METZ + Nouvelle Prague

V rámci hudební konference Nouvelle Prague, každoročně konané na začátku listopadu v areálu pivovaru Staropramen letos do Prahy přijede kanadské noise-rockové powertrio METZ. Těm dnes vyšlo nové album Strange Peace, které navazuje na desku II z roku 2015. V Praze se ukážou 2.11. ve Futuru v rámci světového turné k novince.

Na jejich vystoupení přímo navazuje hudební konference a showcase festival Nouvelle Prague. Ta probíhá ve dnech 3. + 4.11. v areálu Staropramenu na Smíchově. Letošní, již 4. ročník, s tématem Rage Against the Status Quo slibuje ještě větší zainvolvovanost delegátů, a opět mnoho zajímavých osobností z profesionální sféry hudebního průmyslu, než v letech předchozích.

Vstupenky na showcase či delegátské pasy na konferenci lze zakoupit na přiložených odkazech.

Rudolfinem zazní písně z českých filmů

Do Prahy se vrací populární hudební formát Pocta českým filmům a pohádkám. Třetí pokračování koncertního cyklu, tentokrát se sólisty Hanou Holišovou a Milanem Peroutkou, se uskuteční 13. října ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Na program se tentokrát dostaly písně z pohádek jako Dívka na koštěti, S čerty nejsou žerty a Arabela, znělky legendárních televizních seriálů Nemocnice na kraji města nebo 30 případů majora Zemana, ale také skladby z českých filmů včetně Tajemství hradu v Karpatech a Starců na chmelu.

Koncert proběhne 13. října v Rudolfinu pod záštitou starosty Oldřicha Lomeckého a Městské části Praha 1. Vstupenky lze zakoupit prostřednictvím sítě Ticket Art, jejich cena se pohybuje podle místa v rozmezí 199 až 1 199 Kč. Veškeré informace a detaily o akci Pocta českým filmům a pohádkám najdete na internetových stránkách stanice Classic Praha nebo na oficiální Facebookové události.

Rock for People – třetí den (II.)

Odpoledne posledního dne Rock for People si pro návštěvníky schovalo hned několik velice příjemných překvapení. Tím prvním byli hned Foster the People, kteří hráli při zapadajícím slunci na Rock for People stage. Jako headline odpoledního programu, se dalo očekávat, že Mark Foster a jeho kapela odehrají dobrý set. Ale byla to možná kombinace podvečerního slotu v programu s povznesenou atmosférou posledního dne rozpáleného odpoledním sluncem, která vdechla jejich vystoupení tu trochu šmrncu navíc. Co do činění s tím pravděpodobně bude mít fakt, že se před založením Foster the People Mark Foster živil jako skladatel reklamních jinglů, proto ví, čím hudebně upoutat. jejich set byl skvělý, bez jediného hluchého místa, postupně gradující až k třešničce jejich setu, Pumped Up Kicks, kvůli které pravděpodobně přišel každý, kdo v ten moment stál pod podiem.

Na stejném podiu o něco později vystupovali Evanesence. Avšak ve stejný moment jako Evanesence hrál vedle v Motorola hangáru Thurston Moore. Ten si od Foster the People uzurpoval titul nepříjemnějšího hudebního překvapení královéhradeckého festivalu. Thurston Moore band, neboli půl Sonic Youth byli postaveni do nevýhodné pozice, když doslova vedle hráli Evanesence. Avšak těch několik lidí v hangáru jevilo veškeré známky naprosté spokojenosti se svou volbou. Ne nadarmo Thurston Moore pravidelně figuruje v žebříčcích nejlepších světových kytaristů. Ze všech kapel co ze Sonic Youth vznikli je jim Thurston Moore nejblíže. Proč objevovat něco, co už dávno objevili, navíc když je jeho zvuk univerzálně rozpoznatelný. Z hangáru doslova sálal duch devadesátých let, post punku a vrcholu experimentální hudby, která inspirovala další generace a její plakát povinně visí v pokojíčku každého hipstera.

Byl-li Thurston Moore oddychem od převážně metalového programu celého festivalu, pak Bloody Beetroots Live byli přesným opakem. jejich živý blend hardcoru, punku a nesmlouvavé elektroniky (se špetkou klasického klavíru) je srovnatelný třeba i s Prodigy. Je proto možná škoda, že  jejich vystoupení nepřihlížel hustší dav. Asi ani nebudu pořadatelům vyčítat vypočítavost zaplnění posledního programového slotu festivalu právě Bloody Beetroots, protože ti jsou na tuto pozici dramaturgickou trefou do černého. Na jeden moment se na festivalu vše zastavilo, dokonce i šramot v produkci a backstagi a všichni svorně přihlíželi na konec dalšího vydařeného ročníku festivalu Rock for People. Ačkoliv lidí v areálu nebylo moc vidět, a i na headlinery měl každý dost místa pro pohyb, je-li to vlastní rozlohou areálu, nebo prostou skutečností, že letos moc lidí Rock for People nenavštívilo ukážou až oficiální čísla.

Přesto každý kdo na festivalu byl mi dá za pravdu, že Rock for People má svou pozici festivalové stálice zaslouženě. Ti nejnadšenější si mohli rovnou koupit tickety za nejnižší cenu na příští ročník, který proběhne 4.-6. července 2018 v královéhradeckém festivalparku.

Rock for People – třetí den

Po nočních přeháňkách do návštěvníků festivalu od raného čtvrtečního dopoledne pražilo slunce. Nebe bylo celé dopoledne bez jediného mráčku a počasí dnes festivalu vyloženě přálo. Návštěvníci hledali útočiště před intenzivním sluncem kde se dalo. Svlažit se mohli třeba v bazénu, který na okraji areálu postavila Hanácká vodka a nebo v hangáru u filmu hned vedle, v Prima Cool hangáru. Případně mohli nakoupit oděv od oblíbené kapely ve stánku s merchem, a nebo nový kousek do šatníku třeba v kamionu WooX. A kdo chtěl vidět festival jako na dlani, se mohl proletět nad runwayí v balonu.

Mezitím dopoledne Jack Daniels stage představila návštěvníkům brněnskou kapelu We On The Moon, která do Hradce přijela se svým posledním albem Home a kufrem plným tatranek, které slíbili těm, kdo vydrží tleskat celou skladbu.

Na KB stage se odpoledne prostřídali Debbi a Lenny, z nichž první jmenovaná odehrála svůj set pro relativně řídké a neaktivní osazenstvo. Únava třetího dne již byla znát na většině návštěvníků. A tropické počasí tuto únavu jen umocnilo. Nijak tomu nepomohla ani skutečnost, že Carling garden zavřela své brány okolo šesté s tím, že jim prostě došel cider.

Na Rock for People stage se dalo schovat do stínu, dav pod podiem byl proto o něco větší a aktivnější než na KB stage. Odpoledne stage patřila dvěma hardcore metalovým formacím Eskimo Callboy a Three Days Grace. Na oboou koncertech bylo pro každého dost místa. Těžko soudit, zda z toho lze vinit slunce či únavu. Three Days Grace své eso v rukávu v podobě notoricky známé skladby Animal I Have Become vytáhli hned jako druhou skladbu v setlistu. Přesto se jejich návrat do České republiky setkal se vřelým přijetím. Tolik vyhledávanou úlevu od slunce skrývaly hangáry, které odpoledne tvořili oázy odpočinku, bez ohledu na program, který se v nich konal.

Večer se mohou diváci těšit na Foster the People, a nebo skvělou tečku za festivalem v podobě The Bloody Beetroots, kteří se na podia vracejí se živou kapelou.

Rock for People – druhý den (II.)

Odpoledne v Hradci odstartovala Vypsaná fiXa, stálice Rock for People, která zde hrála vícekrát než kdo jiný. Jejich vystoupení, navzdory zhoršujícímu se počasí, přilákalo početný dav diváků. Fixa to z Pardubic do Hradce nemá daleko, a prostředí letiště je téměř jejich domácí scénou.

S Mastodony na hlavním podiu se překrývali Fizzy Blood v Motorola hangáru. Už tak dost hlasitý ostrovní rock akustika betonového monolitu jen umocňovala. Fizzy Blood se českému publiku poprvé představili vloni na Nouvelle Prague, ale podle jejich slov si z toho vystoupení moc nepamatují. Atmosféra v hangáru však byla dobrá, a to i navzdory nevděčnému času vystoupení.

Na celém britském souostroví momentálně není větších pankáčů, než jsou Slaves. Z Glasgow přiletěli bez svého vybavení, a tak si nástroje popůjčovali v Hradci. Ještě že je jejich nástrojová skladba tak strohá. Start jejich setu byl poněkud ostýchavý ze strany publika. Laurie a Isaac se však postupně s hradeckým publikem seznamovali hezky z blízka. Rock for People byla jejich česká premiéra, proto se počáteční nedůvěra dala očekávat. Zábrany diváků ale brzy opadly a v soutěži o největší hradecký circle pit Slaves stojí někde na předních příčkách. Jejich set byl neúprosnou salvou 2 až 4 minutových pecek proložených příběhy z jejich života. Konverzace s diváky se postupně přelévala do zpěvu a zase zpět, Slaves byli chvíli na podiu, chvíli pod podiem a lze jen doufat, že k nám zase brzy zavítají.

Zato Paramore zkropil déšť. Po několika úvodních skladbách se nebesa nad Hradcem otevřela a na letiště dopadl výsledek několikatýdenních veder. Fanoušci kapely se však rozehnat nenechali a déšť taky vydržel jen malou chvíli. Z pódia lemovaného světelnými pilíři se linuli převážně skladby z nového alba After Laughter, se kterým Paramore slaví svůj comeback nejen na pódia. Mezi nové skladby přimíchali dostatečný počet starších známých hitů, aby neztratili pozornost publika. Nepsaným heslem letošního Rock for People je „osobní kontakt“, a proto Misery Business spolu s Hayley Williams dozpívala Anera (žeby Andrea?). Kupodivu její  zpěv nebyl ani zdaleka tak příšerný, jak tomu u fanoušků bývá. Paramore na podiu působili daleko kompaktněji, než kdy dříve. Hayley v holínkách a duhovém tričku poskakovala po stagi jako divá a spolu s ní na popíkové melodie nového alba poskakoval i dav diváků táhnoucí se až za zvukaře. Optimistickou tečkou za jejich vystoupením byla skladba Hard Times, která se stala neoficiální hymnou letošního Rock for People.

Na KB stage se projevovala klesavá tendence co do aktuálního počtu účinkujících na podiu. Po duu Slaves scéna náležela australanovi Dub FX, který sám vydá za celou kapelu. Původně street performer se proslavil tím že veškerou hudbu tvoří živě. S pomocí několika málo samplů dává na podiu dohromady beaty s jeho vlastním jednoznačně rozpoznatelným zvukem. Jeho kořeny v beatboxu na ulici se nezapřou. A velkou stage se světelnou show si osvojil stejně jako ulice. Divákům na Rock for People naserviroval skvělou podívanou s podmanivou basovou linkou.

iRock&Pop