dEUS – Nejlepší belgická kapela opět v Praze

Kapela časem prošla řadou personálních změn a svůj zvuk dopracovala k eklektickému rocku, kde poetické texty, vychytané aranže a silné písně hrají hlavní úlohu.

 

Po jejich opusu magnum The Ideal Crash (1999) si stále jsou svou cestou, kde moderní vlivy plynule přesahují do zkreslených kytar, popových refrénů a bohatých aranží.

 

O tom může svědčit jejich poslední dílo Keep You Close, které sám Barman takto následně popsal : „Na jedné straně obsahuje skladby, které můžou až šokovat popovým zaměřením a na druhé písně, které postrádají standardní strukturu, jako by vznikly z nějaké jam session. Jsou groovy a divoké, jako kdyby se Can potkali s LCD Soundsystemem.“ Nemluvě o tom, že na živo to je stále (ne-li čím dál tím více) slušně našláplé.

 

K dEUS jsi se přidal v roce 2004. Mohl by jsi popsat co jsi dělal předtím?

U dEUS jsem nějakých sedm let. Tak nějak. Dlouho jsme hrál v Americe s různými skupinami. Pak jsem se vrátil do Belgie a hrál jsem s Arnem (osobitý a velmi charismatický belgický umělec. Více zde: -poz. autor). Což bylo opravdu skvělé. No a pak jsem měl velmi černé období, kdy jsem byl velmi nemocný. Když jsem se uzdravil, tak mi jeden známý zavolal zda bych nešel na konkurz. Vůbec jsem nevěděl o co se jedná. Prostě jsem hrál. Nevěděl jsem co se ode mě čeká a tak jsem hrál s co největším nasazením. A ta energie to všechno zavála tím správným směrem. Když mi nabídli místo, bylo to skvělé a nakoplo mě to ještě více.

Nastoupil jsi společně s fenomenálním kytaristou Maurem Pawlowskim (Evil Superstars, The Love Substitutes, Club Mora aj…). Lze říct, že jde svým způsobem o zcela novou skupinu co občas vzpomene staré hity?

Tak nějaká kontinuita se starými dEUS tu samozřejmě je. Ale tím, že nás nových byla přesila jsem měl ze začátku pocit, že bude jednoduché do kapely zapadnout. Ale pak tu jsou specifická aranžmá Klaase Janzoonse (houslista - poz.autor), hlas, poetika a přístup Toma Barmana, takže se to více komplikuje. (Smích) Ale řekl bych, že se snažíme hrát více syrově, experimentálně, ale přitom více přímo.

In your face! Jak se říká.

Vypadá to, že od alba Pocket Revolution (2005) jsou role rozděleny tak, že Tom Barman píše texty, melodie a kapela má na starosti hudbu.

Tak nějak to je. V kapele pořád něco píšeme, pořád hrajeme, brnkáme, nahráváme si motivy. Pak máme většinou už předem daný hudební základ, přijde Tom a začne improvizovat melodie, různé barvy hlasu, kusy slov a frází co ho napadnou. K tomu jsou v celku dobré zvukovky před koncertem. Je v tom taková bezprostřednost.

Mimochodem je zajímavé, že se stále ohledně dEUS zmiňuje vliv Toma Waitse, Captain Beefhearta nebo přímo Franka Zappy. Přitom jste už od druhého alba někde úplně jinde. Jaké vlivy by měli být v současnosti zmíněny?

Přesně tak. Je to úplně mimo. Když jsem žil a makal v New Yorku, tak jsem byl naplno ponořený do velmi noisové, experimentální hudby. Tyhle věci jsem možná poslouchal, když jsem byl mladý a ovlivnitelný. (Smích) Ne, vážně. Posloucháme strašně moc rozdílné hudby. Je toho v dnešní době tolik, že nemá cenu zmiňovat nějaká jména. Dobrou hudbu poznáš většinou okamžitě. Řekl bych, že vlivy jsou nevědomé a prostě v praví čas vyplavou napovrch.

 

 

Belgie, například na rozdíl od takové Francie, již od poloviny 90. let má velmi zajímavou, experimentální a přitom ve světě spěšnou scénu…

Jsem za to velmi, velmi rád. Ani nevíš jak. Důvod proč jsem hrál v Americe bylo, že tu nic, ale nic nebylo. Kolem punku a new wave se něco dělo, ale pak to zase spadlo. Již zmiňovaný Arno byl výjimka potvrzující pravidlo. Pak se to z ničeho nic změnilo a je to skvělé a velmi inspirativní. Myslím, že v tom hraje roli to, že v Belgii nemáme jen jeden jazyk, jsme otevřenější světu, ale přitom jsme velmi specifičtí.

Na vaší poslední desce Keep You Close (2011) hostuje Greg Dulli (Afghan Wings, Twillight Singers). Jaká s ním byla spolupráce?

Jeho vokály tam myslím sedli. Všechno šlo strašně rychle. Celé to trvalo tak tři hodiny. Bylo to tak, že udělal zvukovku, protože ten večer hrál show a šel s námi nahrávat a pak mazal zpátky. Opět to bylo velmi improvizované.

Jste dost často na turné nebo nahráváte. Jak to snášíte?

Turné je nutnost. Musí se to. Osobně to mám rád, pořád hrozně rád hraji na pódiu, ten adrenalin mě vždy dostane. Ale občas to není jednoduché. Už mi není 20 a tak mi třeba vadí podmínky v kterých to občas probíhá. Někdy je mizerný hotel, technické problémy. V šatně je zima. Není to moc frajerské si stěžovat, ale občas tě chytnou takové nálady. Osobně to, ale snáším dobře. Protože mám rodinu. Když skončí turné, těším se domů k rodině. Takže ten přestup z šílenství turné do normálního života je pro mě snadný. Ti co nemají rodinu to snášejí velmi špatně.

Už máte narýsovanou novou studiovou desku dEUS?

Ó ano. Je to takřka hotové. Tedy hudba už je hotová. Teď už jen musí Tom vypilovat texty a nahrát vokály. Pak ještě budeme mixovat, pohrávat s tím a tak. Důležité je, že máme dead line, datum, kdy to bezpodmínečně musíme dodat. Protože na tom závisí celá armáda dalších lidí. Nejspíš nejprve vydáme EP a pak album. A jak to zní? Dobře to zní. Je to tam tak trochu od všeho a přitom to má směr.