19. 11. 2008 - Bon Iver z ničeho nic vyskočil ze tmy. Kdybychom dělali téma největších objevů roku, jeho fotka by tam byla zdaleka největší. A článek o něm by se dal uchopit jako metaforická story k ní. Bylo by to celkem smutné čtení, podobně jako je jeho deska For Emma, Forever Ago. Tenhle časopis se ale nejmenuje Živel, navíc jsou tu jasná fakta.
Bon Iver - Deprese je krásná věc
Bon Iver rovná se Justin Vernon, a Justin Vernon se vždycky nerovnal pocitu ze Street Spirit (Fade Out), leč obyčejným indie kytarovkám, které opustil proto, že chtěl psát hlavně pro sebe. Uvidíme, co s ním masivní úspěch „bolesti na obnažené folkové kytaře“ udělá. Možná si po čase střihne život popové celebrity (večírky, holčičí časáky), nebo se naopak zavře na chatě ve Wisconsinu (což je porodnice na tracky chudého, ale na deprese bohatého debutu For Emma, Forever Ago) a definitivně se zblázní (nebo se utrápí). K začátkům mu stačila kytara, levný snímač a počítač. Můžete si být jistí, že jeho devět songů bylo nahráno lo-fi, a že vedle žánrově ne nepříbuzných - a podobně oslavovaných Fleet Foxes - působí jako někdo, kdo už něco zažil. Snese veškerá klišé utrápených písničkářů (deprese a další podobné chuťovky). Inspiruje se tím, co má v sobě, co má k dispozici. A je z Ameriky - s Francií má společného víc než to, že jí má rád. Má taky vzdělání, i když ne to nejvyšší.
V rozhovorech mlčí, v písních ale křičí
Než ho začali oslavovat světová média (stále platí, že nahrál kritiky třetí nejuznávanější desku roku 2008), ujal se ho americký indie label Jagjaguwar. Než ho začal oslavovat Rock&Pop (minulý měsíc jsem psal "nemůže vás to minou..." a vytahoval Elliotta Smithe), tak se pro evropskou distribuci na kus papíru podepsal Britům od 4AD. Než ho budou
znát všechny sestřičky Thoma Yorkeho (ano, je to další klišé, ale ten pocit tu je, tak jako dlouho nikde nebyl), zazpíval miliónům konzumentům hamburgerů a telenovel v přímém
přenose na NBC. Než ho budou znát všichni kolem, měli byste ho urychleně začít poslouchat, analyzovat a prokládat všemi nevydanými skladbami Johna Darniella. Jeho hudba je frustrovaná, ale on říká: "Je to celé o mě. Když dělám frustrovanou muziku, tak asi frustrovaný budu. Nevidím ale důvod proč bych se měl všem v rozhovorech odhalovat. Protože moje deska dostala recenzi měsíce v Moju?" Je to tak, on vám radši zazpívá: "I told you to be fine/ I told you to be balanced /I told you to be kind /In the morning I'll be with you / But it will be a different "kind." Sice se nedozvíte, proč je frustrovaný, ale aspoň můžete nechat pracovat svou fantazii. Jeho hudba není ublížená a plná komplexů. Další klišé: dává vám naději, a říká, že deprese je krásná věc. A každý je občas rád rozpolcený mezi realitou a vlastním světem. A kdo si to nepřizná, dělá si to častěji než všichni ostatní.
Co znamená pro historii nebo budoucnost? Přirovnáních k Neilu Youngovi si už vysloužil desítky, ale v jeho případě každá komparace působí jako novinářská znouzectnost. Nějak emocionálně funguje, nějak skládá, něco ve svých posluchačích vyvolává. Novým Dylanem nikdy nebude, protože to sám nechce a říká: "Je to celé o mě." Glosování soudobých témat a společenských problémů přenechá tomu na protější stránce. Přiznává, že do budoucna ho zajímají studia a možnosti práce s jinými nástroji, než je akustika a jednoduchá rytmika. Hned z fleku by se daly vypisovat ankety budoucích kolaborací.
Bon Iver se zpovídá, vyvolává pocity samoty a těžce introvertní povahy, ale verše jako "Now all your love is wasted? / Then who the hell was I? / Now I'm breaking at the britches/ Who will love you? / Who will fight? / Who will fall far behind?" jsou jedem na pozitivní uvažování všech smrtelníků s funkčním krevním oběhem. Také ale splňuje všechna specifika vousatých amerických písničkářů, mladších brášků Bonnie "Prince" Billyho. Nezpívá jenom ke smutné holce, co je daleko, ale hlavně k vlkům a přírodním zázrakům obecně.
Promofotky jako fake
For Emma, Forever Ago je ve vzduchu už nějakou dobu. Hajp je tady teprve od britského & evropského vydání (květen 2008), mezi blogery se pohybuje od vydání vlastním nákladem (prosinec 2007), nemálo rozervanců zasáhla, když šla na pulty v Americe (únor 2008). Kvalita skladeb Flume, Lump Sum, Skinny Love či re:Stacks ale nepotřebuje biják o milostném trojúhelníku, jako před třemi lety The Blower's Daughter. Že je Bon Iver Damienem Ricem pro pokročilé, to říkáte vy. Pak byste v něm ale měli slyšet irský písničkářský folklór, levné puby, hory a údolí. Hudba, co asociuje žiletky a chlad na těle, není všechno. Proto by se také neměl spojovat s naším milým fousáčem SelFBrushem. Projedete-li si jeho blog Creature Fear, dojde vám, že není tak smutný jako jeho písničky. Jestli vás to uklidní, nebo odradí, je zase jenom vaše věc. Aspoň uvidíte, že soudit podle promofotek nemusí být to pravé pomerančové.
Bon Iver je podle francouzského překladu "dobrá zima". Uvařte si teplej čaj...
V rozhovorech mlčí, v písních ale křičí
Než ho začali oslavovat světová média (stále platí, že nahrál kritiky třetí nejuznávanější desku roku 2008), ujal se ho americký indie label Jagjaguwar. Než ho začal oslavovat Rock&Pop (minulý měsíc jsem psal "nemůže vás to minou..." a vytahoval Elliotta Smithe), tak se pro evropskou distribuci na kus papíru podepsal Britům od 4AD. Než ho budou
znát všechny sestřičky Thoma Yorkeho (ano, je to další klišé, ale ten pocit tu je, tak jako dlouho nikde nebyl), zazpíval miliónům konzumentům hamburgerů a telenovel v přímém
přenose na NBC. Než ho budou znát všichni kolem, měli byste ho urychleně začít poslouchat, analyzovat a prokládat všemi nevydanými skladbami Johna Darniella. Jeho hudba je frustrovaná, ale on říká: "Je to celé o mě. Když dělám frustrovanou muziku, tak asi frustrovaný budu. Nevidím ale důvod proč bych se měl všem v rozhovorech odhalovat. Protože moje deska dostala recenzi měsíce v Moju?" Je to tak, on vám radši zazpívá: "I told you to be fine/ I told you to be balanced /I told you to be kind /In the morning I'll be with you / But it will be a different "kind." Sice se nedozvíte, proč je frustrovaný, ale aspoň můžete nechat pracovat svou fantazii. Jeho hudba není ublížená a plná komplexů. Další klišé: dává vám naději, a říká, že deprese je krásná věc. A každý je občas rád rozpolcený mezi realitou a vlastním světem. A kdo si to nepřizná, dělá si to častěji než všichni ostatní. Co znamená pro historii nebo budoucnost? Přirovnáních k Neilu Youngovi si už vysloužil desítky, ale v jeho případě každá komparace působí jako novinářská znouzectnost. Nějak emocionálně funguje, nějak skládá, něco ve svých posluchačích vyvolává. Novým Dylanem nikdy nebude, protože to sám nechce a říká: "Je to celé o mě." Glosování soudobých témat a společenských problémů přenechá tomu na protější stránce. Přiznává, že do budoucna ho zajímají studia a možnosti práce s jinými nástroji, než je akustika a jednoduchá rytmika. Hned z fleku by se daly vypisovat ankety budoucích kolaborací.
Bon Iver se zpovídá, vyvolává pocity samoty a těžce introvertní povahy, ale verše jako "Now all your love is wasted? / Then who the hell was I? / Now I'm breaking at the britches/ Who will love you? / Who will fight? / Who will fall far behind?" jsou jedem na pozitivní uvažování všech smrtelníků s funkčním krevním oběhem. Také ale splňuje všechna specifika vousatých amerických písničkářů, mladších brášků Bonnie "Prince" Billyho. Nezpívá jenom ke smutné holce, co je daleko, ale hlavně k vlkům a přírodním zázrakům obecně.
Promofotky jako fake
For Emma, Forever Ago je ve vzduchu už nějakou dobu. Hajp je tady teprve od britského & evropského vydání (květen 2008), mezi blogery se pohybuje od vydání vlastním nákladem (prosinec 2007), nemálo rozervanců zasáhla, když šla na pulty v Americe (únor 2008). Kvalita skladeb Flume, Lump Sum, Skinny Love či re:Stacks ale nepotřebuje biják o milostném trojúhelníku, jako před třemi lety The Blower's Daughter. Že je Bon Iver Damienem Ricem pro pokročilé, to říkáte vy. Pak byste v něm ale měli slyšet irský písničkářský folklór, levné puby, hory a údolí. Hudba, co asociuje žiletky a chlad na těle, není všechno. Proto by se také neměl spojovat s naším milým fousáčem SelFBrushem. Projedete-li si jeho blog Creature Fear, dojde vám, že není tak smutný jako jeho písničky. Jestli vás to uklidní, nebo odradí, je zase jenom vaše věc. Aspoň uvidíte, že soudit podle promofotek nemusí být to pravé pomerančové.
Bon Iver je podle francouzského překladu "dobrá zima". Uvařte si teplej čaj...
