SCHODIŠTĚ Roztoky

Po poněkud nedotažené minulé desce Tanec je právě album Roztoky takovým tím návratem k původní cestě. To znamená, povětšinou rozverná, veselá muzika (šramlovitosti jí dodává akordeon a klarinet), kombinovaná s„lehce nahořklými“ texty na trochu vážnější témata (příkladem budiž třeba jásavý výkřik v úvodní Netáhnou – „…jsem v hajzlu, konečná stanice, Olšany, Motol, Strašnice…“). Zkrátka, sarkastický nadhled a nějaký ten zapamatovatelný slogan má vtvorbě souboru stále svoje místo a to je dobře. Žádné velké novátorství od Schodiště nikdo nepožaduje. I když… je nutno dodat, že kromě odpíchnutých kousků jako třeba Nebudu, Stařena nebo Saky paky se dost povedla i ve volnějším tempu plynoucí Sázava. Album jako celek má, jak už to bývá, svá silnější i slabší místa. Každopádně ale dává vědět, že Schodiště je pořád tady a že se z jeho autorské dílny pořád může vyloupnout solidní písnička.