22. 10. 2008 - Nepřehlédnutelná postava ruské hudební scény, Maxim Pokrovskij, vystoupil se svou skupinou NOGU SVELO poprvé v České Republice minulou středu 15. 10. 2008 v pražském klubu Rock Café. Nogu Svelo je již osmnáct let přední alternativní rockovou kapelou v Rusku a její pražský koncert potvrdil, že tato výstřední parta bez ohledu na čas stále promlouvá posluchačům z duše a dokáže je svým prožitkem, hloubkou textu a muzikantským nasazením zcela strhnout. Nadšení fanoušci po koncertě nešetřili slovy chvály a kromě obligátních výrazů typu hustý a skvělý bylo slyšet i takové přívlastky jako vtipné, inteligentní, energické. Během vystoupení, které se konalo v rámci kulturní akce Dny Moskvy v Praze a bylo z organizačních důvodů pro skupinu formátu Nogu Svelo příliš krátké, zazněly jak nesmrtelné hity typu Moskevská Romance nebo Panna, tak skladby z posledního alba Kráčíme k východu. Toto album obsahuje písně k filmu Turecký Gambit a v soutěži MTV Russia bylo vyhlášeno nejlepším soudtrackem roku. Právě písně z této desky nesou výrazné stopy současného tvůrčího vývoje leadera skupiny, Maxima Pokrovského, který nám o svých plánech, kapele i Moskvě pověděl po koncertě v rozhovoru více.
Maxime, dnes vystupujete s Nogu Svelo v rámci akce „Dny Moskvy v Praze“. Jak se ti v hlavním městě Ruska, Moskvě, žije a pracuje?
V Moskvě? Velmi těžce. Jako člověk se v této megapoli plné negativní energie, aut, zácep a nejrůznějších lidských typů necítím dobře, Moskva už není tou Moskvou, jakou byla. Ale musím zde žít, protože veškerý můj muzikantský život je spojen s Moskvou. Bydlím však na okraji města a při každé příležitosti odjíždím na chatu, kde mohu v klidu relaxovat.
A jak se Ti líbí Praha?
Jsem tu krátce, ale na první pohled jsem Prahou uchvácen a není to jen prázdný kompliment. Praha je krásné město. Vůbec mohu říct, že se mi evropská města líbí. Velmi dobře se cítím například v Londýně nebo Barceloně. I když třeba zase pro změnu Paříž není zrovna úplně můj šálek čaje.
Maxime, kromě působení ve skupině Nogu Svelo jsi také vydal svůj první sólový singl Shopping. Znamená to snad, že kariéra Nogu Svelo se chýlí ke konci? Co tě k tomu vedlo a jaké jsou tedy nové směry tvé umělecké dráhy?
Ne, ne, konec Nogu Svelo se nechystá! Je pravda, že v poslední době proběhly určité změny v personálním obsazení kapely, ty ovšem vyplynuly ze situace a z přirozeného vývoje jednotlivých osobností. I když je třeba přiznat, že rozdíly v názorech a odchod dlouhodobých členů kapely ve mně posílily přesvědčení, že některé věci je nejlépe dělat sám a zcela podle svých vlastních představ. Nicméně v současné době je kapela kompletní, s novou sestavou jsem velmi spokojen a hrajeme dál. Vydání singlu Shopping je tedy spíše spojeno s mou dlouhodobou vášní pro syntezátor a taneční hudbu a samozřejmě zmíněnou touhou udělat si nějakou věc zcela po svém.
Syntezátor, taneční hudba, není to úlitba posluchačskému vkusu?
Nikdy nedělám to, co je vymyšlené. Samozřejmě, že se člověk neubrání tomu, aby si neřekl třeba: „tak, napíšu hit“ nebo „udělám takovou a takovou věc, protože to bude úspěch“, ale u mě to tak nefunguje. Pouze vypouštím skrze sebe ven věci, které ve mně vášnivě žijí. Vztah k taneční hudbě ve mně zraje už dlouho a v poslední době se jen výrazněji hlásí o slovo.
Tvé nové skladby jsou v ruštině, uvažuješ i o angličtině?
Nebráním se tomu. Nogu Svelo hrají taky několik písniček v angličtině a i když jsou mé sólové skladby určeny zatím převážně pro ruské publikum, jsem kdykoliv připraven je přeložit a nabídnout posluchačům anglické verze.
Zastavme se teď u tvých textů, protože ty jsou podle mého názoru, při vší úctě ke tvým hudebním nápadům, jedním ze základních kamenů úspěchu skupiny Nogu Svelo. Kruté pravdy o životě dokážeš sdělovat s lehkostí a činíš je tak snesitelnějšími, jindy zase dokážeš drsně shodit obecně sdílené stereotypy, místní a časová vázanost textů často odkazuje k absolutnu a nadčasovosti. Jsi neustále překvapivý, odhaluješ život na kost a zůstáváš při tom poetický. Ve chválení by se dalo dlouho pokračovat ... řekni, prosím tě, cítíš se básníkem? Odkud se bere tvá inspirace?
Na to nemůžu odpovědět. To nevím. A myslím, že právě tato nevědomost, ten fakt že nevím, odkud se to všechno bere, je kaucí, zárukou toho, že to funguje. Mám pro to teorii své tzv. černé skříňky. Na jedné straně je „input“, veškeré informace, které vcházejí dovnitř, a tam se podle určitého vzorce zpracovávají. Jenže ten vzorec je neznámý. A na druhé straně je zase “output“, zpracované informace v podobě hudby, textů atd. Je to fascinující i přesto, že tato černá skříňka má své mínusy. Už jsme o nich dneska hovořili. Například je pro mě prakticky nemožné na přání složit hit. Pokud bychom k tomu chtěli přistupovat takto hluboce, dalo by se o tom sáhodlouze uvažovat, ale myslím, že důležitější je radovat se z toho, že to takto báječně funguje.
Maxime i my jsme rádi, že to tak báječně funguje a přejeme Tobě, kapele i posluchačům, aby to tak skvěle pokračovalo i nadále a abys nás zase brzy přijel do České Republiky navštívit.
Foto: Martin Zaťka
Nogu Svelo - Unie smeshnie golosa