Loco Loco vydávají videoklip Slova lžou

Pražská kapela Loco Loco je na hudební scéně 7 let, za pár týdnů vydají své třetí album s názvem „Lekce hudby – 3. věta“. Nyní však vyšli ven s novým videoklipem na 5 let starou skladbu, proč?

Kapela má na kontě mnoho klipů. Mezi nejúspěšnější se řadí Kdo je víc s kapelou Dog Eat Dog, videoklip Chci to všechno, Nezapomeň, Tak počítej nebo živák Monstra spolu s kapelou Dymytry. Krok vytvořit videoklip na tak letitou skladbu jako je Slova lžou vznikl sice spontánně, ale přemýšlelo se o natáčení vlastně po celou dobu. Ve skladbě zazpívá i Žántí z kapely Matahari či RockOpery. Skladba Slova lžou prošla úpravou zvuku a znovu se nahráli bicí, aby zvuk lépe vyhovoval dnešním standartům, míchalo a nahrávalo se v nymburském Holly Records.

Scénáře a samotné produkce na videoklipu se skvěle ujal Mateyf Iks @papa.pech. Natáčelo se v Praze na Císařském ostrově na Benjamin & Franklin Houseboatu ve velice příjemném prostředí. V klipu hrají Radek Adámek, mimochodem finalista Muže roku 2018, který je středem pozornosti své přítelkyně, kterou ztvárnila Lucy Lee a milenky Ivety Bendlové. Obě dámy mají již zkušenosti s natáčením videoklipů Papa Pech Production.

A odpověď na to proč Locoti vytvořili videoklip na 5 let starou skladbu je jednoduchý: „Skladba je tak skvělá, že si prostě zaslouží vlastní obraz!“

Na jaře 2019 budete moci Loco Loco vidět na turné s kapelou Harlej.

Loco Loco www.locoloco.cz
Papa Pech Production www.papapech.cz

Janek Ledecký vyprodal další vánoční turné

Vánoční turné Janka Ledeckého se přehouplo do druhé poloviny. O sváteční program v jeho režii je takový zájem, že naprostá většina zastávek je vyprodána, na některé nebyly vstupenky jen pár dní po spuštění předprodeje. Padly i oba pražské termíny, a Divadlo Hybernia tak bude 20. i 21. prosince plné.

„Je to malý zázrak a já si to moc užívám,“ říká Ledecký o letošní šňůře. Zpěvák na turné přehrává za doprovodu kapely a M. Nostitz Quartetu své největší hity, coververze oblíbených skladeb a samozřejmě celou fenomenální desku Sliby se maj plnit o Vánocícz roku 1996. „Nečekal jsem, že si deska vynutí každoroční turné, ale stala se během těch dvaadvaceti let takovou výbavou většiny českých domácností stejně jako stromek a ryba. Takže to vypadá, že se klidně můžeme bavit o vánočním turné 2025,“ směje se.

Ty návštěvníky, které baví Ledeckého skladby v akustickém aranžmá, jež na vánočních koncertech rovněž zaznívají, nebo si nestihli zajistit lístek včas, jistě potěší nedávno avizované Akustické turné. Přestože má tato osobnost české hudební scény v diskografii záznam z unplugged koncertu v podobě živého alba Jenom tak z roku 1994, jež dostalo zlatou desku a zlatou videokazetu od Warner Home video za nejprodávanější hudební video roku, akustická koncertní šňůra jako taková bude jeho premiérou.

„Eric Clapton založil svým geniálním MTV Unplugged novou disciplínu. Uvědomil jsem si, že na Spotify si nejčastěji vyhledávám akustické koncerty. Sítem akustického hraní projdou totiž vždycky jenom ty nejsilnější písničky. A těm se dostanete až na dřeň. Keith Richards tvrdí, že rozdíl mezi hraním na akustickou a elektrickou kytaru je jako mezi jízdou na kole a na motorce. Dodávám – je potřeba to střídat. A já už to nevystřídal zatraceně dlouho,” vysvětluje, proč se fanouškům rozhodl nadělit další dárek v podobě série jarních koncertů, na nichž dostane prostor i tvorba skupiny Žentour.

Rock&Pop 12/18

Už dlouho přemýšlím, že změním fotku u úvodníku. Je alespoň deset let stará a rozhodně tak už dávno nevypadám. Není to proto, že bych se chtěla prezentovat jako věčná mladice, ale zkrátka se nerada fotím, a je to pochopitelně i proto, že už nikdy nevyloudím lepší fotky, než když mi těch dvacet opravdu bylo.

Zatímco muži věkem zrají a nabírají charisma, pro ženy není stárnutí nic příjemného. Procházejí drahými procedurami, koupou se v omlazujících prostředcích a make-upech, jen aby udržely svůj vzhled ideálně před hranicí třicítky. Nejde to však, a jejich charismatický starší manžel je pravděpodobně nakonec vymění za dvacetiletý originál. To proto, že i muži se se stárnutím potřebují vyrovnat a dělají to prostě po svém. Zatímco ženy dřou přímo na své skořápce, pánové se zamaskují hezkými věcmi, které by je mohly omladit a zkrášlit. Ať už jde o rychlá auta, moderní oblečení, cool sporty nebo mladší milenku či přítelkyni.

Nizozemec Emile Ratelband svou touhu vypadat mladě dotáhl až k žalobě úředníků za to, že mu nechtěli omladit doklady. Cítil se svěže, a tak trval na tom, aby mu oficiálně ubrali dvacet let života. Údajně mu věk 69 let znemožňuje sbalit fešnou společnici na seznamce a dělat další věci, jež jsou pro padesátníky standardní. Doufala jsem, že datum narození a smrti jsou jedny z jasných a neměnných konstant života, o kterých mě nikdy nenapadlo polemizovat. Ale koukám, že ani tady už žádnou jistotu nenajdu.

Jen mě napadá, jakou řetězovou reakci by mohl vyvolat rozsudek ve prospěch Emila Ratelbanda, tedy že úředníci pokořili čas a skutečně mu změnili datum narození, jen tak vymazali dvacet let života. Každý by už pomocí žaloby měl právo zkusit změnit úplně všechno. Já bych zkusila bojovat za více červánků na obloze, tak mi držte pěsti.


Měla jsem tu čest pracovat v jednom bulvárním deníku, a tak vím i o praktikách kdejakých celebrit, jak se do tisku dostat. Ne vždy je totiž na vině hyenismus novinářů, spousta hvězd a hvězdiček na sebe upozorňuje sama. A to až tak, že zavolá do redakce, oznámí, kde se budou producírovat nazí a případně s kým, ať tam někdo dorazí udělat pár fotek, samozřejmě za pár korun na přilepšenou. Pak se tak jakože na oko s deníkem hádají, co že jim leze do soukromí. To i samotnému tisku dodá na popularitě, obě strany jsou spokojené a život jde dál.

Největším expertem byl Jirka Pomeje, ještě z dob, kdy se těšil ze společnosti Ivety Bartošové, volal i několikrát denně. Od dob, kdy působím v serióznějších vodách, jsem na tyto směšné PR způsoby zapomněla a bulváru si nevšímám. Aniž by mě o tom napadlo přemýšlet, domnívala jsem se, že v době Facebooku a Instagramu již není třeba někam volat, někoho prosit a uměle na sebe upozorňovat. Ostatně správným sdílením svých fotek dosáhne svého téměř každý, bez ohledu na to, zda je celebrita. Pletla jsem se.

Dnes se mi dostala do e-mailové schránky tisková zpráva o tom, že má Dara Rolins nejspíš nového přítele. Jedná se pochopitelně o placenou zprávu PR agentury, pravděpodobně na podporu jedné značky telefonů, na niž Dara s Martinem Šonkou natočili reklamu. Je mi celkem jedno, zda Dara s Martinem opravdu budují vztah, nebo je to marketingový trik, jak prodat telefony, které nikdo nechce. Podání rádoby exkluzivní informace ze soukromí opuštěné Dary v laciném provedení je zase jen byznys a sázka na lidskou hloupost. Ačkoli vím, že Dara je v podstatě reklama sama a je na svém Instagramu schopna propagovat i tkaničky od bot, tohle bych od ní nečekala, a možná právě proto mě to tak rozčílilo.

V době totálního mediálního chaosu, kdy jsou lidé tak pohodlní a odkazují se právě jen na názory z médií, jsou rázem všichni úplně mimo. Novinařina ztrácí prestiž a vážnost, a to přiznejme si zcela právem, neboť většinu obsahu vytváří a diktuje vražedná trojkombinace politika, PR agentury a lidská hloupost. Zdánlivě jde o maličkost, ale tato zpráva je jen jednou rybkou v moři, která se ve vašich novinách objeví a vy ji budete vnímat jako důvěryhodnou.

Rock&Pop 11/18

Zrovna jsem dotelefonovala s kolegou Jardou Špulákem, kdy jsem si mimochodem postěžovala, že mi chybí téma a inspirace k úvodnímu textu. V tom mě na Facebooku zaskočila pozvánka na akci s názvem Hromadná masturbace před obchodním domem Ikea. Ze své sociální bubliny jsem zvyklá na lecjaké pozvánky na koncerty, demonstrace a happeningy. Nejkurióznější mi tenkrát připadala pozvánka na akci Vylezme ze sraček, kterou jsem obdržela od asociace pejskařů, kvůli sbírání psích hoven v přilehlém parku.

Masturbace před Ikeou tu událost pochopitelně předčila. Důvodem k uskutečnění akce je oslavný akt k prohlášení společnosti Ikea, že šest z deseti dětí bylo zplozeno na jejích matracích nebo postelích. Tomu by se dalo věřit. Pokud je Ikea opravdu jednou ze zásadních složek k rodinnému štěstí, oslavu si zaslouží. Nejsem si však jistá, zda právě hromadná masturbace, ještě k tomu v lednu, je tou pravou odměnou. Nejenže se celý akt nemusí, už vzhledem k teplotním podmínkám, povést, ale proč plození dětí oslavovat střílením munice naprázdno? Tento zvláštní způsob vděku bych si dokázala představit třeba u Alzy, kde s velkou pravděpodobností veškeré technické vymoženosti, které k osobnímu uspokojení jsou, a to až po PC, TV nebo přehrávače na lechtivé filmy, prošly jejím skladem. Navíc celá akce má probíhat tři hodiny. Chci vidět toho, kdo to bez přestávky dokáže.

Další a nezanedbatelnou výtkou je fakt, že se celá akce uskuteční 1. ledna. Jak všichni víme, ten den bude obchodní dům Ikea uzavřen a nebude tam tudíž nikdo, kdo by přízeň ocenil. Proč tedy rozdávat dárky, když si je nemá kdo vzít? Na událost je už v tuto chvíli přihlášeno více než tři tisíce lidí, místem konání je Ikea Černý Most, a ačkoli se zřejmě jedná o povedenou recesi, věřím, že se někteří méně chápaví dostaví. Půjdete-li tedy v ranních hodinách ze silvestrovských oslav, přijďte se pobavit. Ale jako dárek přineste raději dort nebo balonek.


K výročí 100 let založení republiky se toho v naší vlasti děje a dělo až až. Takzvaný osmičkový rok byl v říjnu řádně oslaven a připomenut jak samotnými občany, tak médii, politiky i umělci. Zatímco se 27. až 28. října na Václavském náměstí v Praze konal happening a vzpomínková akce na T. G. Masaryka, kde vystoupili Michal Hrůza, Slza nebo Ivan Mládek, na Staroměstském náměstí zpívali Ewa Farna, Lucie Bílá, Karel Gott nebo Marta Kubišová. Pražský hrad byl obsazen Michalem Davidem uvnitř, a dokonce dost nevybíravě Visacím Zámkem zvenčí. Podobně poctivě se do oslav zapojila celá republika, a tak jsme slavili i my. Jak jinak než s největšími československými legendami. V tomto vydání najdete třeba Mira Žbirku po boku Olympiku nebo Elánu, doplňující tak plejádu gratulantů z říjnových náměstí. Pro mladší čtenáře jsem osobně vyslechla Matěje Rupperta, který mi kromě nového alba Monkey Business vyprávěl i o české gastronomii, a Lou Fanánek zase Jirkovi Štraubovi prozradil, proč Tři sestry bojují za svobodu ředkviček. Jestli si někdo při čtení těchto řádků myslí, že jsem se úplně zbláznila, nechť poctivě nastuduje listopadové vydání Rock&Popu a hned pochopí absurditu svého mínění. Pro ty ostatní to mohu shrnout pomocí slovníku našeho prezidenta: „Pražská kavárna a umělecká lůza se zase projevila, zm*di, zm*di, zm*di a na zdraví!“

Rock&Pop 10/18

Má dcera slaví dvanácté narozeniny. Cítím, že to jsou přesně ta léta, kdy se mi děcko mění ve slečnu a nic nebude jako dřív. Právě její narození je mým zásadním životním milníkem. Nejenže jsem se tedy stala matkou na plný úvazek, ale v rámci přivýdělku k mateřské dovolené jsem začala po večerech pracovat v restauraci, která tenkrát patřila bláznovi s vizí uspořádat festival zdarma. Tak vznikl festival Votvírák a začala má cesta v hudebním světě. Do mediálního korporátu, dnes stále velmi dobře fungujícího rádia, jsem se už nevrátila.

Za dvanáct let se na hudební scéně stalo mnoho. I v České republice jsme zažili mnoho hudebních comebacků, rozpadů, dokonce i smutných pohřbů významných muzikantů. Vzpomeňme na Radima Hladíka nebo na nedávno zesnulého Vláďu Šafránka. Ačkoli na pódiích zůstali stále ti stejní hráči, doplnila je vlna mladých muzikantů a kapel, jejichž tvorbu popravdě nedovedu od sebe rozeznat a ani rozklíčovat to, co si o nich vlastně myslím. Hudební trh se mění, někteří interpreti za tu dobu až zdvacetinásobili své honoráře, kluby najednou nezachrání ani sobotní diskotéka a rády se vracejí k živé muzice, cédéčka se přestala prodávat a nastává comeback vinylů. Přibyla spousta festivalů, a to i přesto, že některé bojují o přežití, a tak bych mohla pokračovat na několik stránek.
Mezi tím vším mi holka nějak vyrostla a to nějak myslím zcela vážně. Dokážu si vybavit jednotlivá vydání Rock&Popu, vyjmenovat promotéry a pomalu i účinkující z jednotlivých, i dnes už zaniklých festivalů, honoráře kapel za posledních deset let, ale nedokážu pochopit, kdy se stalo mé dítě téměř dospělým člověkem.

Ve dvanácti letech říká má dcera klukům terče, krade mi oblečení a ještě v něm vypadá mnohem lépe než já, všem vykládá, že její nejoblíbenější píseň je Traktor od Visacího Zámku, ale ve skutečnosti se zhlédla v Soy Luně a právě v těch kapelách, které ani s její pomocí nedovedu rozeznat. Je samostatná a víc, než by potřebovala ona mě, potřebuji já ji.

Člověk bere některé věci tak samozřejmě, že je časem přestane vnímat. Je strašná chyba myslet si, že láska, věrnost a zdraví vašich dětí je samozřejmost a rutina. Je to dar, kterého je třeba si užít. Je ale těžké se v tomhle světě zastavovat, tahle doba k tomu určena není. V rámci malých pauz a zastávek se otočíte a zjistíte, co všechno jste v té rychlosti minuli. Tak vám přeji, ať toho není moc.


Bylo mi v celku jedno, zda se Lucie Vondráčková s Tomášem Plekancem rozchází, nebo ne. Každého konce vztahu je mi líto, obzvlášť když je provázen pláčem z jedné či druhé strany. Lucie ale začala, nejspíš natruc, zase tvořit. Svůj styl zaseknutý v devadesátkách a ve stokrát ohraných coverech roztáčí naplno, vydala singl a údajně vyhrožuje i albem. Lucii jsem donedávna nesledovala. Nechala ji žít vlastním životem, tak jako ona nechala mě, když se po svém singlu Vítr, který bohužel poslouchala má dcera, stáhla z mého zorného pole. Doufala jsem, že dostala rozum a vydala se na dráhu něčeho, co jí opravdu jde. Věřím totiž, že v každém člověku se skrývá potenciál a talent na určitou činnost, a to i v Lucii Vondráčkové. Lucie ho přestala hledat ve svých dětských letech jen proto, že jí někdo nakukal, že její rodinnou doménou je zpěv. Také mám maminku s matfyzem a otce vzpěrače. Myslíte, že je ze mě nabušený Einstein? Tenhle talent se opravdu nedědí. Lucce už by měl někdo říct, že píle a sada ladiček nedoženou to, co není v genech. Další velkou šancí je nová láska, jež ji zaměstná natolik, že nám dá se svými písněmi zase chvilku pokoj. Najde se, prosím, někdo?

iRock&Pop