AC/DC - Černý let přežil digitální věk

Za osm let se toho nemálo změnilo. Když vyšlo předchozí album Stiff Upper Lip, věže World Trade Center ještě stály, exploze internetového stahování byla pod kontrolou a hybridní electro jelo v hitparádách. Ale pro AC/DC se nic nemění. Jejich vliv je stále ohromný (už jen mladé kapely, co hrdě nosí jejich trička), popularita stále na vrcholu a respekt u publika a konkurence takřka universální. AC/DC jsou pátá nejprodávanější kapela v USA. Wall Street Journal se jal ekonomicky rozebírat, proč odmítají rozprodávat jednotlivé písně na iTunes Store. Novinka Black Ice je v Americe k dostání jen u Wal-Martu a přes stránky skupiny. „Když uděláte desku, máte k ní velmi osobní vztah,“ vysvětluje pohodlně usazený Angus Young. „Je to, jako když malíř namaluje obraz. Když si myslí, že jde o skvělé dílo, snaží se ho chránit. U nás je to totéž. Je to zkrátka naše dílo, které milujeme. A nehodláme ho nějak ničit jen za účelem rychlého výdělku.“ Obdobně to vysvětluje Steve Barnett, dnes hlavoun Columbia Records, který dělal v letech 1982 – 1994 kapele manažera: „Mají velmi puristický přístup. Jejich instinkt jim vždy velí udělat to nejlepší pro fanoušky, přemýšlet v dlouhodobém horizontu a nenechat se ovlivnit finanční odměnou.“

Hlavně žádné novátorství!

Říct, že deska byla fanoušky netrpělivě očekávána, je eufemismus. O novém albu se začalo hovořit již v roce 2004 v souvislosti s tím, že zpěvák Brian Johnson se ujme psaní textů. Angus dva roky nato potvrdil práci na novince. Kapela společně netrávila příliš času mezi jednotlivými závazky. Bratři Youngovi pendlují mezi Londýnem a Austrálii, bubeník Phil Rudd žije na Novém Zélandu, baskytarista Cliff Williams a Johnson pro změnu na Floridě, kde si zpěvák užívá automobilové závody.
Několik let se bratři Youngové scházeli, zkoušeli nové riffy a nápady, a nakonec se pustili do práce na písních. Když se materiál začal rýsovat, zavolali starého známého Barnetta, který jim doporučil producenta Brendana O´Briena, proslaveného svou prací pro Pearl Jam, Rage Against The Machine, Velvet Revolver, nebo Bruce Springsteena. Producent popisuje svou pracovní metodu: „Moje myšlenka byla - nemusíme nic znovu vynalézat. Důležité je, udělat to skvělé! Moc mě nebavily ty jejich poslední desky. Chtěl jsem zpět ty AC/DC, na kterých jsme vyrostli a které bezmezně adorujeme.“ Kapela se uzavřela ve studiu v kanadském Vancouveru a za pár měsíců byla hotova.

Jak to vidí Angus Young

Album se nadmíru povedlo. Kritika jásá, přirovnává Black Ice k Back In Black II a o Angusovi hovoří jako o „rytmickém kytaristovi, přesném jako švýcarské hodinky a stejně úžasném, jako je Keith Richards.“ Ano, AC/DC jsou zpět a chystají bombastické turné, které dle všeho projede i Prahou.
Angus se drží při zemi a během promotion non-stop kouří, upíjí čaj a teatrálně se šklebí před výbuchem smíchu. „Ta moje školní uniforma by mohla vystupovat sama. Má svůj vlastní život. Fanoušci předpokládají, že ji nosím 24 hodin denně. Ale jak vidíte, tak to není. Má to svoje výhody, když si ji svléknu, nikdo mě na ulici nepozná.“ Přeci jenom to musí s kytaristou něco udělat, když si jako Batman oblékne kostým, než jde do akce. „Většinu času jsem velmi tichý a klidný, ale když si navlíknu tu uniformu, cítím se více sebejistý. Naše hudba zní agresivně, ale já jsem takový nikdy nebyl a nejsem.“ Co nové album, jaký má Angus vztah k Black Ice? „Chtěli jsme, aby reprezentovalo to, co jsme. Měli jsme spoustu dalších písní, ale neznělo to. Těchto patnáct písní je uděláno tak, že si řekneš – jo, to jsou AC/DC. Většinou když uděláme desku, tak si ji párkrát poslechnu a odložím ji. Ale tuhle si pořád pouštím. To je dobré znamení.“
Jak probíhala spolupráce s producentem Brendanem O´Brienem? Angus vypadá spokojeně: „Udělal na mě dojem, protože je především hudebník a až potom producent, a v tom je velmi dobrej. Řekli jsme mu, aby byl brutální. Kašlu na to, co budou říkat kritici. Ať nás klidně ukamenujou. Na začátku jsme měli fakt hnusný recenze. Říkali o nás, že jsem burani, který by měli odjet nejbližší lodí domů.“ Jak vidí třiapadesátiletý kytarista světové změny v hudbě a průmyslu? „Moc o tom nevím, protože mě to tolik nezajímá. Před pár lety všichni šli do digitálu, ale lidi stále kupovali naše alba. Pak vše zase pominulo a lidi za námi chodí a jsou nadšeni, že jsme pořád tady. Pořád všechno jede a naše hudba se nemění. A to je dobře.“

Jak to vidí Mr. Brian Johnson

Charismatický jednašedesátiletý zpěvák je ve své výřečnosti nezastavitelný. „O´Brian byl skvělý. Pořád mě oslovoval pane. Jednou za mnou přišel a já mu říkám, že mě nebaví zpívat ve studiu. Že je to moc sterilní. Tak na druhej den přišel s tím, že budu zpívat vedle v hale pro sekretářky, když nechci být sám! (Smích) Chudák holky si myslely, že je konec světa! No, ale výsledek je skvělý. Je to, jako bych se slyšel před třiceti lety. Zníme jako mladá kapela!“ Jak se zpěvák připravuje na následné obří turné? „Už jsem v letech, tak jsem angažoval trenéra, co pracuje pro Formuli 1. Je to pěknej tvrďák. Trochu se bojím, ale třikrát týdně posiluju a chodím často běhat, tak to snad zvládnu.“
Rozjetý Johnson pokračuje: „Víte, my nejsme žádné velké rockové hvězdy. Jestli něco opravdu nesnášíme, tak jsou to ty všemožný celebrity. Snažíme se bejt velmi při zemi. Třeba bychom nikdy nešli na Brit Awards, nebo podobný blbosti.“ Poslední otázka, velmi důležitá. Co je pravdy na fámách, že by album Black Ice a následné turné mohlo být poslední? Brian: „Vůbec takhle nepřemýšlíme. Bereme to, jak to je. Samozřejmě nemládneme, ale je to o tom, jak se cítíme. A já bych řekl, že se cítíme dobře. Jak říkal Angus - jsme mladíci, uvěznění ve starých tělech, kteří prostě potřebujou přestat počítat své narozeniny.“