Yvonne Sanchez: Recept na dobrotu

1. 2. 2012 - Jednoduché recepty bývají nejlepší. Yvonne Sanchez natočila album Songs About Love z jedné vody načisto, s minimem času na přípravu, jen v duu s portugalským kytaristou Pedrem Taglianim a živě. Možná nezbourá hitparádu a neprodá deset tisíc kousků jako v případě předchozího, studiově vycizelovaného, autorského titulu My Garden, rozhodně však vytvořila dílko šťavnaté a nedegradované rutinou.

Proč ses rozhodla natočit novou desku s Pedrem Taglianim a proč se vracíš především ke standardům?

S Pedrem příležitostně vystupuji tři roky a chtěla jsem spolupráci zaznamenat, protože ho mám jako instrumentalistu strašně ráda. Hráli jsme ovšem repertoár z desky My Garden a byl by nesmysl natáčet a vydávat znova stejné písničky, i když v jiné podobě. Proto jsem si připravila seznam svých oblíbených standardů. Hodně narychlo, protože Pedro mi v létě oznámil, že se chce vrátit do Brazílie. Věděla jsem, že plánuje návrat, ale netušila, že tak brzy. Koncerty v duu s Pedrem fungují výborně a vybrali jsme skladby, které znějí jen s kytarou skvěle. Tak proč nezkusit živé album?

Proč vlastně Pedro, přestože má dobré zázemí v Německu, uzavírá evropskou kariéru?

Pedro je v Brazílii opravdu známý a vážený. Nedaleko Porto Alegre má dům, kde buduje vlastní nahrávací studio, zná se s kupou slavných brazilských muzikantů a producentů. Když jede na chvíli do Brazílie, hned dostane spoustu nabídek. Chce se vrátit ke svojí kultuře. V Evropě hrál deset let, ale necítí se tu doma.

Standardy nestandardně

Zpíváním standardů jsi v polovině 90. let začínala. Ale přestože interpretuješ s ohromnou erudicí skladby notoricky známé, nezní rutinérsky, jako když je někdo omílá každý večer v klubu. Jak často jsi v posledních letech standardy zpívala?

Právě že skoro vůbec! Od vydání My Garden v roce 2008 zpívám na koncertech převážně svoje skladby. Standardy vybrané na desku jsme s Pedrem hráli jen na třech navazujících koncertech a většinou jsme použili nahrávky z posledního vystoupení.

Tak to bylo správné řešení!

Jenže to, co ty považuješ za plus, jsem zpočátku považovala za mínus. Říkala jsem si – můj bože, já jsem blázen. Místo abych se pořádně připravila, tak jsme s Pedrem během pouhých čtyř dnů někdy v srpnu – víc času nebylo - vybrali repertoár, zvolili vhodné stupnice a udělali aranžmá. Navíc jsme předělali některé písně jako You And The Night And The Music, které se hrají normálně na čtyři, do latinských rytmů a tak byla i pro Pedra některá aranžmá úplně nová. Na moje přání rytmicky pozměnil i Speak Low, The Look Of Love nebo Tenderly. Pedro pak měl spoustu práce v Německu a nedalo se zkoušet. Přijel rovnou až na ty tři říjnové koncerty, které se nahrávaly. Ale máš pravdu. Nemám jistotu, že by nahrávka dopadla lépe, kdybychom s Pedrem odehráli celou šňůru a repertoár pořádně vstřebali. Možná, že opravdu ne. Možná by se nám něco znelíbilo, začalo nudit. Takhle to bylo, jako když upečeš bábovku.

Když na nové desce zpíváš brazilský repertoár, tak logicky portugalsky. Ovšem Jobimovu Once I Loved jsi nazpívala v angličtině a ne v původní verzi O Amor Em Paz. Vůbec to nevadí, jen prozraď proč?

Anglická verze mi prostě sedí. Navíc portugalsky tu mluví málokdo, kdežto angličtině spousta posluchačů rozumí. Ale třeba Voce e Eu je tisíckrát lepší zpívat v portugalštině, protože teprve pak má správný rytmus a groove.

Méně je někdy víc

Původně jsi chtěla točit desku s několika kytaristy z různých zemí. Album s Pedrem zní uceleně, což je možná lepší, ale proč z původního plánu sešlo?

Plán nahrávat s různými kytaristy vznikl v době, kdy fungovala česká pobočka Warner Music a měla jsem příslib financování nahrávky. Na prvním místě byl Pedro, dále jsem chtěla pozvat Davida Dorůžku, jednoho Američana, dalšího kytaristu, kterého jsem potkala v Brazílii a jednoho Němce. Warneři u nás ovšem přerušili činnost. Projekt by vyžadoval hodně cestování a na to jsem nesehnala peníze. Nebýt Supraphonu, nevyjde ani deska s Pedrem.

Na albu jsou dvě zdařilé autorské písně. Proč ne víc?

Ke svým písním si představuji přece jen bohatší instrumentaci. The Beat of Heat je výjimka, ideálně vyzní právě v kytaře, ale autorské skladby si šetřím na další studiové album s kapelou. Nějaké novinky už hrajeme na koncertech a kluci je pojali moc hezky.

Máš představu, kdy studiové album natočíš?

Jde jen o peníze. Když tahle deska něco vydělá, hned zisk investuji do nahrávky nové. Ale to tam nepiš.

Proč ne? Třeba to někoho přesvědčí, aby Songs About Love „pirátsky“ nestáhl, ale přispěl koupí na další nahrávku.