Rock&Pop 09/17

Po smrti Chestera Benningtona zeje v srdcích mnoha fanoušků jeho nezapomenutelného hlasu velká díra. Málokdo přesto věří v definitivní konec kapely (tomuto tématu se věnuje Jan Martinek ve svém článku), nicméně už teď se o možnou pozici po Linkin Park vede urputný boj. Velké ambice na zaplnění pomyslné díry v nu-metalu mají Hollywood Undead, ještě donedávna maskovaná pětice rockerů z L.A. Kapela se k nám chystá v únoru, a to už poněkolikáté. Do Prahy přiveze nové album Five, od kterého si veřejnost hodně slibuje. Nejenže se ve videoklipu k singlu California Dreaming odmaskovala a ukázalo se, že jde o celkem pohledné chlápky, ale především se stylově přiblížila oblíbeným Linkin Park. Jestli její show zklame návštěvníky stejně jako koncert ve Foru Karlín v roce 2016, kdy si prokazatelně pomáhala playbackem, to se necháme překvapit. Nicméně z toho samého byla podezřívána i skupina Linkin Park při letošním vystoupení na festivalu Aerodrome. Ráda bych řekla „Král je mrtev, ať žije král“, ale Hollywood Undead čeká ještě mnoho bitev a Linkin Park třeba neřekli poslední slovo.


Jak to o prázdninách bývá, i u nás se jednoho dne sešly tři generace najednou. Babičky se chtěly potěšit s vnoučaty, vštípit jim do začátku školního roku alespoň trochu snahy a rozmazlit tam, kde to zanedbali rodiče. Děti to u prarodičů baví, protože je to místo, kde musejí poslouchat i jejich rodiče, a nic z toho, co se učí doma, tam neplatí. Pravděpodobně si také každý u svých prarodičů projde zahřívacím kolečkem stížností typu: „To je dneska mládež…“, „To vás neučili?“ nebo „Za nás to bývalo tak a tak…“ Právě když jsme byly s mou maminkou a dcerou uprostřed podobné debaty a já nastupovala úsporný režim poslechu, zarazilo mě probírané téma. „Lidé byli dříve šťastnější a pořád si zpívali. Při chůzi, při práci, doma i venku. Zpívali společně i sami. Ne proto, že by museli, ale prostě proto, že chtěli,“ podotkla má máma. „Kdy jsi slyšela naposledy jen tak si někoho zpívat?“ vytrhla mě ze zamyšlení otázkou, na kterou jsem jí nedokázala odpovědět.

Rázem jsme začaly vzpomínat, jak jsme zpívali v hudebních výchovách, na školách v přírodě, výletech i táborácích. Vzpomněla jsem si na texty od Dajány až po Bednu od whisky, i lidovek jsme daly do kupy požehnaně. Má jedenáctiletá dcera, až na pár výjimek, které jsme ji učili doma, z toho ale neslyšela nikdy nic. Ačkoli pravidelně navštěvuje letní tábory a ve škole hudební výchovu, z lidovek a táborákovek zná pramálo. V dnešní době se u táboráku zpívají písně od Xindla X, Mandrage nebo Wohnoutu, lidovky ve školách zastupují Chinaski a při troše štěstí Jaroslav Uhlíř. Když už chce kluk ohromit holku tím, jak umí hrát na kytaru, spustí Metalliku, a ne Zelené pláně.

Společnost formuje rádiové konzumenty a nové rekruty servíruje přímo škola samotná. Budujeme si novou, na rádiové vlně úzce vyprofilovanou generaci, ačkoli si namlouváme, jaký rozhled, přehled a možnosti svým ratolestem poskytujeme. Mediální svět nás vede za ruku a táhne tam, kam potřebuje. A my chytneme své děti a vedeme je tamtéž.

Stejně jako už neuslyšíte jen tak z radosti si na ulici někoho zpívat, pravděpodobně si už u táboráku nezahrajete Dajánu, aniž by na vás děti nekoukaly jako na ufo. Doba je opravdu jiná. Jak šílený svět musí připadat seniorům, když jen jedna generace stačí k tomu, aby si člověk občas připadal jako na jiné planetě.

Rock&Pop 08/17

Velkou radost mi udělalo spojení mých oblíbených punkových, dnes už si troufám říci i legend Tima Armstronga z Rancid a Billieho Joea Armstronga z Green Day. Nový projekt The Armstrongs by měl být směsicí toho nejlepšího, co Tim a Billie Joe nabízejí. Jako když do mátové limonády přilijete rum, zasypete cukrem v podobě Billieho syna Joyeho a přihodíte led (Timův synovec Rey). Spojení vzniklo zatím k charitativním účelům, ale vůbec by nebylo na škodu, kdyby chvíli vydrželo. Punkové vody by se rozčeřily a skomírající heslo „Punk’s not dead“ by zase bylo aktuální.

Po vzoru „Zpívá celá rodina“ vzniká řada kapel. Vzpomeňme na velký comeback The Kelly Family, slavné Bee Gees, The Coors, Hanson, No Name, Light & Love nebo bratry Ebeny. Nevybavuji si ale, že by se na naší hudební scéně spojili interpreti pouze stejného příjmení bez příbuzenského vztahu, a tak mě napadají akorát Dalibor Janda s Petrem Jandou a jejich dcerami. Nicméně to by z dobrého mojita vznikla nejspíš nechutná mléčná polévka.  Kdo ví…


Kdo nezmokl, nebyl nejspíš ještě na žádném festivalu. Ačkoli normálně se o počasí nebavím a tohle téma mám schované pro okamžiky setkání s lidmi, se kterými si nemám co říci, dnes se o něm zmínit musím. Letošní léto totiž normální rozhodně není. Vendula Jelínková pro vás zpracovala největší vychytávky tuzemských festivalů. Pořadatelé se předhánějí v doprovodných programech, službách a v různých zlepšovácích či novinkách (i když se některé ukážou jako zbytečné nebo nefunkční), zkrátka v tom, jak návštěvníka zaujmout a udržet i pro další ročníky.

Co ale ještě žádný organizátor zařídit nedokáže, je počasí. A to si letošní léto vybralo právě na to, aby všem dokázalo svou nadvládu a zdůraznilo bezmoc všech těch dramaturgů, promotérů i produkčních. Od května tohoto roku neproběhl jediný víkend, kdy by se u nás nebo na Slovensku nějaký z open airů nepotýkal s rozmary počasí. Lehce bych spočítala akce, kde vás to letos alespoň trochu nezaplavilo, nevyplavilo, neofouklo nebo dokonce neodfouklo.

Většina pořadatelů už s podobnou situací počítá, a tak následky větru i deště nejsou nijak tragické, nicméně na návštěvnosti akce se to samozřejmě projeví. Fanoušci však nejsou žádná „vořezávátka“ a holínky jsou pro velkou část z nich důležitou součástí festivalové výbavy. A když ani to ne, pak s tím počítají obchodníci. Ti s prvním mrakem otevírají kamiony plné pláštěnek a gumáků, což se letos ukázalo jako lepší produkt než klasická festivalová klobása.

Z pomyslného boje tedy nakonec nevyjde vítězně ten, kdo bude mít nejkrásnější toiky, snídaně zdarma, čistý festival nebo třeba bazén, ale ten, kdo si první dokáže objednat počasí. Měla bych tip na pořadatele, kteří se o to minimálně pokusí. A tak se těším na příští rok. Do té doby budu chodit na festival raději v holínkách.

Rock&Pop 07/17

Rozmazlení, nebo nároční?

Česká republika se stala křižovatkou všech evropských turné světových kapel, a tak se u nás na svých cestách zastaví kdejaká zámořská hvězda. Od května smršti především rockových legend čelíme nepřetržitě, čemuž odpovídá i rozšířená rubrika Live, neboť ani naši redaktoři si podobné koncerty nemohli nechat ujít. Ať už na samostatné vystoupení nebo jako hlavní hvězdy festivalu se tu během pár chvilek otočili na patě Sting, Rammstein, Depeche Mode, Deep Purple, Kiss, Skinny Puppy, The Beach Boys, System Of A Down, Linkin Park, Simple Plan či Phil Rudd. A několik dalších nás ještě čeká.

Je zajímavé sledovat, jak si promotéři těchto akcí české publikum rozmazlili. Doby, kdy každý fanoušek s radostí kvitoval, že naši zemi dokázala nějaká známá zahraniční kapela najít na mapě, jsou pryč. Zastavení světových skupin v našich halách a na festivalech bereme jako samozřejmost a nespokojíme se jen tak s někým. A ani ten někdo už není zárukou, že bude český fanoušek spokojený. „Hrají moc nahlas, jsou staří, zvuk je strašný, je to jedna velká koule, bylo to bez energie, kapela je statická, už to neuzpívá, určitě je to playback, bylo málo piva a nedalo se nikam sednout,“ hodnotí odborným pohledem návštěvníci akce dost kriticky, ačkoli se formace na pódiu může přetrhnout, aby splnila očekávání fanoušků, doplňuje projekce, učí se známé fráze v češtině, zve si hosty a rachejtle létají jedna přes druhou. Přesto to dnes už nestačí, za týden totiž přijede někdo jiný a tam jistě bude vychlazenější pivo. To pak bude, panečku, koncert.

 


Festivalová sezona je v plném proudu, ale nejen hudební fanoušci se vydávají víkend co víkend do reje na pivo z kelímku. Mezi návštěvníky se občas objeví i nějaký ten politik, a ne vždy proto, aby sdílel zrovna program hudební. A my se snad naposledy vracíme k tématu politická agitace na hudebních akcích. V minulém čísle jsme se totiž zmínili o panu Babišovi v souvislosti s festivalem Colours of Ostrava. Jan Martinek, autor článku, označil Agrofert a.s. za podílníka akce, přestože se jedná „pouze“ o sponzora, chcete-li o partnera festivalu. Jeho pořadatelé se pochopitelně právem ohradili. My se za nepřesný termín velmi omlouváme, ačkoli směr a téma článku se tím nemění.

Dle dostupných informací se Andrej Babiš své politické agitace na open airech stále nevzdává. Naposledy navštívil festival Votvírák v Milovicích a dosti nevybíravým způsobem se snažil se svou ochrankou dostat do jeho zákulisí, kam ho pořadatelé z bezpečnostních důvodů nepustili. Nezbylo mu tedy nic jiného, než si pořídit fotku před pódiem jako každý normální návštěvník.

Kvůli našemu otevřenému jednání se naši redaktoři nepodívají na Colours of Ostrava, neboť jim byla zamítnuta akreditace. Co čeká pořadatele Votvíráku za to, že si uhlídali svoji backstage, teprve ukáže čas.

CALIDAD – pokřtí desku. The.Switch, Loco Loco a xXXx zahrají v Crossu!

Fanouškové tvrdšího rocku budou moct s CALIDAD pokřtít nové EP Torn Apart Bound Together 15. června od 18 hod v CROSS CLUBu v Praze Holešovicích. Jako posilu pro tento rockový dýchánek přibrali xXXx, Loco Loco a The.Switch, čili se máme na co těšit.
Pozor VSTUPNÉ JE ZDARMA!
Akce se koná venku, v pípadě nepřízně počasí se přesune do vnitřních prostor.

FACEBOOK UDÁLOST >

The.Switch

Už 20 let hrající stálice a jednička českého crossoveru v poslední době nelenila, pomocí crowdfundingu od svých fans doplnila potřebné korunky (v tomto případě dolary) do rozpočtu na velký comeback a vyrazila si splnit svůj sen do Seattlu, kde v Robert Lang Studio nahrála album s prostým názvem „The.Switch“. Odměnou jim jsou nejen superlativy ve většině recenzí, ale věrnost jejich fans na všech koncertech.

YouTube Preview Image

Calidad

CALIDAD sice navenek prošli v posledních 3 letech jakýmsi obdobím hybernace, uvnitř kapely nicméně během tohoto období došlo k zajímavým personálním i hudebním posunům. Výsledkem těchto změn je zbrusu nové EP Torn Apart Bound Together, která kapela znovu natočila u svého dvorního partnera Zdeňka Šikýře ve Studiu Hostivař. Oproti předchozí trash metalové tvorbě se CALIDAD posunuli více do vod rocku a groovu, ve kterých si budou jejich fans po delší odmlce znovu zaplavat.

Loco Loco

Nezaměnitelní screamaři Loco Loco vloni vydali desku Kdo je víc, která se dočkala velmi pozitivního přijetí u rockových fans. Kapela nedávno ukončila jarní tour společně s Dymytry, ze kterého můžete na stránkách kapely ochutnat live videoklip k pecce MONSTRA, kde si s Locotama zazpíval i Protheus z Dymytry. Povinnost pro všechny příznivce tvrdýho rocku s prvky hiphopu, rapu, reggae i punku.

YouTube Preview Image

xXXx

Ačkoli už nějaký čas koncertně neaktivní, metalcoreová smečka xXXx oslavila v prosinci v KAINu 10 let své existence. Riffy nabitá energická show dala přímo na místě vzniknout nápadu pozvat X-ka na křest tehdy ještě rozpracovaného alba CALIDAD a tak se na ně jako special guesta můžete těšit po půl roce znovu v Praze.

YouTube Preview Image

20170615_cross_plakat_final_lo_res

 

 

Rock&Pop 06/17

Lucie, Kabát, Kryštof, nebo raději Muse, Paramore a třeba Iggy Pop?

Festivaly potřebují kapely a kapely potřebují festivaly. To je neměnný fakt již řadu let. Festivaly vyplňují skupinám letní sezonu a u nás se jich na ně každým rokem tlačí více než tisícovka. Přesto se programy festival od festivalu takřka neliší, neboť se každý pořadatel snaží obsadit line-up těmi kapelami, které zrovna frčí.

16. června uplyne padesát let od startu jednoho z největších a nejvýznamnějších festivalů hudební historie – Monterey Pop Festivalu, který se konal v roce 1967 v Kalifornii. Na rozdíl od Woodstocku nebyl se vstupem zdarma, přesto se hovoří o návštěvnosti až dvě stě tisíc lidí. I na něm vystoupilo to nejlepší z hudebního světa té doby, a pokud někdo chyběl (Rolling Stones či Bob Dylan), tak proto, že nemohl, nebo byl kvůli nezájmu pořadatelů pěkně naštván (The Doors ). Až takovou prestiž znamenala účast na festivalu pro skupiny, a to přesto, že valná většina z nich zahrála zcela zdarma. To mi v dnešní době, kdy se celkové ceny i českých kapel pohybují v milionech, přijde velmi úsměvné.

Ano, tenkrát v roce 1967 v Monterey šlo o charitu, ale ani to v dnešní době s honoráři kapel nijak zvlášť nepohne, alespoň ne s těmi českými. Co se nezměnilo, je verva, s níž se skupiny na festivaly hlásí, a zklamání, pokud se nezúčastní. Ačkoli ještě před dvěma lety pořídil pořadatel akce v milionovém rozpočtu několik skvělých headlinerů a postavil tak zajímavý program na celý den, letos se rozhoduje nad jednou, dvěma tuzemskými kapelami. Výsledkem je často zahraniční host, který vyjde nakonec levněji. Hrozí tak časem tuzemským formacím, že s rostoucí „chamtivostí“ nebudou mít kde hrát a na české festivaly se ve velkém vrátí skupiny z celého světa, jako to vidíme v programech už na toto léto? Odzvoní časem propagátorům českého programu, jako jsou Hrady CZ nebo Votvírák, jen proto, že jsou naše kapely tak předražené?


Před vystoupením agitka?

V Rock & Popu se články na téma politika a muzika objevují čím dál častěji. Kultura, především hudba a potažmo interpreti jsou spolehlivým komunikačním kanálem k mladé, velmi snadno ovlivnitelné generaci. Politici, respektive jejich imagemakeři a PR agentury, to moc dobře vědí, a tak se snad žádný politický mítink neobejde bez koncertu a pořádné celebrity. Novým fenoménem ale začíná být to, že se koncertní akce neobejde bez svého politika. Ano, narážím především na účast Andreje Babiše v zákulisí hudebních akcí, rozumějte v prostoru pro účinkující. Interpreti vystupující na největších z nich – Utuberingu a Majálesu v Praze i Brně – se o této nečekané a (ne)milé návštěvě rozpovídali na sociálních sítích. Jejich postoje k politické agitaci na festivalech pro vás zjišťoval Jan Martinek a přečíst si je můžete už v tomto čísle.

Nedělám si iluze, že by nějaký politik nelhal, nekradl, nebo to „s námi“ snad myslel dobře. Upřímně řečeno mě parlamentní dění nikdy nezajímalo a nezvedalo mandle, stejně tak jsem neřešila přítomnost alkoholika, spícího knížete nebo Avatara na Hradě. Nevadí mi tolik ani to, že pan Babiš objímá hříbátka kousek od mého baráku, ani jeho – dle pořadatelů nezvaná – účast na Majálesech (údajně ani sami pořadatelé nevědí, kde vzal zákulisní vstupenky a jak se dostala celá jeho grupa goril i jejich vozový park do zázemí festivalu). Možná mi tolik nevadí jeho účast na Utuberingu, kde každé a, promiňte mi, většinou nemyslící dítě loví selfie s kýmkoli a čímkoli, a je tak snadnou kořistí pro pěkné politikovo PR.

Ze židle a poprvé v životě i k volbám mě zvedá aktuální a masivní politická agitace na školách. Tam, kam se rodič sotva dostane, pustí bez jejich vědomí politika, který jako hodný strýček rozdává koblihy, bonbony nebo třešně. Politická agitace do kultury a do škol  (i ze zákona) jednou pro vždy nepatří, stejně tak nepatří ani do hudebního časopisu. Poprvé však apeluji na vás, čtenáře, vynechte protesty na sociálních sítích, na náměstích i petice a až bude čas, běžte k volbám. Politika se vrátí do sněmovny a my zase k muzice.

iRock&Pop