Jane’s Addiction- Dočasná ztráta paměti?

30. 1. 2012 - Kultovní kapela z devadesátek se opět probudila k životu. Pokolikáté? Zbytečné počítat. Každému musí být jasné, že nekonečné reuniony k Jane’s Addiction prostě patří a nikdo jim neodpáře onen fakt, že je to nejlenivější a nejrozhádanější kapela na světě.

Jít s dobou

Každá velká kapela má svoji Achillovu patu – Jane’s Addiction jsou sice přirovnáváni k Led Zeppelin svým psychedelickým a až drzým mixováním hudebních prvků , ale nikdy se definitivně nerozpadli kvůli tomu, že by jeden chybějící zakládající člen narušil onu skladatelskou chemii, nutnou vytvořit opravdový majstrštyk. Jak je vidět, v souvislosti s Jane’s Addiction bylo jen dobře, že svoji účast po nečekaném odchodu Erica Averyho nakonec odmítl Duff McKaggan (ex-Guns N’ Roses), jenž se ke kapele připojil na devět měsíců, aby záhy zjistil, že jeho punkové kořeny nejsou v souladu se směřováním ke zvuku Muse nebo Radiohead. Postpunkové, temně zabarvené gotické riffy a jemná elektronika předákovi Duff McKagan’s Loaded prostě nevoněly a přestože si nabídky velice vážil, nové songy ohodnotil jednoduše „Pink Floydish“ a dal kapele sbohem. Vysvobození přišlo ale záhy, když producent Rich Costey (Muse, RATM, My Chemical Romance, Franz Ferdinand) doporučil Dave Siteka z TV ON The Radio, který začal s ostatními aktivně nahrávat a komponovat. Výsledek? Impuls přišel okamžitě a recenze ze všech koutů světa na The Great Escape Artist pějí chválu – oprávněně. Desetipísňová kolekce skladeb vznikla během několika měsíců a už nyní je jasné, že na rozdíl od jiných svých součastníků (zoufale nudný pokus Metalliky a Lou Reeda nebo průměrný funk rock RHCP) jde s dobou a umí skloubit progresi staré školy s aktuální novotou.

E-mailem k progresi

S tím souvisí i proces skládání, jenž se za ta léta ve skupině notně změnil. „Skládáme jako moderní kapela. Když jsme v polovině 80. let začínali, neexistovalo, abychom měli třeba vlastní počítače. Nyní skládáme všichni přes e-mail a nebojíme se toho, protože už toho máme dost za sebou a jsme profíci ve svém oboru,“ vysvětloval tvůrčí proces Perry Farrell. „Vyměňujeme si nápady, každý znás používá nové technologie ktomu, aby ozvláštnil myšlenky toho druhého. Tak začala vznikat první dema. Nakonec má album jen okolo 45 minut, ale to stačí. Kdo by dnes vydržel poslouchat celé album do konce?“ O co tedy jde v The Great Escape Artist? Perry Farrell: „Když jsme jezdili dlouhá turné, často jsem přemýšlel o tom, jakou hudbu chci vlastně tvořit. Před námi bylo mnoho takových, kteří nabízeli únik před všednodenní rutinou a komentovali společenské dění po svém. Jimi Hendrix byl únik. Ziggy Stardust je únik. Iggy Pop. Jejich záměrem taky bylo, aby lidé dostali ze sebe vztek a mohli uniknout před světem, jako by trpěli ztrátou paměti.“ Novinkové album je plné těžkých riffů a zvukových stěn, místy melancholického až agresivního vokálu a gotického smutnění. Na rozdíl od minulých desek se nepouští do ujetých experimentů (viz houslové sólo vOf Course v Ritual de lo Habitual) nebo akustických arénových srandiček (Jane Says). Drží se ale svého rázu od začátku do konce a punkově neotravuje přemrštěnou stopáží.

Jane’s Addiction se můžou vydat na další obří turné. Jak to ale vypadá, koncertního tažení se nezúčastní Dave Sitek, jemuž kapela vděčí za mnohé. „Dave je v TV On The Radio a miluje produkci. Jsme rádi, že jsme kámoši a podílí se na našich skladbách.“ Navrátivší se Chris Chaney, který nahrál skapelou předešlé Strays a na novince se ke konci procesu podílel také, je důstojným řešením, jež nikoho neurazí. Snad nám onu ztrátu paměti přijedou Jane’s Addiction ukázat i naživo.