B. B. King - Učit se každý den

B. B. King svolil poskytnout jediný rozhovor pro Českou republiku. Zcela zásadně trval na tom, že proběhne elektronickou formou. King objevil kouzlo počítače, internetu, programování a on-line chatování. Jeho koncertní autobus je údajně narvaný laptopy, satelity a nejspíš je to pro umělce praktičtější forma komunikace. To nic nemění na dvorném, příjemném a navýsost aristokratickém vystupování Krále…

Samotné nebe

Dobrý den. Pomatujete si, kdy jste poprvé uslyšel blues a rozhodl se zasvětit mu život?
Dobrý den, pane. Víte, blues můžete slyšet všude. Je všude kolem a uvnitř každého. Každý ho může uslyšet a nechat se jím strhnout. Stačí jen pozorně naslouchat. Připadá mi, že jsem ho slyšel hned, jak jsem přišel na tento svět. Ale je pravda, že hudba, co se hrála u nás v kostele, mi ukázala, jak se dá skloubit muzika a zpěv. To byla opravdu hudba samotného nebe!

Kteří zpěváci a kytaristé vás ovlivnili, když jste začal hrát a zpívat?
Blind Lemon Jefferson byl velmi dynamický hráč a zpěvák. Bukka White. Arthur „Big Boy“ Crudup. T-Bone Walker. Elmore James. Robert Lockwood, Jr. Archie Fair. Louis Armstrong. Benny Goodman. Lonnie Johnson. Louis Jordan. Díkybohu, že tito umělci existovali. Ale je tolik dalších!

Nahrával jste pro legendárního producenta a vydavatele Sama Phillipse, který později založil mytický label Sun Records a objevil Elvise, Johnnyho Cashe nebo Jerry Lee Lewise. Jaká s ním byla spolupráce?
Sam byl a je zcela nenahraditelná osobnost. Přitahoval tolik neuvěřitelných lidí. Měl nos. Tím chci říct, že během sekundy rozpoznal talent. Byl jsem nesmírně poctěn, že si mě všiml a velmi dlouho jsem tomu ani nemohl uvěřit. Pracovat se Samem byla zábava, což bylo pro mě něco zcela nového. Víte, předtím nahrávání byla velmi seriózní záležitost. On nebyl podnikatel, byla to lidská bytost a paradoxně to byl jeho největší problém. Práci s ním jsem si opravdu vychutnával. Bylo to inspirující a jedinečné. Pokaždé, když si na to vzpomenu, cítím neobyčejný mír v duši.

Skvělé těžké časy

Dlouho a tvrdě jste hrál po hospodách, juke jointech a tančírnách. Onen pověstný chilling circuit, to musela být neuvěřitelně těžká a vyčerpávající práce, ne?
Nikdo si nedokáže představit, jak se mi po těch těžkých časech stýská. To bylo opravdový blues! Tak emocionální, tak speciální… Atmosféra toho hraní byla naprosto dokonalá. Víte… život je těžký a plný tvrdé práce… prostě se musí tvrdě pracovat. Bůh mě obdaroval rukama, abych mohl hrát, a pusou, abych mohl zpívat… Takže musím hrát a zpívat. Pořád dokola.

Jistě vás velmi ovlivnil váš bratranec, legendární Bukka White…
To byl velký muž. Velké srdce. On opravdu miloval hudbu. Každý, kdo se s ním potkal, potvrdí, že to byl opravdu šťastný člověk.

Co byla nejlepší rada, jakou vás obdaroval?
Jednou mi řekl velmi důležitou věc, kterou si pamatuju do dneška. Řekl mi: „Budeš-li bluesový zpěvák a hudebník, vždycky se oblékni, jako když jdeš do banky vypůjčit si peníze.“ Uvědomil si totiž, že v představách lidí je bluesový zpěvák nějaký zpráskaný černoch s cigaretou v puse, který hraje na ulici. Nechtěl jsem, aby si mě lidé takto představovali.

Jste známý tím, že nedáte dopustit na vaši kytaru Lucille. Neboli černou lubovku Gibson ES-355. Čím si zasloužila váš obdiv?
Je to anděl. Jako každá žena.

Svého času jste hostoval v několika komediálních seriálech. Rád koukáte na televizi?
Opravdu si nepomatuju, kdy jsem naposledy koukal na televizi…

Dost nečekaně jste nahrával s U2. Jak to probíhalo?
Mrzí mě, že jsme spolu nehráli dříve. Tito chlapíci jsou velmi zvláštní, mají jedinečný hudební styl a pohled na svět.

Srdce mají společný rytmus

Na koncertech se nebráníte hraní s jazzovými hudebníky a některé aranže přímo směřují tímto směrem. Pociťujete nějaký rozdíl mezi jazzmany a bluesmany? V jejich hudebním pojetí a přístupu?
Samozřejmě rád hraju s jazzmany. Mezi tím není žádný rozdíl. Naše srdce tlučou v témže rytmu.

Jste právem považován za ambasadora blues. Nemrzí vás trochu, že je dnes médii, rádii, hudebním průmyslem a mainstreamovým publikem přehlíženo a bráno jako „žánrová hudba“?  
Blues je zkrátka něco jako rock´n´roll. Prostě druh muziky. Buď si ho dáte, nebo nedáte.

Jste velmi tvrdě pracující umělec. Co vás ve vašem věku a postavení žene pořád dopředu?
Každé nové ráno. Kdysi jeden moudrý muž prohlásil, že den, kdy se nic nového nenaučíte, je ztracený den.

Spolehlivý volič

Zajímáte se o politiku? Chodíte volit? Přeci jenom jste hrál nejméně šestkrát pro prezidenty v Bílém domě…
Barack „Hussein“ Obama. Ať změní, nebo nezmění cokoliv… Je to historie a jsem šťastný, že to můžu prožít. Politici znamenají hodně pro svět. Rozhodují o životě tolika lidí. A to je obrovská odpovědnost… I když si občas neuvědomují, že každý je nahraditelný. Myslím, že je mou povinností volit. Lidé ztrácejí víru v lepší život a v to, že můžou něco změnit. A přitom právě volby dávají možnost vyjádřit svůj názor.

Co posloucháte za hudbu, když nepracujete? Je nějaký mladý umělec, který vás zaujal?
Víte, jsem starý muž a paměť mi už příliš neslouží. Ale je tolik skvělých umělců. Bojím se, že nemáme čas a prostor všechny vyjmenovat. A navíc bych nerad někoho opomenul.

Díky moc za rozhovor.
Já děkuji vám, pane.