Guns N’ Roses- 20 let Iluzí

30. 1. 2012 - Je tomu dvacet let, co Guns N’ Roses vydali ve stejný den dvě alba, Use Your Illusion I & Use Your Illusion II. Pro tenkrát velmi úspěšnou, kontroverzní a nebezpečnou skupinu to bylo opravdu faraonské dílo: 30 písní, stopáž 2,5 hodiny, velká produkce, epické, až desetiminutové písně vedle punkově přímočarých kompozic, prastaré skladby vedle čerstvých experimentů, misantropické záchvaty vedle sentimentálních balad, nemluvě o hostech a nečekaných instrumentech. Byl to velký finanční úspěch. Jak se ale toto dílo jeví z dnešního pohledu?

Intoxikace, halucinace, močení v letadle a logická odvykačka

Opravdové problémy Guns N’ Roses paradoxně začaly až po úspěšném turné k jejich přelomovému debutu Appetite For Destruction a vyinkasování velmi tučných tantiém. Najednou se jednotliví členové od sebe navzájem izolují a, jak tvrdí kytarový hrdina Slash, díky své nečinnosti zabíjejí nudu ohromnou konzumací tvrdých drog a alkoholu. Kromě zpěváka Axla Rose – ten již nejspíše vymýšlí své megalomanské plány celosvětové superhvězdy. Mediální profil kapely se příliš nevylepšil s vydáním akustického EP G N’ R Lies díky textu kpísni One In A Million, kde se mluví o „buzerantech a negrech“. Zpětně to vypadá jako spíše neobratné nedorozumění ze strany Axla, ale kapelu to řádně namíchlo. Nicméně o GN’R se stále mluví a prodeje jsou na vzestupu. Slash, kytarista Izzy Stradlin, baskytarista Duff McKagen a bubeník Steve Adler se pokoušeli společně psát s tím, že výsledek pošlou Axlovi, ale vše bylo stále velmi chaotické. Něco málo se napsalo, oprášilo, nadhodilo... Izzy mezi tím prošel velkým skandálem, když byl zatčen poté, co močil na palubě letadla. Od té doby měl soudně nařízenou střízlivost a jednu noc se údajně tak vystrašil sám sebou, že se definitivně raději držel dál od alkoholu a tím pádem i od skupiny.

„Chceme se definovat. Deska Appetite... byla náš základní kámen. Místo, odkud jsme začali. Tohle je naše území a prostě jsme ho označkovali. Teď chceme něco na tom území postavit. “ (Axl před vydáním Use Your Illusion)

Slash a Duff se přesunuli do Chicaga (blíže k domovské Indianě Axla a Izzyho, kteří se ale odmítali dostavit) a snažili se psát. Kromě ohromné spotřeby vodky a koksu se z toho zrodilo pár písní. Kapela se jakž takž dává dohromady, aby mohla předskakovat The Rolling Stones v Los Angeles. Slash prošel obdobím halucinací z intoxikace (vídal malé predátory, jak se mu honí pod nohama) a následně absolvoval odvykací léčbu; jediný Adler byl nepoučitelný a poté, co porušil všechny domluvy a zkazil důležité vystoupení, byl nucen se odporoučet. Po dlouhém hledání do kapely zapadl Matt Sorum z The Cult. Konečně se začalo nahrávat v hollywoodském studiu Record Plant. Pro Slashe to vzhledem k pestrosti materiálu byla skvělá možnost vyzkoušet všelijaké kytarové triky. „Tři týdny jsem nahrával. Konečně jsem měl dost peněz, abych vyzkoušel všechny možné kytary. Bylo to jako být v cukrárně.“ Kapela nahrávala v jednom studiu a Axl se zabarikádoval v druhém, které si přestavěl k obrazu svému – s posilovacími stroji, nejmodernější technologií a pianem. Podle všeho panovala ve studiu příjemně bohémská atmosféra a práce šla rychle od ruky.

Axl se tentokrát – k nelibosti Slashe, který preferoval dřevní zvuk –zaměřil také na syntezátory. Nicméně sám Slash uznal, že smyčce a dechy znějí velmi autenticky a Rose na tom velmi tvrdě pracoval. K roztržce mezi Slashem a Axlem došlo ohledně mixu. O výsledek se postaral ostřílený Bill Price, který měl na svědomí wagnerovský zvuk Never Mind The Bollocks od Sex Pistols. Pak nastal spor, zda vydat vše, anebo vybrat to nejlepší. Po letech Slash medituje: „Upřímně bych byl radši, kdybychom vydali jen 10 skladeb a celé to bylo přímější. Ale byla to možnost dát konečně skupinu dohromady. Alespoň jsme to nevydali dohromady jako dvojalbum. Bylo by to pro fanoušky příliš drahé. Takhle si můžou vybrat, kterou si koupí.“ Desky byly okamžitě obrovským hitem a obsadily první a druhou příčku hitparád. Dodnes se odhaduje, že se prodalo přes 35 milionů kusů „Iluzí“.

Deska plná paradoxů

Pokud jde o samotnou hudbu na Use Your Illusion, ani tenkrát to nebyl nedotknutelný monolit, který podle většinového mínění všechno změní (této poctě se – právem – těšilo album Nevermind od Nirvany). V době nastupujícího grunge produkce GN’R působila trochu přežile a příliš megalomansky. Jako by tato deska se svým velkým rozpočtem, drahými videoklipy (kde Axl plave sdelfíny a pořádá fiktivní opulentní svatby) a rozmáchlými baladami definitivně ukončila 80. léta a GN’R otevřeli cestu autentickým kapelám. Na druhou stranu jde o velmi odvážné dílo. Najdete tu blues, country, hard rock i punk. Na desce figurují některé prastaré písně, co se nevešly na Appetite For Destruction: Don’t Cry (tato balada je zde hned dvakrát a jde o první píseň, co napsal Izzy s Axlem), šťavnatý nářez You Could Be Mine, slabší Perfect Crime nebo lehce přihlouplá, ale zábavná Back Off Bitch. Dokonce i November Rain byla složen ještě předtím, než se Appetite... začal nahrávat. Překvapivě velký autorský a vokální prostor zde má Izzy, přestože podle Slashe moc ve studiu nepobyl a brzo po vydání se odporoučel. Stradlin zpívá velmi dobrou 14 Years, svou kokainovou paranoiu na Double Talkin’ Jive, která se ke konci přetaví v krásné akustické flamenco. Pak ještě pěje zaprášenou Dust N’ Bones a opilé country You Ain’t The First. Vytáhne citeru při surrealistickém popisu jakési děvy, co se ráda nechává svazovat a věšet (Pretty Tied Up), nebo exceluje v devítiminutovém funkmetalovém nářezu Locomotive.

Co se týče Slashe, ten naprosto září a doslova se překonává. Jeho opus Coma je dechberoucí, jeho sóla a zvuk skvělý, ať už jde o speed metal punk (Garden Of Eden), dramatickou Civil War nebo lyrická zvukomalbu v baladách jako November Rain, kde dokazuje, jaký má cit pro timing a melodii. Nemluvě o jeho bluesrockovém přístupu ke hře. A pak je tu Axl. Na jedné straně dokáže být plný nenávisti ke všemu (za všechno výplach Get In The Ring, kde jmenuje všechny novináře a časáky, co ho poškodili), na straně druhé až nečekaně něžný vuž zmiňovaných baladách, které kupodivu dobře zestárly a mají v sobě zvláštní nadčasovost. Navíc dokáže uchopit témata lásky, zrady, touhy a samoty ve své abstraktnosti až univerzálně a takříkajíc pro všechny. Jistěže má také své úlety – blbý rap (My World), paktování se s pochybnými kumpány (Paul Huge, co později Guns N’ Roses rozloží, nebo obskurní spisovatel, novinář a podle všeho poslední dobou i tourmanažer nových GN’R Del James, který svou povídkou inspiroval ony drahé videoklipy) a jeho někdy až patetický melodramatický projev (i když někdy to tam sedne – například opravdu silný song Dead Horse).

Tak trochu je zde cítit, že muzikanti začínají zadělávat na své sólové počiny. Třeba když Duff pěje svou poctu Johnnymu Thundersovi v So Fine. Ale když se skupina sevře, má ohromnou sílu a drive. A především skvělý zvuk.

„Na Illusion je pár dobrejch fláků“ (Slash dnes)

Zpětně celé dílo působí přeprodukovaně, zbytečně natáhnutě (pár věcí by se hodilo spíš jako béčko singlů, a to včetně dylanovské Knockin' On Heaven’s Door) a trochu nafoukaně. Je zajímavé, že většina skladeb je v aranžích dosti úsporná (podle Slashe se vše napsalo a nahrálo dost rychle), ale jsou tu i některé do detailu propracované, až progrockové kompozice. Je však třeba uznat, že to, že GN’R neznají míru, je dělá tím, čím jsou. Poslouchat dnes Use Your Illusion je vyčerpávající, ale stále fascinující zážitek. Ne náhodou to tehdejším kritikům vyrazilo dech. Mezi fanoušky kolují různé ankety, jak by sestavili Use Your Illusion podle svých představ. Jednotlivé představy se od sebe samozřejmě diametrálně liší: zkrátka každý si tam najde to své.