Rock&Pop 07/17

Rozmazlení, nebo nároční?

Česká republika se stala křižovatkou všech evropských turné světových kapel, a tak se u nás na svých cestách zastaví kdejaká zámořská hvězda. Od května smršti především rockových legend čelíme nepřetržitě, čemuž odpovídá i rozšířená rubrika Live, neboť ani naši redaktoři si podobné koncerty nemohli nechat ujít. Ať už na samostatné vystoupení nebo jako hlavní hvězdy festivalu se tu během pár chvilek otočili na patě Sting, Rammstein, Depeche Mode, Deep Purple, Kiss, Skinny Puppy, The Beach Boys, System Of A Down, Linkin Park, Simple Plan či Phil Rudd. A několik dalších nás ještě čeká.

Je zajímavé sledovat, jak si promotéři těchto akcí české publikum rozmazlili. Doby, kdy každý fanoušek s radostí kvitoval, že naši zemi dokázala nějaká známá zahraniční kapela najít na mapě, jsou pryč. Zastavení světových skupin v našich halách a na festivalech bereme jako samozřejmost a nespokojíme se jen tak s někým. A ani ten někdo už není zárukou, že bude český fanoušek spokojený. „Hrají moc nahlas, jsou staří, zvuk je strašný, je to jedna velká koule, bylo to bez energie, kapela je statická, už to neuzpívá, určitě je to playback, bylo málo piva a nedalo se nikam sednout,“ hodnotí odborným pohledem návštěvníci akce dost kriticky, ačkoli se formace na pódiu může přetrhnout, aby splnila očekávání fanoušků, doplňuje projekce, učí se známé fráze v češtině, zve si hosty a rachejtle létají jedna přes druhou. Přesto to dnes už nestačí, za týden totiž přijede někdo jiný a tam jistě bude vychlazenější pivo. To pak bude, panečku, koncert.

 


Festivalová sezona je v plném proudu, ale nejen hudební fanoušci se vydávají víkend co víkend do reje na pivo z kelímku. Mezi návštěvníky se občas objeví i nějaký ten politik, a ne vždy proto, aby sdílel zrovna program hudební. A my se snad naposledy vracíme k tématu politická agitace na hudebních akcích. V minulém čísle jsme se totiž zmínili o panu Babišovi v souvislosti s festivalem Colours of Ostrava. Jan Martinek, autor článku, označil Agrofert a.s. za podílníka akce, přestože se jedná „pouze“ o sponzora, chcete-li o partnera festivalu. Jeho pořadatelé se pochopitelně právem ohradili. My se za nepřesný termín velmi omlouváme, ačkoli směr a téma článku se tím nemění.

Dle dostupných informací se Andrej Babiš své politické agitace na open airech stále nevzdává. Naposledy navštívil festival Votvírák v Milovicích a dosti nevybíravým způsobem se snažil se svou ochrankou dostat do jeho zákulisí, kam ho pořadatelé z bezpečnostních důvodů nepustili. Nezbylo mu tedy nic jiného, než si pořídit fotku před pódiem jako každý normální návštěvník.

Kvůli našemu otevřenému jednání se naši redaktoři nepodívají na Colours of Ostrava, neboť jim byla zamítnuta akreditace. Co čeká pořadatele Votvíráku za to, že si uhlídali svoji backstage, teprve ukáže čas.

CALIDAD – pokřtí desku. The.Switch, Loco Loco a xXXx zahrají v Crossu!

Fanouškové tvrdšího rocku budou moct s CALIDAD pokřtít nové EP Torn Apart Bound Together 15. června od 18 hod v CROSS CLUBu v Praze Holešovicích. Jako posilu pro tento rockový dýchánek přibrali xXXx, Loco Loco a The.Switch, čili se máme na co těšit.
Pozor VSTUPNÉ JE ZDARMA!
Akce se koná venku, v pípadě nepřízně počasí se přesune do vnitřních prostor.

FACEBOOK UDÁLOST >

The.Switch

Už 20 let hrající stálice a jednička českého crossoveru v poslední době nelenila, pomocí crowdfundingu od svých fans doplnila potřebné korunky (v tomto případě dolary) do rozpočtu na velký comeback a vyrazila si splnit svůj sen do Seattlu, kde v Robert Lang Studio nahrála album s prostým názvem „The.Switch“. Odměnou jim jsou nejen superlativy ve většině recenzí, ale věrnost jejich fans na všech koncertech.

YouTube Preview Image

Calidad

CALIDAD sice navenek prošli v posledních 3 letech jakýmsi obdobím hybernace, uvnitř kapely nicméně během tohoto období došlo k zajímavým personálním i hudebním posunům. Výsledkem těchto změn je zbrusu nové EP Torn Apart Bound Together, která kapela znovu natočila u svého dvorního partnera Zdeňka Šikýře ve Studiu Hostivař. Oproti předchozí trash metalové tvorbě se CALIDAD posunuli více do vod rocku a groovu, ve kterých si budou jejich fans po delší odmlce znovu zaplavat.

Loco Loco

Nezaměnitelní screamaři Loco Loco vloni vydali desku Kdo je víc, která se dočkala velmi pozitivního přijetí u rockových fans. Kapela nedávno ukončila jarní tour společně s Dymytry, ze kterého můžete na stránkách kapely ochutnat live videoklip k pecce MONSTRA, kde si s Locotama zazpíval i Protheus z Dymytry. Povinnost pro všechny příznivce tvrdýho rocku s prvky hiphopu, rapu, reggae i punku.

YouTube Preview Image

xXXx

Ačkoli už nějaký čas koncertně neaktivní, metalcoreová smečka xXXx oslavila v prosinci v KAINu 10 let své existence. Riffy nabitá energická show dala přímo na místě vzniknout nápadu pozvat X-ka na křest tehdy ještě rozpracovaného alba CALIDAD a tak se na ně jako special guesta můžete těšit po půl roce znovu v Praze.

YouTube Preview Image

20170615_cross_plakat_final_lo_res

 

 

Rock&Pop 06/17

Lucie, Kabát, Kryštof, nebo raději Muse, Paramore a třeba Iggy Pop?

Festivaly potřebují kapely a kapely potřebují festivaly. To je neměnný fakt již řadu let. Festivaly vyplňují skupinám letní sezonu a u nás se jich na ně každým rokem tlačí více než tisícovka. Přesto se programy festival od festivalu takřka neliší, neboť se každý pořadatel snaží obsadit line-up těmi kapelami, které zrovna frčí.

16. června uplyne padesát let od startu jednoho z největších a nejvýznamnějších festivalů hudební historie – Monterey Pop Festivalu, který se konal v roce 1967 v Kalifornii. Na rozdíl od Woodstocku nebyl se vstupem zdarma, přesto se hovoří o návštěvnosti až dvě stě tisíc lidí. I na něm vystoupilo to nejlepší z hudebního světa té doby, a pokud někdo chyběl (Rolling Stones či Bob Dylan), tak proto, že nemohl, nebo byl kvůli nezájmu pořadatelů pěkně naštván (The Doors ). Až takovou prestiž znamenala účast na festivalu pro skupiny, a to přesto, že valná většina z nich zahrála zcela zdarma. To mi v dnešní době, kdy se celkové ceny i českých kapel pohybují v milionech, přijde velmi úsměvné.

Ano, tenkrát v roce 1967 v Monterey šlo o charitu, ale ani to v dnešní době s honoráři kapel nijak zvlášť nepohne, alespoň ne s těmi českými. Co se nezměnilo, je verva, s níž se skupiny na festivaly hlásí, a zklamání, pokud se nezúčastní. Ačkoli ještě před dvěma lety pořídil pořadatel akce v milionovém rozpočtu několik skvělých headlinerů a postavil tak zajímavý program na celý den, letos se rozhoduje nad jednou, dvěma tuzemskými kapelami. Výsledkem je často zahraniční host, který vyjde nakonec levněji. Hrozí tak časem tuzemským formacím, že s rostoucí „chamtivostí“ nebudou mít kde hrát a na české festivaly se ve velkém vrátí skupiny z celého světa, jako to vidíme v programech už na toto léto? Odzvoní časem propagátorům českého programu, jako jsou Hrady CZ nebo Votvírák, jen proto, že jsou naše kapely tak předražené?


Před vystoupením agitka?

V Rock & Popu se články na téma politika a muzika objevují čím dál častěji. Kultura, především hudba a potažmo interpreti jsou spolehlivým komunikačním kanálem k mladé, velmi snadno ovlivnitelné generaci. Politici, respektive jejich imagemakeři a PR agentury, to moc dobře vědí, a tak se snad žádný politický mítink neobejde bez koncertu a pořádné celebrity. Novým fenoménem ale začíná být to, že se koncertní akce neobejde bez svého politika. Ano, narážím především na účast Andreje Babiše v zákulisí hudebních akcí, rozumějte v prostoru pro účinkující. Interpreti vystupující na největších z nich – Utuberingu a Majálesu v Praze i Brně – se o této nečekané a (ne)milé návštěvě rozpovídali na sociálních sítích. Jejich postoje k politické agitaci na festivalech pro vás zjišťoval Jan Martinek a přečíst si je můžete už v tomto čísle.

Nedělám si iluze, že by nějaký politik nelhal, nekradl, nebo to „s námi“ snad myslel dobře. Upřímně řečeno mě parlamentní dění nikdy nezajímalo a nezvedalo mandle, stejně tak jsem neřešila přítomnost alkoholika, spícího knížete nebo Avatara na Hradě. Nevadí mi tolik ani to, že pan Babiš objímá hříbátka kousek od mého baráku, ani jeho – dle pořadatelů nezvaná – účast na Majálesech (údajně ani sami pořadatelé nevědí, kde vzal zákulisní vstupenky a jak se dostala celá jeho grupa goril i jejich vozový park do zázemí festivalu). Možná mi tolik nevadí jeho účast na Utuberingu, kde každé a, promiňte mi, většinou nemyslící dítě loví selfie s kýmkoli a čímkoli, a je tak snadnou kořistí pro pěkné politikovo PR.

Ze židle a poprvé v životě i k volbám mě zvedá aktuální a masivní politická agitace na školách. Tam, kam se rodič sotva dostane, pustí bez jejich vědomí politika, který jako hodný strýček rozdává koblihy, bonbony nebo třešně. Politická agitace do kultury a do škol  (i ze zákona) jednou pro vždy nepatří, stejně tak nepatří ani do hudebního časopisu. Poprvé však apeluji na vás, čtenáře, vynechte protesty na sociálních sítích, na náměstích i petice a až bude čas, běžte k volbám. Politika se vrátí do sněmovny a my zase k muzice.

Rock&Pop 05/17

RAP-titulka-05-2017-madonnaNepřesvědčovat – ukázat, to je marketingová strategie v zahranič.

Média, a to nejen ta hudební, jsou denně zahlcována spoustou informací z různých marketingových nebo PR oddělení a agentur v podobě tiskových zpráv. I k nám denně přijde desítka těch „nejexkluzivnějších“ informací o tom, kde se koná ta nejlepší akce z nejlepších, nezapomenutelný a ojedinělý koncert, kdy vychází to nejzásadnější album nebo kde a kdy si mám pustit ten nejkrásnější videoklip. Pisatelé se předhánějí v superlativech a křiklavých titulcích podobajících se těm v bulvárních plátcích jen proto, aby se jejich zprávě dostalo pozornosti a trochu šance rozšířit ji mezi další mediální výkřiky už tak informacemi přeplněného světa.

Přiznám se, že to dělám stejně. Okoukala jsem od svých kolegů postup, jak se pokusit zaujmout i tím nejméně zajímavým obsahem. Podle zpráv, které chodí do Rock & Popu, máme nejspíš všichni stejnou školu. Přestože se na světlo dostanou stejně jen ty zajímavé svým obsahem, kudrlinky kolem sdělení si neodpustí nikdo. Společnosti, v tomto případě pořadatelé či kapely, do své propagace investují nemalé peníze, zpravidla v úměře čím méně zajímavé sdělení mám, tím více se ho snažím protlačit.

O to překvapivější pro mě byla zkušenost a spolupráce s frankfurtským veletrhem Musikmesse, kam byla redakce Rock & Pop pozvána. Největší hudební veletrh v Evropě je pomyslnou Mekkou každého vášnivého muzikanta, zvukaře, osvětlovače, majitele klubu, diskoték, venkovní scény nebo alespoň aparátu. O věhlasu největší prodejní výstavy je informován celý svět, a to aniž by najatá a drahá PR agentura sepisovala superlativy do tiskových zpráv. Novináři je totiž vytvářejí sami, dobrovolně a zcela zdarma, neboť jsou o kvalitách akce přesvědčeni na vlastní oči.

Ve Frankfurtu se totiž razí jiný styl propagace a PR, než se snažit návštěvníky uchlácholit hezkými slovy a reklamou – dělají to prostě dobře a nebojí se to světu říct. Pozvat a ukázat (případně dokonce proplatit náklady na dopravu a ubytování) – nepřesvědčovat, to je marketingová strategie v zahraničí. Platí to v linii od největšího veletrhu až po nejmenší zapadlou hospůdku, bez poutačů, a přesto narvanou k prasknutí.

nvestice do zažitých zkušeností a pozitivních dojmů s nimi spojených prostě funguje daleko lépe a levněji než lichotivá propagace. Nevýhodou je, že stejně dobře a rychle se mohou rozšířit i zážitky negativní, a to už žádná tisková zpráva nezachrání. Možná právě z nejistoty z přímé konfrontace to pořád ještě děláme tak trochu postaru. ina ve tmě život nijak nezměnila, dá se říct, že mě nevidomý naučil, jak se lépe koukat. Jde mi to ale jen ve tmě. Jakmile rozsvítím, stávám se zase tou slepou ovcí jako všichni ostatní.


RAP-titulka-05-2017-jandaRockeři i popíkáři,
ráda bych vás osobně pozvala na narozeninovou oslavu našeho časopisu.

20. května oslavíme v Nymburce 27. narozeniny. Jelikož slavíme spolu s rockovou hudební televizí Slušnej Kanál, pojmenovali jsme náš narozeninový mejdan Slušnej Fest. Skvělý hudební program jistě najdete na internetu nebo na stránkách našeho časopisu. Pro mě a naši redakci bude tento festival oslavou teprve druhých, o nic méně důležitých narozenin.

V květnu to budou právě dva roky, co jsem dostala torzo Rock & Popu do svých rukou a svázaná uplynulými událostmi se začala shánět po redakci. Téměř neznámá, v novinařině nezkušená redaktorka s hromadou elánu, nápadů a ideálů. Realita byla tvrdá, nenávistné články z jiných redakcí, nedůvěra médií a partnerů, anonymy i dopisy některých čtenářů mi vzaly nejen elán a iluze, ale i víru v lepší zítřky. Ony však přišly, a to především díky vám.

A teď je ten pravý čas to s vámi oslavit!

Rock&Pop 04/17

Slepý mi poradil, jak se lépe koukat!

Nejspíš se mnozí shodneme, že slepota je pravděpodobně to nejhorší postižení smyslů. Zrakem vnímáme až 90 procent všech okolních vjemů a stačí, když se zhasne, a většina z nás je totálně v řiti. Aniž bych měla jakékoli nutkání si „slepotu“ vyzkoušet, pozvala mě kamarádka na Neviditelnou výstavu. Pravděpodobně jste o putovním projektu slyšeli a ano, je to přesně ta výstava, kde není absolutně nic vidět. Řekla jsem si, že hodinu si hrát na slepou dokážu a alespoň na vlastní kůži poznám, co nevidomí prožívají každý den. Celým prostorem, který má připomínat běžné prostředí nás všech – byt, rušná ulice, les, chata a nakonec i bar, provádí slepý průvodce. V tu chvíli jste na tom úplně stejně, neboť vás provází absolutní tmou a místa identifikujete jen podle toho, do čeho zrovna narazíte.

Čekala jsem všechno – že nabourám, spadnu nebo zabloudím a najde mě další skupina s jiným průvodcem. To vše se samozřejmě málem stalo, ale co jsem rozhodně nepředpokládala, bylo, jak moc mě hodina ve světě, kde se zastavil čas, zasáhne. Již ve třetí místnosti se mě zmocnila úzkost a bezmocnost s chutí okamžitě se na to vykašlat. Nicméně náš nevidomý průvodce mezi námi chodil s takovou grácií, jistotou a svým vtipem i pomocnou rukou zachraňoval celou skupinu od jistých karambolů, že jsem se odhodlala jít dál. Jeho jméno jsem už zapomněla, ale nikdy nezapomenu jeho hlas, protože po pár minutách ve tmě mé další smysly zbystřily o několik set procent. Vnímáte vůně, ruchy, závan větru, materiály i tvary, fyzickou krásu člověka hodnotíte podle hlasu, smíchu nebo jen doteku ruky. Vidět se rázem stává druhotnou potřebou. Průvodce nebyl žádný chudák hodný lítosti, byl to charismatický vtipný a sexy chlap, o tom jsem přesvědčena, aniž bych ho viděla. Kdo v té místnosti byl k politování slepý, jsme byli především my, a to už dávno předtím, než jsme se na Neviditelné výstavě ocitli.

Jsme tak slepí vůči sobě i svému okolí, nevnímáme a hlavně nepoužíváme většinu schopností, kterými nás příroda obdařila. Ochuzujeme se o skutečný svět kolem nás a nedokážeme se zastavit. A ačkoli mi samozřejmě hodina ve tmě život nijak nezměnila, dá se říct, že mě nevidomý naučil, jak se lépe koukat. Jde mi to ale jen ve tmě. Jakmile rozsvítím, stávám se zase tou slepou ovcí jako všichni ostatní.


Jaro už je tu, a ačkoli se s ním ještě ve vzduchu občas popere zima, cítím, že ta už nemá moc sil.

První sluneční paprsky ve mně probouzejí touhu po zevlení na zahrádkách u restaurací, po kanceláři na trávníku, oknech dokořán a řvoucím ptactvu a především po open airech, jež jsou nevyčerpatelnou studnicí zábavy, zážitků a především témat na článek. Festivalová backstage totiž nabízí spoustu možností, jak poznat svého oblíbence jinak než ve světlech na pódiu. A věřte tomu, že to občas stojí za to. Fanouškům a fanynkám některých kapel bych přímo předepisovala návštěvu zákulisních večírků nebo exkurzi do šaten umělců.

Zvažuji, zda vám během letošní festivalové sezony nepořídíme fotoreport šaten navštívených jednotlivými skupinami. Ať vidíte, koho někteří toužíte mít doma. Pozlátko, záře reflektorů a „charisma“ se rázem mění ve smetiště s hromadou jídla, pití, odpadků i zvratků, ať už na stolech nebo pod nimi. To vše vznikne samozřejmě z toho, co si kapela ke svému vystoupení naporoučela, což je dalším zajímavým tématem. Pečlivě navážených deset deka kuřecí šunky se najednou válí vedle šunky vepřové, to vše prošlápnuté banánem z ovocné mísy a zalité nějakým dobrým, pokud možno drahým alkoholem, celé stříknuté kapkou Actimelu a ozdobené vajglem s čokoládou. Dost podobně to vypadá i na těch večírcích, ale to už by bylo pro zcela jiný magazín.

A tak doufám, že se stejně jako já těšíte nejen na léto, ale i na nová témata!

iRock&Pop