulka je známý houslista, učí na Chopin Music Academy ve Varšavě, dokonce ty sama jsi studovala osm let hru na housle. Jsou znát v tvé současné hudbě tyto klasické kořeny?
Myslím, že klasická hudba prostupuje vše, co dělám, přestože mé nahrávky jsou většinou rockové a jazzové. Líbí se mi, když je hudba různě a složitěji provázána a nejedná se o jednoduché, opakující se struktury. To by mohla být taková ta daň mému klasického vzdělání a obklopení hudbou. Ale taky se mi dostalo svobody, abych vedle sebe postavila třeba Prokofjeva a Vivaldiho a svou ranou zálibu v rocku a metalu, jaký třeba hráli Queen, nebo Iron Maiden. Výsledkem je, že mě dodnes fascinují věci, které se dějí na rozhraní těchto žánrů. Jakmile klasická hudba prosakuje do jazzu nebo rocku, nebo naopak, tak to mě vždycky zajímá.

Na albu Hat, Rabbit hraje rovněž tvůj otec. Dával ti v průběhu tvorby desky nějaké rady, jak co dělat, přeci jen je to profesionální muzikant...
...oba mí rodiče jsou hudebníci a když je požádám o radu, rádi to udělají. Ale jinak se nepletou do věcí, které považuju za důležité. To já sama se s tím musím poprat. Většinou jim předvádím ty věci, které jsou téměř dokončené, a hledám rady ohledně zvuku, finálních úprav, určitých proporcí. Jejich rady jsou neocenitelné. Jsou si jistí tím, že vím, co dělám.

Tvá hudba se neřadí do konkrétní hudební škatulky. Není to drzost, nazvat ji cabaret pop? Jak bys ty sama popsala svou tvorbu?
Snažím se pro ni prosadit termín progresivní pop. Říkám to s lehkou ironií, protože to dnes není až tak důležité. Myslím, že tento termín vystihuje většinu hudby, co mám ráda. Cabaret pop je taky dobrý, ale slovo progresivní je trefnější. To je, jako když vezmeš nějakou britskou epiku ze 70. let a slisuješ ji do tří až čtyř minut. Někdy mi připadá, že tenhle druh komprese idejí dělám přesně já.

Jak natrefit správné lidi

Album Hat, Rabbit, celkově třetí v tvé kariéře, je první nahrávka, na které se podílí celá kapela, konkrétně  Raalya. Tvůj projev už není tak komorní a spíš se přibližuješ k rocku. Jak bys to okomentovala?
S kapelou Raalya spolupracuju už téměř tři roky a jeden z hlavních záměrů naší nové desky bylo zachytit to, kam jsme se do dnešních dnů vypracovali. To byl jeden z hlavních cílů. Charakter nahrávky má nejblíže k tomu, co jsme za poslední dva roky společně dělali, a vypovídá o naší energii. Netuším, zda naše další deska bude zase něco podobného.

Ve které roli se cítíš nejlíp – s kapelou za zády, nebo pouze za piánem?
Vlastně necítím, že by kapela byla za mými zády. Cítím se jako součást kapely, takže rozdíl je velký, jsem jednou částí čtyřdílného celku. Domnívám se, že hrát s kapelou je o trochu složitější, protože ti nedává tolik bezprostřední volnosti a intimity. Musíš se ohlížet na ostatní a počítat s nimi, ale zároveň je to neskutečně úžasný pocit.

Desku Hat, Rabbit jsi vydala u Mystic Production, vydavatelství, které se soustřeďuje mimo jiné na heavy metal, nebo gothic metal. Nevidím tu žádnou souvislost s tvojí hudbou. Proč ses rozhodla zrovna pro ně?
Já to vidím jako druh komického koloběhu. Před devíti lety jsem se dala do nahrávání písní Bruce Dickinsona a zveřejnila jsem je na internetu. A teď jsem se upsala heavymetalovému labelu. Neřekla bych, že by to mělo nějaký vliv na to, jaké lidi si vybírám a se kterými spolupracuju. Mám ráda ty lidi, u nichž vidím logický přístup k návrhům a naprostý entusiasmus k práci.

Žádá si hudba design?

Absolvovala jsi v oboru interiérový design, ale před pár lety jsi zběhla k muzice. Nemáš chuť se ke svému původnímu řemeslu vrátit?
Ani ne. Milovala jsem to povolání, je to dobrá a poctivá práce, ale raději mám hudbu. Myslím, že jsem lepší hudebník než designér.

Dá se vůbec aplikovat tvá zkušenost z designu na skládání hudby?
Tak to si nejsem jistá. Myslím, že vizuálního umění se využívá k tomu, aby se hudbě porozumělo. Když lidé mluví o hudbě, používají slova, která popisují tvar a barvy mnohem víc než zvuk, to je přirozené. Práce v oboru, jakým je interiérový design, tě hodně naučí o spolupráci s lidmi, protože ho vytváříš pro někoho a musíš ctít jeho přání a poslouchat ho, i když absolutně neví, o čem mluví. Zatímco v hudbě jsi sám sobě pánem a pouze následuješ svou intuici.

Pod vlivem osudových žen

Někde jsi jmenovala své nejbližší inspirace, mezi které patří Kate Bush, Tori Amos nebo Regina Spector. Jakým způsobem tě tyhle umělkyně ovlivnily?
Pořádně jsem se naučila hrát na klavír, když jsem poslouchala Tori Amos. Ta společně s Kate Bush formovala mé nápady. Na jejich nejlepších nahrávkách mě vždycky chytí pocit svobody a samozřejmě vliv klasické hudby. Kate Bush je v mých očích většinou více skladatelka než písničkářka. Ona je vynikající. Regina Spektor je jednou z těch, které jsou na pokraji impresionistické klasické hudby a kabaretu. Je ale mnoho žen a mužů, objevujících podobně rozmanitá zákoutí. Těší mě, že jsem řazena vedle Amandy Palmer a těch všech. Myslím, že děláme dobrou práci. Jsme jako parta umělců, zajímajících se o podobné věci, ale zároveň jsme fascinováni odlišnými umělci a ovlivňováni rozmanitou hudbou.

Mít hudbu na jazyku i v pohybu

Skladby na novém albu jsou v angličtině a polštině. Podle čeho se rozhoduješ, jakou skladbu v kterém jazyce budeš psát?
To je vždycky založené na písničce samotné, je to stejný ekvivalent, jako tónina, tempo, harmonie. Jazyk je další nástroj, který tvaruje skladbu. Takže je to jasné už od začátku, dokonce i když nová píseň nemá ani celou první větu. Cítím tlak na upřednostnění polštiny, ale nemůžu si pomoct. Skladba jako dílo vyžaduje určitý jazyk a nezajímá ji, zda se bude hrát v rádiu. Snažím se nezatěžovat se tím, kolik písní bylo už napsaných v polštině a kolik v angličtině.

První singl a videoklip z tvého nového alba, Niejasnośc, je hodně veselý, všichni pobíhají, tančí. Co ty, jsi v neustálém shonu?
V poslední době jsem v podobném spěchu, ale také díky tomu jsem obklopena úžasnými a zanícenými lidmi. Každopádně záměrem celého klipu bylo sdělit barevnost a neobvykle připomenout osmdesátá léta. S výsledkem jsem spokojena, naprosto koresponduje s energií skladby a náladou, která mě letos provází.

Když jsem prvně viděla booklet alba Hat, Rabbit, přišlo mi na mysl, že jsi strašně vážná a odměřená. Co vlastně má obal desky vyjadřovat?
Opravdu tě tohle napadlo? Je to spíš takový dost ironický obal. Chtěla jsem mít na sobě starý vojenský oblek, ale nehledej v tom žádnou ideologii, jen jsem si chtěla připomenout třeba napoleonskou éru romantismu, nebo nějaké hudební citace – ze Sgt. Pepper’s, Adama Anta a podobně. No, možná je můj humor občas i dost suchý.

Na letošní podzim plánuješ velkou šňůru, je Česká republika taky na seznamu?
V nejbližší době to bohužel plánované není, ale bude-li jakákoliv příležitost hrát v Česku, určitě ji přijmu a budu tam zhruba za pět minut. Českou republiku miluju a přivolává mi krásné vzpomínky na mnoho zájezdů a dovolených.