The Cell: Prověřený zvuk i styl

1. 2. 2012 - Koncem listopadu pokřtila skupina The Cell v pražské Malostranské besedě své druhé CD Keepin’ On, Rollin’ Hard. The Cell jsou v současnosti asi nevýznamějšími zástupci české jižanské scény. Na kus řeči jsme se sešli s bubeníkem a kapelníkem Milanem Milatou.

Keepin ’   On, Rollin ’  Hard  je vaší druhou deskou. Myslím, že studiová práce byla odvedena na jedničku. Z každé skladby je cítit vyzrálý a profesionální přístup…  

Dali jsme si hodně načas, aby to stálo za to. Desku jsme nahrávali, na rozdíl od té první, skoro úplně naživo ve studiu Hostivař. Trávili jsme spoustu času zkoušením, aby to ve studiu sedlo. Výsledek je především dílo Zdeňka Šikýře, který nahrávkám vdechl osobitý sound. Celkový projev kapely se po výměnách zpěváků trochu posunul novým směrem. Ale jsme to pořád my. Desky si vydáváme sami, tak nemusíme poslouchat příkazy vydavatelů a výsledek je takový, jaký jsme ho chtěli mít. Trochu jsme tápali při výběru grafika pro obal. Nakonec jsme si vybrali pro spolupráci Jardu Skokana a myslíme, že to byla dobrá volba. 

Tenhle styl hudby se má dělat zrovna takhle  

Deska zní velmi čistě a srozumitelně. Sound a celkový výraz se hodně blíží k vašim americkým vzorům. Je to záměr?  

Co se týče zvuku, používáme klasické lampové aparáty hand-made od Pavla Horkého, které ve spojení s Jurkovičovými kytarami dosahují perfektního zvuku. Není vysloveným záměrem, aby kapela zněla ryze americky, jsme v Čechách, tak to tam musí být znát. Ale holt se stejně nakonec zvukově přiblížíme k Lynyrd Skynyrd nebo 38 Special. Mají to za ta léta vyzkoušené a prověřené, že tenhle styl hudby se má dělat zrovna takhle.

Kapelu jste založili v roce 2002 společně s americkým „imigrantem“ Davidem Gorem. Raketový start kapely byl bezesporu z velké míry i jeho zásluhou. Co ho vedlo k odchodu?  

Dave se přestěhoval do Podkrkonoší a bylo pro něho neúnosné neustálé dojíždění. Založil si svoji novou kapelu Louisiana Alley. Davida Gorea nahradil jiný Američan Dave Kangas. Nějak nám to dohromady nesedlo, tak jsme hledali dalšího vokalistu. A našli: Michal Cerman je výborný zpěvák a stal se rovnocennou součástí kapely. S Davem Gorem neustále udržujeme pracovní vztahy v rámci The Cell. Na nové desce až na jeden cover z repertoáru LeAnn Rimes se autorsky podílel – společně s kytaristou Michalem Benešem – na všech písničkách. Spolupráce s ním především v textové sféře pokračuje stále dál.

  Stále máme nabídky na hraní po světě  

  Jak to máte s hraním v zahraničí?  

Rádi hrajeme venku. Je to o něčem jiném než tady. Projeli jsme Polsko, Itálii, Ameriku a všude jsme se setkávali s přátelským přijetím, muzikantskou kolegialitou a profesionálním přístupem. Což tady u nás velmi často chybí. Stále máme nabídky na hraní po světě. Kolikrát i za docela slušné honoráře. Problém je však v počtu vystoupení. Nabídky jsou víceméně na jednotlivé koncerty, což je vzhledem k dopravě neuskutečnitelné. Mám na mysli především Ameriku. Před pár lety se podařilo zorganizovat celou šňůru po Státech. Hráli jsme po klubech řádově pro stovky diváků. Jak se jedná o víc koncertů, tak to jde. Všichni v kapele mají svá zaměstnání, tak nepotřebujeme honoráře na uživení se, ale chceme, aby alespoň pokryly cestovní náklady. Před časem jsme dostali nabídku na účinkování v soutěži Eurovize, nastal však problém administrativní. Do soutěže jsou vybíráni interpreti, kteří musí v dané zemi splňovat mediální poslouchanost v první padesátce. Takže návrhy české strany jsou pro pořadatele téměř neakceptovatelné. Nabídli nám reprezentovat Maltu, která nemá své vhodné zástupce. To všechno by šlo, ale hlavní a pro nás neřešitelný problém byl maximální počet účinkujících – šest. A nás je sedm… Jsme kapela jako celek, všichni vždycky odehrají jak dobré koncerty, tak i ty špatné. Proto nelze připustit, aby někdo zůstal doma, byť by to byla sebelákavější nabídka. 

V playlistu All southern Rock radia jsem objevil The Cell jako téměř jedinou evropskou kapelu. Jak se tam člověk dostane?  

Venku panují trochu jiné poměry jak při hraní, tak v médiích. Nepotřebujete, aby se za vás někdo přimlouval, protlačoval a uplácel. Prostě pošlete CD s potřebnými materiály. V rádiu jsou lidi, kteří došlé desky opravdu poslouchají. Pokud je něco zaujme a zapadá to do dramaturgie vysílání, zařadí to do playlistu. Tak to bylo i v našem případě. Při našem americkém turné si nás místní rozhlasové stanice samy pozvaly do vysílání bez tlačenky, čistě z jejich vlastního zájmu.

Největší poctou bylo hrát před ZZ Top  

Máte na svém kontě spoustu zajímavých setkání…  

Občas si nás vyberou slavné kapely jako support. Předskakovali jsme Titovi s Tarantulí, Johnu Mayallovi, Sweet, japonské kapele Savoy Truffle, letos na jaře Smokie a asi největší poctou bylo roce 2009 hrát před ZZ Top. 

  Jaký je tvůj velký hudební zážitek z poslední doby?  

Byl jsem ve Vídni na koncertě Gov’t Mule. S touto kapelou Waren Haynes produkuje muziku, která se tak úplně nehodí do škatule Allman Brothers. Gov’t Mule jsou oproti Allmanům daleko razantnější. Byl to výborný koncert – jižanský rock tak, jak má vypadat.

Máte za sebou křest druhé desky. Co máte v plánu v následujících měsících?  

Sice máme pár základů na nové věci, ale teď je potřeba lidem pořádně představit novou desku. Pomalu se nasmlouvávávají fesťáky na léto. Například bychom měli hrát ve Vizovicích na Trnkobraní, na Jamrocku v Rumburku, v Třinci apod. Na křtu s námi vystoupili hosté z Anglie, skupina Malf. S jejich managementem připravujeme pár koncertů po Anglii. Určitě se jako každý rok zastavíme na Jižanském mlejně ve Hřměníně u Jičína, kam jezdíme obzvlášť rádi. Není tam jednoduché uspět: nám se to povedlo a jsme pravidelně zváni. Máme také ve fázi příprav a jednání projekt, který pracovně nazýváme „Cestovní bluesrockový festival“. Chceme hlavně jezdit a hrát.

Gary Rossington

S šedesátkou na krku

Kulaté životní výročí nedávno oslavil kytarista Gary Robert Rossington. Narodil se 4. prosince 1951 v Jacksonville na Floridě a celá jeho hudební kariéra je spjata s jižanskou legendou Lynyrd Skynyrd.

V létě 1964 založil se svými kamarády Ronniem Van Zantem, Allenem Collinsem, Larrym Junstromem a Bobem Burnsem kapelu. Jejich hudba byla a dodnes je fúzí rocku, country, blues a boogie. Byli to právě Lynyrd Skynyrd, kteří kategorizovali jižanský rock… V roce 1973 se ustálila sestava kapely a ta vydala své první album  Pronounced Leh-Nerd Skin-Nerd. Na této desce se autorsky Gary podílel na superhitech jako  I Ain’t The One, Tuesday’s Gone nebo  Simple Man, které skupina hraje dodnes. Jeho „masterpiece“ byl slideový part v hymně jižanského rocku – Collinsově a Van Zantově skladbě  Freebird. Kytarové party ve  Freebird byly kritiky i mnohými muzikanty zařazeny mezi nejlepší kytarová sóla rockové historie...

Prvotina Lynyrd Skynyrd vybočovala z klasického vnímání rocku především originálním aranžmá tří kytar, které se navzájem prolínají, přebírají si jednotlivé laufy a střídají se v sólech, které občas vygradují unisonem. Toto aranžérské novátorství oslovilo mnoho následovníků, zejména jejich jacksonvillské kolegy Molly Hatchet. Mezi další velké hity, na kterých se Gary Rossington podílel, patří asi nejznámější jižanská věc  Sweet Home Alabama,  Gimme Back My Bullets, What’s Your Name, Last Rebel a další.

Po leteckém neštěstí v roce 1977, kdy zahynuli Ronnie Van Zant, Steve Gaines a Cassie Gaines, se Rossington dával dohromady z mnohačetných zranění. Znovu se v roce 1980 postavil ke kytaře a s Allenem Collinsem dali dohromady Rossington-Collins Band. Nahráli alba  Anytime, Anyplace, Anywhere a  This Is The Way, přičemž na nahrávkách se podíleli další členové bývalých (tedy v té době bývalých) Lynyrd Skynyrd – klávesista Billy Powell a basák Leon Wilkeson. V sestavě se také objevila jako vokalistka Garyho pozdější manželka Dale Krantz. Rossington-Collins Band skončili s hraním po dvou letech, kdy Allenu Collinsovi zemřela manželka Kathy. Gary pokračoval s hraním společně s manželkou už jen v Rossington Bandu. Natočili také dvě alba,  Returned To The Scene Of The Crime (1986) a  Love Your Man (1988).

Turné Lynyrd Skynyrd Tribute Band

V roce 1987, při desetiletém výročí letecké katastrofy, dal Rossington dohromady zbytek původních Lynyrd Skynyrd a společně s hosty jako Johnny Van Zant, Donnie Van Zant, Randy Hall, Steve Morse a Charlie Daniels odjeli několikakoncertní turné pod hlavičkou Lynyrd Skynyrd Tribute Band . Z těchto koncertů vzniklo v roce 1988 živé album Southern By The Grace Of God. Tento tribute band se stal základem pro tzv. druhou sestavu Lynyrd Skynyrd. Za mikrofonem se usadil nejmladší z bratrů Van Zantů Johnny a kytaru alespoň na chvíli převzal po ochrnutém Collinsovi Randy Hall.

Jediný člen původní sestavy

Dnes Gary Rossington zbyl jako jediný člen původní hvězdné sestavy. Bylo by však nesprávné opomenout současného kytaristu Rickey Medlocka, který se už na začátku sedmdesátých let občas objevil za bicími nebo za mikrofonem prapůvodních Lynyrd Skynyrd. Přes všechny zdravotní obtíže, většinou doznívajících zranění po pádu letadla, a množství pokračujících tragických událostí, které skupinu pronásledují, Garry Rossington táhne Lynyrd Skynyrd dál po vyprodaných sálech a sportovních halách za stále obrovského zájmu fanoušků.

Berry Oakley

Raymond Berry Oakley III se narodil v Chicagu v roce 1948. Přestěhoval se na Floridu, kde nastoupil do kapely Dickeyho Bettse Second Coming. V roce 1969 společně s bratry Allmanovými, Dickeym Bettsem, Butchem Trucksem a Jaimoe Johansonem založili Allman Brothers Band. On sám se v ní vyznačoval dlouhými melodickými basovými figurami, které podmalovávaly Duanovy a Dickeyho zuřivé kytarové jamy a sóla. Mezi nejlepší nahrávky patřila alba  In Memory of Elizabeth Reed,  Whipping Post a živák z Fillmore East. Po tragické smrti Duana Allmana ztratil Oakley jiskru a začal se věnovat pití. 11. listopadu 1972 se na své motorce srazil s autobusem, pouhé tři bloky od fatální nehody Duana. Zemřel po převozu do nemocnice na frakturu lebky. V roce 1988 byl po něm pojmenován most v Maconu v Georgii.

 L eonard Skinner

CO SE JEŠTĚ DĚJE NA JIHU

MARSHALL TUCKER BAND  vydávají novou vinylovou desku  Greatest Hits, která mapuje jejich čtyřicetiletou cestu jižanským rockem. Součástí dvojalba jsou živé, nikdy nevydané nahrávky  Hillbilly Band, Every Day I Sing The Blues a  Will The Circle Be Unbroken. Soubor také připravuje novou studiovou řadovku. Už jsou nahrány čtyři skladby, které jsou do jisté míry věnované zakladatelům MTB Tommymu a Toy Caldwellovým. S nahráváním vypomáhali Jaimoe Johanson, Dickey Betts a Chuck Leavell z Allman Brothers.

LYNYRD SKYNYRD  se stanou společně se znovuzrozenými Black Sabbath headlinery španělského Azkena Rock Festivalu, který se uskuteční 14. až 16. června 2012 ve Vitoria-Gasteiz. Permanentka na všechny tři dny stojí 85 eur včetně poplatku za kemp.