Rozhovor s americkým MC, DJem a slamerem Tah Phrum Duh Bush
Tah Phrum Duh Bush - Česká republika je Flatbush Evropy
9. 11. 2008 - Ve velmi uvolněné atmosféře vznikal tento rozhovor. Bylo totiž krátce po vyhlášení nového krále české Slam Poetry 2008, tedy krátce potom, co skončil jeden z nejzajímavějších večerů, který jsem za poslední dobu zažil. V průběhu večera nebylo místo pro slabé výkony, všichni účastníci ze sebe vydali to nejlepší, soutež se navíc nesla v duchu dramatických zvratů a jedné z nejživelnějších forem komunikace interpreta s publikem, jakou jsem kdy měl tu čest vidět. Svým dílem k tomu přispěl i Tah Phrum Duh Bush, který zde zakončoval svou třítýdenní tour po českých klubech. Exhibičními slamy, kdy slova metal s kadencí kalašnikova, orámoval vystoupení českých soutežících. Ti byli, stejně jako diváci, z průběhu akce unešeni a pozitivním způsobem rozhozeni. Takže nebylo divu, že těměř po celou dobu měl Tah úsměv na tváři a vyprávěl tak nenuceně, až bylo občas obtížné ho zastavit.
Jak se ti líbil dnešní večer?
Naprosto skvělý. Je to krásná tečka za mou českou tour. Strávil jsem tady tři fantastické týdny. Má dvě brněnská show byla úžasná a vlastně jsem si celé toto město oblíbil. Žije to tady.
A jak bys obecně hodnotil tvůj pobyt v České republice?
Parádní. Lidé z branže, které jsem tady potkal, DJs a podobně, jsou skvělí. Hrál jsem několikrát v pražském Pantheonu, jednu noc potom v Akropoli. V Brně jsem vystupoval dvakrát. Opravdu jsem si užil jeden brněnský koncert s českou dvojicí která si říká Piano Box. Jeden z nich hraje na piano, druhý dělá beatbox. Já do toho asi dvě a půl hodiny rapoval úplně zpatra, prostě takový šílený freestyle.
Co čeští fanoušci? Jak tě tady přijali?
Byl jsem mile překvapený. Jsou skvělí. Spousta lidí z Česka se teď přidalo na můj e-mail list. Cítím se tady vítaný.
Plánuješ se tedy ještě někdy vrátit?
Samozřejmě! Miluju to tady! Z kraje příštího roku mi má vyjít nové album a chtěl bych ho křtít v Praze a potom tady, třeba klidně na Flédě. Moje manažerka, která se stará o tuto tour se to bude snažit zařídit. Vypadá to, že bych sem s novou deskou přijel koncem února, nebo začátkem března.
Ty se věnuješ hip-hopu jako MC a DJ, ale také slamu. Myslíš, že existuje nějaká pevná hranice, mezi slam poetry a hip-hopem?
Nějaká dělící čára tam existuje, ale může být tenká, nebo taky hrubá. Ve slamu má člověk mnohem víc svobody. Když jste MC musíte sledovat rytmus. Ve slam poetry se tímto nemusíte zabývat, v podstatě neexistují žádná pravidla, a čeští slameři toto berou až do vyslovených extrémů.
S tím souvisí moje další otázka. Všiml sis dnes při finále nějakých obecných rozdílů ve stylu oproti americkým slamerům?
Je to právě o té svobodě. V Americe, ačkoliv se neslamuje na hudbu, tak většina lidí drží nějaký pravidelný rytmus. Kdežto kluci tady se dneska totálně odvázali a posunuli tím hranice této disciplíny do úplně jiných rozměrů. Bylo to neuvěřitelné. Moc jsem tomu nerozuměl, přestože se snažím tu a tam pochytit něco z češtiny, ale ten tok jejich slov, ten proud, a to jak dokázali pracovat s davem, v tom byla obrovská energie. Velmi jsem si to užíval.
A ty osobně se považuješ víc za slamera, DJe nebo MC?
V prvé řadě jsem MC, mé srdce patří MC-ingu. Slam dělám v podstatě rekreačně, není to pro mě soutěžní záležitost. Ale dělám MC battles, vlastně jsem na nich začínal a účastním se jich doteď. Pěknou řádku newyorských battlů jsem vyhrál. DJing je pro mne bohužel spíš jen způsob obživy. To víte, lidé se chtějí bavit a kluby zase chtějí aby se lidé bavili u nich. To znamená, že dokud na vás chodí, tak vás kluby platí. Ale nechápejte mě špatně, já mám DJing rád, je příjemné stát za pultem a sledovat lidi, jak je to baví a užívají si večer.
Dají se pozorovat nějaké rozdíly mezi českým a americkým přístupem k hip-hopu? Ptám se proto, že hip-hop má své kořeny v kulturní rozmanitosti velkých měst jako New York, což tady v České republice moc nenajdete.
Souhlasím. Lidé z české hip-hopové scény by se měli snažit být více kreativní, a ne jenom kopírovat to, co vidí na MTV. Dá se tu samozřejmě najít i originální hip-hop,třeba takový Jaro Cosiga, nebo Milion Celebrit. Všechno jsou to mladí lidé, kteří se pomalu vypracovávají a hlavně mají svůj styl. Spousta zdejších lidí má ovšem své ikony, které následují. Potkal jsem takhle třeba jednoho kluka, který byl vyslovená kopie Method Mana. On mluvil jako Method Man, pohyboval se jako Method Man. Otevřel notebook a na ploše měl pozadí s Method Manem. Hodně lidí v dnešní době napodobuje vzory. Přitom hip-hop vznikl jako něco naprosto jiného. Máte mít svůj vlastní styl, vlastní názor. Tohle média změnila. Média vám říkají: Měl byste být jako Tupac, měl byste být jako tenhleten, měl byste být jako tamten.
Což mě přivádí k mé další otázce. Média pořád točí dokola tu samou odnož gangsta rapu. Jak vidíš budoucnost hip-hopu? Myslíš si, že lze dnes v hip-hopu vymyslet něco nového?
Myslím si, že se toho dá udělat hodně. Lidé říkali, že hip-hop nevydrží déle než deset let a podívejte se, je jich tu už téměř třicet. Myslím si, že hip-hop přežije, stejně jako přežil rock’n’roll. Bude měnit formy a mutovat, ale pořád bude tady. Musíme se ovšem snažit zachovat undergroundový prvek tohoto žánru a pečovat o něj. Co se týče gangsta rapu, tak jeho popularita je podmíněna tím, že média žijí z negativních jevů naší společnosti. Jestliže lidé budou negativní věci kupovat, média je budou hrát. Ono to začalo jako výpovědi opravdových gangsterů, lidí kteří to opravdu zažili. Jenže potom se na to nabalila spousta lidí, kteří s gangy a tím původním poselstvím gangsta rapu nemají nic společného. Podívejte se, když sledujete Jamese Bonda, taky vám nikdo neříká, že se máte sebrat a být tajným agentem. Stejně tak nikdo z těch původních rapperů neříká, že máte jít do ulic a stát se gangsterem. Věnuju se dětem z jižního Bronxu, máme tam takový hip-hopový kroužek a jako první se jich vždy ptám, co poslouchají.
Většinou jmenují právě tyto gangsta rappery, protože nic jiného v rádiu neslýchávají. Oni nemají přístup na internetu, takže pro ně neexistuje možnost, vyhledat si a poslouchat méně známé věci. Když jim potom přinesu nějaká svoje cédéčka undergroundového hip-hopu, jsou úplně unešeni a prosí mě abych jim ty věci přepálil.
Rád bych se ještě vrátil k Slam poetry. Myslíš si, že je problém v tom, že ti Češi nerozumějí?
Jo, to je určitě problém. Lidé za mnou tady chodili o přestávce a ptali se, jestli bych nemohl zpomalit. Příště až tady přijedu, chci aby všechno, co říkám, běželo za mými zády na plátně, přeložené do češtiny. Protože když vás osloví hudba, je to skvělé, ale důležité je také rozumět tomu, co říkám, nejen jak to říkám. Proto chci, aby mi lidé ze všech koutů světa rozuměli. Když pojedu do Německa, budou za mnou na obrazovce běhat texty v němčině. Když pojedu do Japonska tak v japonštině.
Proč sis vlastně vybral Českou republiku pro svoji tour?
Víš, že ani nevím? Prostě jsem se potkal v New Yorku s nějakými českými hip-hopery. Ti mě asi před šesti týdny pozvali sem na křest jednoho alba. Jedna věc pak vedla k druhé a dominovým efektem se domluvila tahle malá tour. Miluju to tady, Česká republika je úžasná země. Taky jsem si oblíbil váš smažák. Vám to asi připadá divné, ale my v New Yorku smažák nemáme. Zrovna včera jsem si dával smažený hermelín a byl jednoduše vynikající. Vaše země je skvělá ještě z jednoho hlediska. Vy jste něco jako Flatbush Evropy. Já žiju ve Flatbushi, což je úplné centrum Brooklynu. Odtamtud se dostanete během chvilky i do těch nejodlehlejších brooklynských částí. A to jste vy. Takový středobod Evropy.
Naprosto skvělý. Je to krásná tečka za mou českou tour. Strávil jsem tady tři fantastické týdny. Má dvě brněnská show byla úžasná a vlastně jsem si celé toto město oblíbil. Žije to tady.
A jak bys obecně hodnotil tvůj pobyt v České republice?
Parádní. Lidé z branže, které jsem tady potkal, DJs a podobně, jsou skvělí. Hrál jsem několikrát v pražském Pantheonu, jednu noc potom v Akropoli. V Brně jsem vystupoval dvakrát. Opravdu jsem si užil jeden brněnský koncert s českou dvojicí která si říká Piano Box. Jeden z nich hraje na piano, druhý dělá beatbox. Já do toho asi dvě a půl hodiny rapoval úplně zpatra, prostě takový šílený freestyle.
Co čeští fanoušci? Jak tě tady přijali?
Byl jsem mile překvapený. Jsou skvělí. Spousta lidí z Česka se teď přidalo na můj e-mail list. Cítím se tady vítaný.
Plánuješ se tedy ještě někdy vrátit?
Samozřejmě! Miluju to tady! Z kraje příštího roku mi má vyjít nové album a chtěl bych ho křtít v Praze a potom tady, třeba klidně na Flédě. Moje manažerka, která se stará o tuto tour se to bude snažit zařídit. Vypadá to, že bych sem s novou deskou přijel koncem února, nebo začátkem března.
Ty se věnuješ hip-hopu jako MC a DJ, ale také slamu. Myslíš, že existuje nějaká pevná hranice, mezi slam poetry a hip-hopem?
Nějaká dělící čára tam existuje, ale může být tenká, nebo taky hrubá. Ve slamu má člověk mnohem víc svobody. Když jste MC musíte sledovat rytmus. Ve slam poetry se tímto nemusíte zabývat, v podstatě neexistují žádná pravidla, a čeští slameři toto berou až do vyslovených extrémů.
S tím souvisí moje další otázka. Všiml sis dnes při finále nějakých obecných rozdílů ve stylu oproti americkým slamerům?
Je to právě o té svobodě. V Americe, ačkoliv se neslamuje na hudbu, tak většina lidí drží nějaký pravidelný rytmus. Kdežto kluci tady se dneska totálně odvázali a posunuli tím hranice této disciplíny do úplně jiných rozměrů. Bylo to neuvěřitelné. Moc jsem tomu nerozuměl, přestože se snažím tu a tam pochytit něco z češtiny, ale ten tok jejich slov, ten proud, a to jak dokázali pracovat s davem, v tom byla obrovská energie. Velmi jsem si to užíval.
A ty osobně se považuješ víc za slamera, DJe nebo MC?
V prvé řadě jsem MC, mé srdce patří MC-ingu. Slam dělám v podstatě rekreačně, není to pro mě soutěžní záležitost. Ale dělám MC battles, vlastně jsem na nich začínal a účastním se jich doteď. Pěknou řádku newyorských battlů jsem vyhrál. DJing je pro mne bohužel spíš jen způsob obživy. To víte, lidé se chtějí bavit a kluby zase chtějí aby se lidé bavili u nich. To znamená, že dokud na vás chodí, tak vás kluby platí. Ale nechápejte mě špatně, já mám DJing rád, je příjemné stát za pultem a sledovat lidi, jak je to baví a užívají si večer.
Dají se pozorovat nějaké rozdíly mezi českým a americkým přístupem k hip-hopu? Ptám se proto, že hip-hop má své kořeny v kulturní rozmanitosti velkých měst jako New York, což tady v České republice moc nenajdete.
Souhlasím. Lidé z české hip-hopové scény by se měli snažit být více kreativní, a ne jenom kopírovat to, co vidí na MTV. Dá se tu samozřejmě najít i originální hip-hop,třeba takový Jaro Cosiga, nebo Milion Celebrit. Všechno jsou to mladí lidé, kteří se pomalu vypracovávají a hlavně mají svůj styl. Spousta zdejších lidí má ovšem své ikony, které následují. Potkal jsem takhle třeba jednoho kluka, který byl vyslovená kopie Method Mana. On mluvil jako Method Man, pohyboval se jako Method Man. Otevřel notebook a na ploše měl pozadí s Method Manem. Hodně lidí v dnešní době napodobuje vzory. Přitom hip-hop vznikl jako něco naprosto jiného. Máte mít svůj vlastní styl, vlastní názor. Tohle média změnila. Média vám říkají: Měl byste být jako Tupac, měl byste být jako tenhleten, měl byste být jako tamten.
Což mě přivádí k mé další otázce. Média pořád točí dokola tu samou odnož gangsta rapu. Jak vidíš budoucnost hip-hopu? Myslíš si, že lze dnes v hip-hopu vymyslet něco nového?
Myslím si, že se toho dá udělat hodně. Lidé říkali, že hip-hop nevydrží déle než deset let a podívejte se, je jich tu už téměř třicet. Myslím si, že hip-hop přežije, stejně jako přežil rock’n’roll. Bude měnit formy a mutovat, ale pořád bude tady. Musíme se ovšem snažit zachovat undergroundový prvek tohoto žánru a pečovat o něj. Co se týče gangsta rapu, tak jeho popularita je podmíněna tím, že média žijí z negativních jevů naší společnosti. Jestliže lidé budou negativní věci kupovat, média je budou hrát. Ono to začalo jako výpovědi opravdových gangsterů, lidí kteří to opravdu zažili. Jenže potom se na to nabalila spousta lidí, kteří s gangy a tím původním poselstvím gangsta rapu nemají nic společného. Podívejte se, když sledujete Jamese Bonda, taky vám nikdo neříká, že se máte sebrat a být tajným agentem. Stejně tak nikdo z těch původních rapperů neříká, že máte jít do ulic a stát se gangsterem. Věnuju se dětem z jižního Bronxu, máme tam takový hip-hopový kroužek a jako první se jich vždy ptám, co poslouchají.
Většinou jmenují právě tyto gangsta rappery, protože nic jiného v rádiu neslýchávají. Oni nemají přístup na internetu, takže pro ně neexistuje možnost, vyhledat si a poslouchat méně známé věci. Když jim potom přinesu nějaká svoje cédéčka undergroundového hip-hopu, jsou úplně unešeni a prosí mě abych jim ty věci přepálil.
Rád bych se ještě vrátil k Slam poetry. Myslíš si, že je problém v tom, že ti Češi nerozumějí?
Jo, to je určitě problém. Lidé za mnou tady chodili o přestávce a ptali se, jestli bych nemohl zpomalit. Příště až tady přijedu, chci aby všechno, co říkám, běželo za mými zády na plátně, přeložené do češtiny. Protože když vás osloví hudba, je to skvělé, ale důležité je také rozumět tomu, co říkám, nejen jak to říkám. Proto chci, aby mi lidé ze všech koutů světa rozuměli. Když pojedu do Německa, budou za mnou na obrazovce běhat texty v němčině. Když pojedu do Japonska tak v japonštině.
Proč sis vlastně vybral Českou republiku pro svoji tour?
Víš, že ani nevím? Prostě jsem se potkal v New Yorku s nějakými českými hip-hopery. Ti mě asi před šesti týdny pozvali sem na křest jednoho alba. Jedna věc pak vedla k druhé a dominovým efektem se domluvila tahle malá tour. Miluju to tady, Česká republika je úžasná země. Taky jsem si oblíbil váš smažák. Vám to asi připadá divné, ale my v New Yorku smažák nemáme. Zrovna včera jsem si dával smažený hermelín a byl jednoduše vynikající. Vaše země je skvělá ještě z jednoho hlediska. Vy jste něco jako Flatbush Evropy. Já žiju ve Flatbushi, což je úplné centrum Brooklynu. Odtamtud se dostanete během chvilky i do těch nejodlehlejších brooklynských částí. A to jste vy. Takový středobod Evropy.
