Rozhovor: Aneta Langerová

Je to už její třetí řadové album. Aneta ho pojmenovala výstižně a zároveň symbolicky Jsem. Možná proto, že už dávno není onou plaše introvertní vítězkou hudební soutěže, ale sebevědomou interpretkou skladeb, za kterými si stoprocentně stojí. Deska vyšla 9. listopadu a 4. prosince bude pokřtěna v pražském Hard Rock Café.

 

Možná jste si přečetli, že novinka kromě intimnějších lyrických skladeb bude obsahovat i písně inspirované velikány Led Zeppelin. Aby nedošlo k mýlce, nečekejte rozhodně riffy typu Whole Lotta Love , ale spíš náladotvorný folkrockový song, který měli Plant & spol v repertoáru také.

 

Přesto mi to nedá. Aneto, jsou Led Zeppelin tvůj inspirační vzor?

To přirovnání prvně použil kytarista Martin Ledvina v naší debatě o tom, jak by nové album mělo znít. A pak to řekl i do nějakého rozhovoru. Já na něj koukala jak blázen, protože Led Zeppelin jsou poněkud jiná hudební generace. Ale pak jsem pochopila, co tím myslí. Teď máme třeba v písni Jedináček flétničky, které oni také používali v  Stairway To Heaven, jako takový malý odkaz na ně.  

 

Album nese název Jsem . Symbolizuje to, že už nejsi takový introvert a stojíš před lidmi otevřeně, sama za sebe?

Introvert samozřejmě pořád jsem, ale učím se s tím zacházet. Ale extroverta mám v sobě taky. A čím víc let mi je, tím víc se obě polohy ve mně propojují a já si pak připadám celistvější. Teď už sama sobě věřím víc. Za těch pět let člověk nějaké to sebevědomí přece jen nasbírá.

 

Na albu spolupracovalo hodně lidí, jako Filip Horáček, Michal Hrůza, nebo Tomáš Klus. Jak si vlastně vybíráš skladby od jiných?

Vždycky si vybírám lidi, co znám a jejich tvorba mi něco říká. Třeba Tomáš se nechal inspirovat nějakým mým nápadem, rozvinul ho a udělal z něj celou písničku. S Michalem jsme zas seděli celý večer na pivu a povídali si, o čem by ta skladba mohla být. Tahal ze mě různý niterný věci, a tak vznikla Stačilo říct. Filipa jsem osobně před tím neznala, ale líbila se mi jeho tvorba, tak jsem ho požádala, jestli by něco nenapsal, a napsal krásný věci, jako je například Den.

 

A napsal ti mimo jiné text k V bezvětří . Jak zjišťuješ, co tím autor chtěl říci?  

Já vždycky, když mi někdo přinese nějaký text, mám nějakou svou představu. Což je důležité pro to, aby píseň člověk zazpíval. Filip čte docela těžký knihy, takže se v jeho obratech občas ztrácím. Já s autory těch textů hodně mluvím, abych věděla, o čem vlastně mluvíme. V bezvětří pro mne není píseň o depresi, ale o naději.

 

Kolik z těch 11 písní je komplet tvých?

Na sedmi písničkách jsem se podílela hudebně a textově je to Pokušení, Motýl, Dokola a Vzpomínka. Já vybírala z osmi svých textů. Pořád si něco píšu do šuplíku. Někdy to dám dohromady rovnou s hudbou, to je případ Vzpomínky a Dokola, kde celek vznikl tak nějak přirozeně.

 

Zpíváš výhradně česky, jiný jazyk tě neláká?

Mám svůj mateřský jazyk velice ráda a baví mne s ním pracovat. Nevím, jestli mne v budoucnu napadne udělat něco například v angličtině. Určitě může český interpret prorazit ven, ale mou prioritou není dobývat svět. Přesto bych to třeba v budoucnu v cizině ráda zkusila. Abych získala nějakou zkušenost a přenesla si ji sem, do Čech.  

Co vlastně čekáš od vydání nové desky?

Čekám to, že nám hodně pomůže v rámci koncertního vystupování. Turné pojedeme od půlky února příštího roku po Čechách a Slovensku, asi dvacet koncertů. Taky mám sen, udělat nějaký koncert se smyčci, aby hrály v nějaké akustičtější pasáži, ne po celou dobu. Pořád mám totiž tendenci hrábnout do elektrické kytary. Elektrická kytara mě baví.

 

Klip na Bezvětří jsi dělala v Berlíně, proč zrovna tam?

Já Berlín vlastně ani neznala. S lidmi, kteří mi dělali design alba, jsme se domluvili, že to nebude stylizované, naopak, že se prostě vydáme do města, budeme jezdit na kole a nafotíme fotky tak, abych to byla já. Oni navrhli tohle město, protože má úžasnou atmosféru. Ráda bych se tam někdy vrátila.

 

Máš vždycky v kapele poslední slovo?

Určitě! Martin Ledvina je moje pravá ruka, on většinou tlumočí mé záměry celému bandu. Přesto všichni akceptují fakt, že jsou má doprovodná kapela. Umím říct – tohle hrát nebudu, to se mi nelíbí. Tak to funguje.